Nothing more

Nedostupný Jason

April

,,Omlouváme se, ale volaný účastník je momentálně nedostupný. Zkuste to později" oznámil mi operátor, když jsem Jasonovi volala už asi po desátý.

Hodila jsem mobil na postel a sedla si na zem.

Už jsem tu měsíc a za tu dobu jsem ho ani jednou neviděla, neslyšela a naprosto nevím co s ním. Telefony mi nezvedá a na smsky neodpovídá.

Když jsem se ptala Hailey, kolikrát ho nevidí ani ve škole. Přišlo mi to jako, kdyby se někam vytratil.

A lehce mě to znervozňovalo. Nejen to, byla jsem hlavně hrozne naštvaná.

Za jeho průšvih, jsem to nejvíc schytala já a on není schopny mi zvednout telefon.

Fak nevím co jsem vlastně čekala.

,,Zase nic?" Kopl si do mě táta posměšně.

,,Pf, nevolala jsem jemu" hodila jsem po něm pohled, že jsem v pohodě.

,,Tak jeho kamarádům? Měla bys otevřít oči, April. Ten už o tebe nestojí" opět si do mě kopl.
To nebylo kopnutí, to bylo takový konečný dokopnutí.

Takový to, když už jsi u konce, ale dostaneš jednu ránu. Takovou tu konečnou, která tě uplne vypne.

Podívala jsem se na něj "zraněně" a odešla nahoru.

Jason

,,Volá ti April" podával mi do ruky mobil, Scooter.

,,Tak to zavěs a hoď ten mobil do piče" řekl jsem skrz zaťaté zuby.

,,Třeba ani netušila, že to tvoje máma ví Jasone".

,,Nemohla se smířit s tím, že já vinu neponesu. Je vychcaná, nenechá to tak, aby trpěla jenom ona" zaryl jsem své nehty do dlaně.

,,Nejssm jeden z lidí co ji výborně zná, ale nemyslím si. Proč by ti jinak každy den apson patnackrát volala? Proč by to za tebe platila? Já ti říkám, že ona ani nemá tucha, že to její máma řekla Pattie" pokrčil rameny.

Možná má pravdu. Ale nemění to nic na tom, že na ni nemám náladu a, že až přijede, zapláče si.

April

,,Tati, můžeš prosím otevřít. Mám špinavý ruce" křikla jsem na něj, když jsem dělala tátovi koláč na přání.

Slyšela jsem malý křípnutí dveří, které otevřel.

,,Dobrý den. Ano, je tady" usmál se na jakousi osobu a pustil ji dovnitř.

Otočila jsem se a se zvednutým obočím a nechápavým výrazem jsem čekala kdo to je a co tu chce.

Srdce se mi rozpumpovalo, když jsem viděla vcházet Hailey.

Bleskově jsem zahodila utěrku s kterou jsem si utírala ruce a vtrhla se do její náruče.

,,Co tady děláš pane bože" pískla jsem štěstím a pevně ji objala.

Nemůžu si pomoct, ale vůně jejího parfému mě vždycky uklidňovala. Věděla jsem, že takovou už nikdo nemá.

,,Přijela jsem tě navštívit a podívat se jak se máš" usmala se na mě.

Táta, kterej nás celou dobu sledoval mi skočil do řeči a natáhl k Hailey ruku.

,,Alex, April táta" uculil se.

,,Hailey. Jsem April nejlepší kamarádka" usmev mu opětovala a dal se věnovala mě.

,,Zustaneš tu?" Zeptala jsem se ji.

,,Ano, najdu se nejakej pokoj v hotelu..." skočila jsem ji se smíchem do řeči. ,,Vážně? Hotel? Proč, když můžeš být normálně tady?" Vztyčila jsem obočí.

,,Nerada bych otravovala" podívala se na tátu.

,,Ne, ba naopak. Celou dobu neposlouchám nic jinyho než kecy o tom jak ji to tam chybí, o tobě a o tom zmetkovi" řekl táta.

Hailey ztuhl výraz. Nemohla jsem to řešit hned. Čapla jsem jednu z jejich tašek a odešla s ní za zády nahoru.

,,Budeš tady semnou, mám velkou postel a chci tě mít u sebe!" Zasmala jsem se a znovu ji objala.

**
,,Hele Hailey?" Oslovila jsem ji.

Otočila se ke mně, mezitím co dávala poslední tričko do skříně ,,Copak?" Usmala se na mě.

,,Co s nim je?" Řekla jsem nervózně.

,,S kym?" Dělala, že absolutně neví, ale moc dobře věděla, že myslim Jasona.

,,Hailey, prosím. Víš jak mi je bez něho. Chci vědět proč mi za celej měsíc a půl nedokázal zvednout ten posranej telefon!" Zvýšila jsem hlas.

Povzdechla si a sedla si vedle mě na postel.

,,Víš April, pravda je, že absolutně nevím co s ním je. Neviděla jsem ho týdny, ani ve škole ho nevidám, ale..." skočila jsem ji do řeči.

,,Ale?"

,,Ale, když jsem ho v tý škole viděla, na chodbě se skláněl k jedny holce a cosi ji šeptla so ucha" chytla mě za ruku.

Privřela jsem oči.

Ne, tohle mě nemrzelo. Tohle mě naštvalo.

,,Aha, takže já si tady "odpykávám trest" a on nahaní nějaký čůzy?" Zasmala jsem se.

,,Sbal si zase ty věci, Hailey. Musíme se vrátit a já ho musím navštívit. Nenechám to tahle!" Vstala jsem z postele a přešla ke skříňi.

,,April, April, April. Uklidni se. To co jsem tím chtěla říct. Že už je to dlouhá doba. Myslim, že už ani nebydlí v Kalifornii"...

Rychle jsem se k ni otočila. ,,Cože?"

,,Nikdo ho dlouho neviděl. Navíc tvoje máma řekla jeho mámě co udělal a že si to za něj všechno zaplatila. Myslim si, že se pohádali a on kvuli tomu odjel" řekla mi.

,,Ale já ho musím vidět" zpanikařila jsem a v hlavě začala vymýšlet co teď. Ani mě nezajímalo, co moje máma provedla.

,,Ani nevíme kam jel" povzdechla si.

,,Tak to zjistíme" pokrčila jsem rameny.

___________________
Klasicky po měsíci🤷🏼‍♀️
Takže klasická já🤷🏼‍♀️😂ale! Mám fajnovou a zároveň na prd zprávičku🤷🏼‍♀️
1. Ležím doma s horečkama, takže mám spoustu času.
2. Absolutně, ale absolutně nemám nápady, ale pokud to sama nevymyslim, nebude se mi to líbit, takže mi s tím asi nepomůžete😀takže asi budu muset zapojit můj blbej mozeček a začnu něco vymýšlet🙏🏻😂