Nothing more

Odblokovat

,,Jasone?"

Sundal kapucu, hlavu zvedl tak abychom si koukali do očí, vlasy si rozcuchal a jeho karamelo-oříškové oči mě probodávali jako já těma svýma tyrkysovýma probodávala jeho.

Řekla bych, že jsem ho pohledem momentálně ubodala.

,,Co tady děláš?" Řekla jsem po dlouhém pohledu a trapném, dlouhém tichu.

Dlouhé rozhodně bylo na to, že jsme si toho měli hodně co říct.

,,Včera mě propustili..." skočila jsem mu do řeči.

,,Já vím, teď jsem tam za tebou byla" zamávala jssm klíčkama od auta.

,,Ty si za mnou jela?" Nadzvedl obočí a v obličeji se uvolnil.

Jasone? Líbí se ti, že jsem tě chtěla vidět?

,,Ano. Chtěla jsem vědět jak se máš. Ale vidím na tobě" sáhla jsem na jeho teď už zdravý obličej ,,že je vše v pořádku" ruku jsem rychle vrátila podél svého těla.

Dlouho jsem ji tam ale nenechala.
Vzal ji a vrátil ji zpátky.

Přivřel oči.

Nebylo mi to nepříjemný, ale cítila jsem se hodně nekomfortně.

Ruku jsem radši dala opět podél těla a zavěsila ji o kabelku, aby už se todle neopakovalo.

,,Asi bych..." věděla jsem, že chce odejít.

,,Ne, počkej" zastavila jsem ho ,,vezmu auto a můžeme někam jít, když už jsi tu" řekla jsem nervózně.

Podle výrazu jsem si byla jistá, že jeho vnitřní já teď pláče radostí.

,,To bych byl rád" usměvavě odpověděl a já znovu odemkla garáž.

*

Celou cestu ode mě neodvrátil zrak, jen vždy, když jsem se na něj podívala, hlavu otočil.

Jasone, tohle nemáš zapotřebí...

,,Odkdy máš řídičák?" Zeptal se opatrně.

,,Měla jsem hodně času si ho udělat co jsem se sem znovu vrátila" mykla jsem rameny.

Zastavila jsem na parkovišti u obchodu.

Zmateně se na mě podíval.

,,Prostě pojď" pobídla jsem ho.

Koupili jsme všechno co máme oba rádi od sladkostí po slaný dobroty, po ovoce a džusy.

Hodila jsem to do zadu a pak to namířila na pláž.

Jason se usmál, když zjistil, že ho beru na stejný místo jako jsem ho vzala poprvé co tady semnou byl.

Matějská byla opět v plném proudu, jako celý rok a všude byli lidi.

My ale i přestože jsme tu společně byli jednou, měli své oblíbené místo.
A bez lidí.

**

,,Počkej, cože?" Zasmála jsem se hodně nahlas.

,,Fakt" taky se zasmál.

Po chvíli co mě přešel záchvat smíchu jsem si ho prohlédla od paty až k hlavě- je to naopak, ale já si ho začala prohlížet přesně takhle.

Začla jsem u paty a skončila u hlavy.

On udělal to samé, ale správně- od hlavy až k patě.
Zase ta přísloví...
Jsou to přísloví?

Oba jsme se zadívali do svých očí, po delší době jsem se v nich pomalu topila.

Začal se ke mě přibližovat a mě začlo být vnitřně úzko, ale nechci pokazit tudle kamarádkou chvíli, Jasone.

Rychle jsem otevřela džus a dlouze se z něj napila, abych zabránila pohromě.

On uhnul pohledem na moře a pozoroval přicházející vlny.

Džus jsem zase zavřela a koukala s nim před sebe.

Moře příjemně s každou vlnou bouchlo do písku a smetlo tak všechny hrady z písku co tu děti za celé odpoledne postavily.

,,Vlny jsou docela velký, řekla bych, že bude pršet" sotva jsem to dořekla, vítr se zvedl a kapky z nebe začali padat na zem.

,,A měla jsem pravdu" sbalila jsem všechny věci a utikala do auta s Jasonem za zadkem.

Moc ten rychlý běh do auta nepomohl, protože jsme oba byli morký jako slepičky.

Začli jsme se oba dva smát a čekali až to trochu přejde.

Nerada řídím, když hodně prší.

*

,,Takže tady teď s Jaxonem bydlíte?" Podívala jsem se na rádoby motel před který jsme dojeli.

Nebyl to přímo motel, spíše to tak vypadalo, ale byli to takové malé asi tak 1+kk byty.

I pro jednoho člověka je to málo, natož na dva, ale absolutně chápu, že když byl teď Jason na protidrogovým, šlo jejich dealování drog stranou.
Což byl asi jediný jejich příjem.
Takže si nic většího na 3 měsíce dovolit nemohli.

,,Bohužel" zasmál se ,,ale už ne na dlouho."

,,Tak se měj" řekla jsem, když se neměl k odchodu.

,,Ahoj April" zašeptal mi do ucha a pak mi nechal malou pusu na tváři.

Vydechla jsem.

Podělala si to, April?
Nebo todle bylo v pořádku?

*
Když jsem dojela domu, dala jsem si rychlou sprchu a lehla celá unavená do postele.

Tenhle den byl náročný.

Ale přesto byl fajn, nebylo to Jasonem, ale bylo to vším tím dobrým jídlem, který jsem měla možnost sníst na mý oblíbený pláži s výhledem na kolotoče.
Protože ať už by tam byl semnou kdokoliv nebo sama, todle miluju.

Vzala jsem mobil do ruky a najela na instagram, do kolonky vyhledávání jsem zadala Jasonovo jméno a zrušila blokaci.

Udělala jsem to tak i na facebooku a dokonce jsem si ho vymazala i ze svého black listu v kontaktech.

Nebudeš toho litovat, April? Prolétlo mi hlavou.

Nedávám tímhle Jasonovi možnost získat si mě zpátky, ale byla jsem ráda, že mi tímhle dnem spadl jeden velký kamen ze srdce.

Byla to taková zátěž, které jsem se nemohla zbavit a dneska jsem ji konečně odhodila.

Nebudu s tebou znovu žít svůj život, Jasone.
Sdílet svojí radost, smutek nebo úspěchy.

Ale musela jsem se toho kamene zbavit.

A když bych si tě neodblokovala bylo by to neúplný...