Little sister which I love

Příjezd a nemilé překvapení -2.díl

„Tak si to tam užij zlatíčko a brzo nám zavolej.“ Loučila se semnou na letišti mamka. Bohužel mé přesvědčovací metody o tom, že nikam nechci, byly neúspěšné. Právě nasedám do letadla a odlétám do Londýna. Budu v jednom domě se svým bráchou, kterýmu je dvacet jedna, s třema kluky před ktyrýma mě Stella totálně ztrapnila a s klukem, kterej se mi líbít. Fakt úžasný.

„Jess, konečně.“ Přiběhl ke mně Niall a objal mě. Hned mi vzal kufr a táhl mě k autu. No jasně, novináři se nějak dozvěděli, že přiletím a obsadili letištní halu. Takže budu i v novinách. Ještě lepší.

„Jsem tak rád, že jsi tady.“ Řekl, když jsme jeli k nim do vily.

„Hmm…“ zabručela jsem a dál se koukala z okýnka a pozorovala jsem Londýn.

„A jsme tedy.“ Zastavil před obrovskou vilou. Jako, vim že mají velkej dům, ale až takhle?

„Tak už zavři tu pusu a pojď.“ Zasmál se a tím mě probral z transu.

„Jsme tady.“ Zakřičel do domu a během chvilky se k nám všichni přihrnuli.

„Jess, konečně jsi tady.“ Řekl Liam a objal mě. Takhle jsem se přivítala se všemi. Jenom u Zayna to bylo trochu divné. Tady, alespoň pro mě. On nevypadal na to, že by mu to vadilo.

„Taky jsem ráda, že jsem tady.“ Falešně jsem sena ně usmála a Ni mi šel ukázat můj pokoj.

„Páni, je asi třikrát větší než ten doma.“ Hlesla jsem užasle, když jsem vešla dovnitř.

„Tak si vybal věci a pak přijď dolů. Přijdou i holky.“ Usmál se na mě Niall a odešel. Já se šla porozhlédnout po celém pokoji. Měla jsem vlastní koupelnu a obří vanou a sprchovým koutem, obří šatnu i s oblečením a potom tu byl ještě menší balkónek. Postel nebyla ani manželské, ani pro jednoho. Prostě pro jednoho a půl. Svoje oblečení jsem si vybalila do prázdné skříně a pak jsem šla prohledat šatník. Byl plný šatů, sukní, triček a různých doplňků, takže jsem usoudila, že to museli vybírat holky. Byla jsem zpocená z letadla, tak jsem se šla umýt a vzít si čisté oblečení.  Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a šla jsem dolů. Z obýváku se ozývali hlasy a dívčí smích.

„Jé, ahoj. Ty musíš být Jessica.“ Všimla si mě jako první brunetka, která se tiskla k Louisovi.

„Já jsem Eleanor, ale říkej mi El.“ S úsměvem mě objala.

„Já Soph.“ Přišla ke mně ta, co seděla u Liama.

„Ráda tě poznávám, jsem Clare.“ Přišla ke mně menší blondýnak, která seděla Harrymu na klíně. Až teď jsem si všimla té peroxidové blondýnky, co se tam oblizovala se Zaynem. Bylo mi z toho na zvracení a zároveň do breku.

„Pezz, pojď taky pozdravit Jess.“ Pobídla ji El. Ona se na mě jen znechuceně podívala.

„S ní? Vždyť se na ni podívej. Vypadá, jakoby ty hadry vytáhla z popelnice.“ Zasmála se a otočila se zpátky k Zaynovi, která se také zasmál. Tak tohle přehnala.

„Perrie, víš co jsi slíbila.“ Napomenula ji Clare.

„S tou šmudlou se zdravit nebudu, dokud se nezačne normálně oblíkat.“ Řekla  pohrdavě a odešla do kuchyně.

„Aspoň nevypadám jako umělá bárbína.“ Křikla jsem a vyběhla jsem do svého pokoje, kde jsem sjela zády po dveřích a nechala jsem slzy, ať tečou volně po tvářích. Nechtěla jsem tomu věřit. Když ode mě naposledy odcházel slíbil, že na mě počká. A teď tohle. Kdyby aspoň chodil s někým normálním a ne s takovou příšerou. Moje vzlyky přerušilo klepání.

„Jess, můžu dál?“ Byl to Niall. Otřela jsem si slzy a otevřela jsem mu. On mě hned objal a zavřel dveře.

„Promiň. Vím, měl jsem ti to říct, ale myslel jsem, že tu dneska nebude.“ Hladil mě po zádech a já mu vzlykala do trička.

„Promiň, dělám ti určitě jen ostudu.“ Vzlykla jsem a on se mi zadíval do očí.

„Ty mi nikdy ostudu neděláš. Jsi ta nejhezčí holka na světě, tak neplácej takový blbosti. A pojď dolů, kluci si chtějí jít zaplavat.“ Usmál se na mě a já nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Perrie se Zaynem šly ven.“ Řekl a já tedy souhlasila. On odešel a já se šla převléct do plavek.

„Sakra,“ zaklela jsem, když jsem nemohla najít svoje plavky. Určitě jsem je nechala doma.

„Už jsi hotová?“ Nakoukli do pokoje holky. Já seděla na posteli a koukala jsem na ně.

„Nechala jsem doma plavky, takže s váma nejdu.“ Odpověděla jsem jim a ony hned vběhli do pokoje a táhly mě do šatny.

„Tak si vyber. Vybírali jsme je mi.“ Zasmáli se a otevřeli šuplík asi s dvaceti kusy plavek.

„Páni,“ zasmála jsem se a hned jsem si jedny vybrala.  Když jsem přišla k bazénu, všichni už byli ve vodě. Teda, až na Nialla. Toho jsem nikde neviděla. Najednou mě někdo chytl do náruče a utíkal semnou k bazénu.

„Nialle, pusť mě.“ Křičela jsem a házela sebou, ale marně. Skočil i semnou do vody. A ta voda, byla celkem ledová.

„Já tě zabiju.“ Vykřikla jsem, když jsem se vynořila nad hladinu a začala jsem na něj stříkat vodu. Takhle jsem blbly asi ještě dvě hodiny, dokud nepřišli ty dva idioti. To mi hned nálada klesla zase na bod mrazu. Vylezla jsem z bazénu, omotala jsem okolo sebe ručník a šla jsem  sobě do pokoje.

Niall:

Když se Zayn s Perrie vrátili, Jess odešla. Bylo mi jí líto. Moc dobře jsem věděl, že Zayna stále miluje a také vím, co jí tehdy řekl. Sice by se mi moc nelíbilo, kdyby spolu chodili, ale aspoň by nebyla takhle nešťastná.

„Já za ní půjdu.“ Řekla El a taky odešla. Já vylezl z bazénu a zamířil jsem do domu.

„Jsi pěkný debil Maliku.“ Sykl jsem, když jsem procházel okolo něj. On se na mě jen nechápavě podíval.

Jess:

Seděla jsem v koupelně na studené zemi a brečela jsem. Zase. Už s tím musím konečně přestat. On mi za to nestojí.

„Jess, povíš mi, co se stalo?“ Vešla do koupelny El a sedla si vedle mě. Podívala jsem se jí do očí a věděla jsem, že jí to můžu říct. Ona mě objala a já jí všechno řekla. Řekla jsem jí i to, že jsem se chtěla zabít.

„Bože, to je takovej vůl. Doufám, že už kvůli němu nebudeš chtít nic podobného udělat.“ Podívala se na mě vážně a já přikývla, i když jsem pochybovala o tom, jestli jí lžu nebo.

„Tak se pojď převléct do suchého, at´nenastydneš.“ Pomohla mi vstát a pak odešla. Já se šla tedy převléct. Vzala jsem si černé legíny a šedé volné triko, které jsem kdysi vzala Niallovi. Vlasy jsem i tentokrát nechala rozpuštěné, aby mi trochu proschli. Nikdy jsem se moc nemalovala a teď tomu nebylo jinak. Dala jsem si jen slabou vrstvu řasenky a šla jsem dolů. Domem se nesl smích, jen v kuchyni bylo ticho. Nakoukla jsem do ní a tam sedl Niall s hrnkem v ruce a koukal to mobilu.

„Ni, děje se něco?“ Zeptala jsem se ho a on se trochu lekl.

„Ne nic. Běž za ostatními, já hned přijdu.“ Pobídl mě a já šla tedy do obýváku, kde všichni seděli na gauči a hádali se o tom, jaký film si pustí.

Tak doufám, že se Vám moje povídka líbí :) Jelikož ji mám dopsanou, měla bych každý den přidat, alespoň jeden díl. Pracuju již na druhé sérii, tak uvidím, co z toho vyleze. Každopádně budu moct ráda, když budete povídku hodnotit a přidáte komentáře ;) Užijte si čtení