Lekce Pro Mistra Lektvarů (Snarry)

58.kapitola - Setkání po letech

22.prosince, pátek, Skotsko

Harry se přemístil do Prasinek, sám, Reguluse s dětmi vysadil na Grimauldově náměstí. V kapse ho hřál i tížil dopis, který mu napsala profesorka Weasleyová, aniž tušila, KOMU to vlastně píše. Blížil se ke školním pozemkům, stále pomalejším krokem, jak byl nejistý a plný obav ze setkání, která ho čekala .Hermiona ho v dopise požádala, aby pustil syna na návštěvu k rodině své kamarádky, která se na Vánoce sejde v Doupěti, domově jejich rozvětvené rodiny. Pozvala ho, aby si následující den chlapce v Doupěti vyzvedl, už jen proto, že by ho všichni rádi poznali...Harry po dlouhé době špatně spal, jak ho dopis rozhodil. Nakonec po dlouhém přemýšlení se rozhodl na dopis neodepsat, ale promluvit si s Hermionou přímo. Tušil a nejspíš oprávněně, že její logika mu bude přínosná. Proto se teď brodil závějemi k bradavickým hranicím. Aspoň měl čas přemýšlet... a vzpomínat. Útočiště, jeho a Severusovo hnízdečko lásky neobešel velkým obloukem, strávil blízko pár nostalgických minut... Pak se rozešel dál. Snad každé místo mu něco připomínalo. I přes ty hory sněhu poznal místo, kde byl nakonec poražen vrah jeho rodičů...Krátce na to překročil ochrany. Ucítil mocnou magii, jak se kolem něj zatetelila, vnímal to téměř jako mateřské objetí... Pocítil příliv radosti, Bradaviceho poznaly a vítaly skoro jako ztraceného syna...Měl radost, ale taky se děsně bál. Nechtělo se mu tam. Příliš dlouho to odkládal. Ale teď, když svému synovi slíbil, že přijede a promluví si s jeho učiteli, musel. ‚To máš za to, žes tak dlouho čekal,' pomyslel si. ‚Teď ti to dají sežrat i s úroky. Hlavně Severus. Už něco tuší?' Z tohoměl Harry největší strach. Že jeho bývalá láska prohlédne, spočítá si to a... a pak o chlapce přijde. Jakoby nestačilo, že teď ho nemá mít doma deset měsíců v roce. A dalších šest let ho čeká totéž. ‚Vždyť by ses mohl vrátit,' šeptal mu hlásek. Svědomí? Možná. ‚Už Brumbál ti nabízel místo profesora obrany. Co ti brání se vrátit?' ‚Moje zbabělost,' odpověděl si. ‚Bojím se, co by mi mohl říct, bojím se, že se... do něj znova zamiluju...' Za vnitřního monologu mu až vprostřed nádvoří došlo, kde už je. Zarazil se, pak si povzdechl a znovu se rozešel k hlavním dveřím. Před nimi se zastavil. Očima pohladil rytiny, které před dvanácti lety jeho ochranné kouzlo vpálilo do starého dřeva, aby se těm uvnitř hradu nic nestalo. ‚Vydal jsem tehdy hodně magie. Díky bohu, že to nebylo nadarmo,' pomyslel si. Jen přiložil dlaň na dveře, samy se před ním otevřely. Hrad ho poznal a znovu vítal ve svých zdech. Harry úplně cítil, jak energie hradu vibruje přátelskou magií. ‚McGonagallová už o mě musí vědět,' napadlo ho. ‚Snad napřed pozdravím Jamieho, než za ní zajdu...' Pak se nadechl a vstoupil. Rozhlédl se, nikde nikdo. Stále byla doba vyučování, poslední před vánočními prázdninami. S šibalským úsměvem vytáhl z kapsy starý pergamen a zadíval se do něj. Pátral po jméně své staré kamarádky... S připomínkou, že teď nosí jméno jejich společného přítele. ‚Bývalého,' posteskl si Harry v duchu. Bylo mu stále líto, že ho Ron ze svého života odstřihl už tehdy. Ale nedivil se mu, sám si to neodpustil... I když v tu dobu neviděl jiné východisko, než udělat, coudělal. ‚Hermiona Weasleyová,' četl najednou v kabinetu své bývalé vedoucí Nebelvíru. Stále ho nějak překvapovalo, jak se tu všechno změnilo... I když změny se po těch letech daly očekávat. McGonagallová se stala ředitelkou školy, Hermiona ředitelkou Nebelvíru... I Rona zlákalo učení. ‚A Severus učí mého – našeho syna Lektvary,' mihlo se mu hlavou, když stoupal po pohyblivém schodišti ke kabinetu nebelvírské ředitelky. ‚No, bude mít dobrou průpravu.' Zaklepal na dveře a vyčkával. „Vstupte!" ozvalo se zevnitř. Potichu vešel a čekal výbuch emocí. Jak si pamatoval, Hermiona jich byla schopna ve velkém měřítku, trochu se v tom podobala Molly Weasleyové. Okamžitě spatřil mladou ženu, vysoko na schůdcích u knihovny. Harry se rozhlédl. Překvapilo ho, že se místnost příliš nezměnila, i když měl podezření, že snad narostla do výšky, aby poskytla dost místa pro knihovny. ‚V tomhle se očividně nezměnila,' usmál se. „Pojďte dál, posaďte se, hned se vám budu věnovat," zašvitořila žena a vytáhla několik knih. Odeslala je na stůl a pomalinku slézala dolů. Na zemi se otočila k Harrymu a odhodila si pramen vlasů z tváře. Už chtěla návštěvníka přivítat, když jí zamrzl zdvořilý úsměv na tváři. „Ahoj, Hermiono," špitl Harry, opět se před svou starou kamarádkou cítil jako malý kluk, kterého sjela za to, že odflákl domácí úkol.            „Harry?" hlesla užasle. Mladý muž s černým culíkem a smaragdovýma očima bez brýlí se pousmál a přikývl. „Harry!" vykřikla a vrhla se mu do náruče. Ten si po chvíli uvědomil, že má mokrý límec. Pokusil se odtáhnout. „Notak, Miono, nebreč," napomenul ji něžně. Mladá žena se vzlykavě zasmála a pustila ho. Rychle si sáhla do hábitu pro kapesník. „Promiň, to ty hormony," vysvětlila. „My s Ronem totiž..."  „Jsi znovu těhotná?" uhodl Harry. „To je nádhera, holka! Moc blahopřeju." „Ano, díky," usmála se Hermiona, pak najednou zvážněla. „Jak to myslíš, znovu?" „Viděl jsem tě na Brumbálově pohřbu," prozradil jí neuváženě, kousl se do rtu, jak si to uvědomil. „Co máte?" zajímalse ještě. „Holčičku, Rosie," odpověděla. Ukázala k oknu, stála před ním pohovka a malý konferenční stolek. Posadili se. Trochu dotčeně si svého starého přítele prohlížela. „Nikdo nevěděl, že jsi tam byl. Neviděli jsme tě. Proč jsi se nám neukázal?" „Přišel jsem ve své zvěromágské podobě," odpověděl. „Já... tehdy jsem nedokázal s některými z vás mluvit, Miono. I teď se toho děsně bojím... jen už nemám na rozdíl od tehdy na vybranou."  „Aha," zvažovala jeho zvláštní odpověď. Pak se zeptala: „Co tě teda přivádí zpátky do Bradavic?" „Napsala jsi mi," povzdechl si Harry a podal jí dopis. „A-ale to..." zakoktala Hermiona, když jí došlo, JAKÝ dopis to drží. „Harry... Ty... ten chlapec... měla jsem pravdu...James je..."                „Můj syn," přikývl Harry s láskyplným úsměvem. „Dá se to docela dobře poznat, Remy a Reg říkají, že mi z oka vypadl." „Remy a Reg?" nerozuměla Hermiona.                                                   „Remus a jeho manžel," vysvětlil Harry. „Když jsem odešel odsud, odjel jsem za nimi do Ameriky. Nebýt Jamieho dopisu z Bradavic, asi bych se nevrátil. Nikdy jsem v sobě nenašel dost odvahy."  „Tys byl celou tu dobu v Americe?" zeptala se. Přikývl. Na otázku, co dělá, jí řekl o své spisovatelské dráze. „Ví někdo odsud... kde jsi byl?" „Brumbál," řekl Harry. „Ten poslední rok před jeho smrtí... smířili jsme se. Ale ani jemu jsem spoustu věcí neřekl, bál jsem se, že se do toho bude plést... Jak ho znám, pletl by se." „Takže o tvé rodině nevěděl?" hádala. Harry zavrtěl hlavou. „O Jamiem věděl od začátku mého těhotenství jediný člověk, Poppy Pomfreyová. Že čekám dítě, jsem se dověděl tři týdny před Poslední bitvou. Jamie se narodil toho roku na Vánoce. Nejlepší vánoční dárek v mém životě." Harry se usmíval, ztracen ve vzpomínkách. Neviděl ohromený výraz své přítelkyně. Ta jen mlčky stravovala nově odhalené tajemství. I když pevně věřila, že chlapec, jehož zjevení se tento podzim zvedlo ze židlí tolik lidí, je Harryho, nenapadlo ji, že jej nemá se ženou. „Harry...Já nevěděla, že jsi s někým ve škole chodil, myslím... Mysleli jsme, že ty dopisy... třeba mudlovská dívka,ale... Nějaký spolužák?"                                    „Ne..." v Harryho očích se zaleskla osamělá slza. „Tomu bys nevěřila, Miono. Já tomu ze začátku taky nevěřil." „A čemu?" zašeptala Hermiona. „Jak jsi ho poznal, když to nebyl student?"      „Záleží na tom?" usmíval se mladý muž skrze tajené slzy. „Stejně nebyl tím, kým se původně představil. Přiblížil se ke mně na Voldemortův rozkaz. Proto jsem odešel, po Bitvě, když jsem to zjistil. Pochopil jsem, že si se mnou jen hrál...Tak jsem nechtěl, aby věděl, že z našeho vztahu něco vzniklo." „Tvůj syn," vydechla Hermiona ohromeně. „Proto jsi odešel tak daleko? A teď ti to nevadí?" „Zůstat tady... Znamenalo vystavit moje dítě stigmatu se jménem Potter. Nechtěl jsem, aby Jamie vyrůstal jako syn Harryho Pottera. Tak jsem si změnil jméno. Bez jizvy mě nikdo nepoznal. Černovlasých mužů se zelenýma očima je... A kdyby Jamieho otec věděl, že máme dítě... Bojím se, že až to zjistí, vezme mi ho." Harry se zadíval kamsi do rohu a pokračoval: „Když se mi Brumbál před lety ozval, vysvětlil mi, že jeho role v tom podvodu... to nebylo úplně tak, jak jsem si myslel. Byl jsem tenkrát přesvědčený, že mě zradil i on, protože ten původní Voldemortův plán schválil. Jenže nevěděl, jak daleko Severus zajde..."                                  „Severus?" šeptla Hermiona. „Chceš říct... NÁŠ Severus?" zvolala nevěřícně. „Chceš tím říct, že OTCEM TVÉHO SYNA JE SEVERUS SNAPE? Chodil jsi s NÍM?" Harry na kamarádku zíral a v duchu si musel vynadat, jak neopatrně se prořekl. Dnes mu to nějak nemyslí. Ale před nevěřícným, přesto přesvědčeným pohledem své přítelkyně musel sklopit hlavu a hlesnout: „Jo."                   „Ale Harry... To ti nedošlo, že chodit s profesorem..."                                                                           „Zpočátku jsem to netušil," namítl Harry. „Stýkal se se mnou v jiné podobě. Od prázdnin před sedmým ročníkem. Poznal jsem pravdu až po Novém roce, když unesli Draca. Odpustil jsem mu po pár týdnech. A v den, kdy jsme sesmířili... jsme i počali Jamieho. Já ho miloval, Miono, proto jsem to neskončil," dodal, když viděl nesouhlas v jejím výrazu. „Nedokázal jsem přestat. Nechtěl jsem se vzdát své životní lásky. Dokud jsem nepochopil, že to hrál. Všechno."                             „Nikdy by mě nenapadlo, že by byl Severus takový," zašeptala. „Tedy, stále je sarkastický, jedovatý, ale ne tak krutý, jako býval kdysi. Teď je takový, jako býval v tom posledním roce, Harry. Zvlášť k vašemu synovi. Jakoby... v něm viděl tebe." „On to... ví?" vydechl Harry zděšeně.„Pokud ne jistě, tak možná tuší," řekla Hermiona. „Všichni po něm chtějí, aby od chlapce zjistil podrobnosti, ale pokud v tom uspěl, nikomu se nezmínil. Víš dobře, jak je inteligentní. A James vypadá úplně stejně jako ty, když jsi prvně přišel do Bradavic."                                                                  „Asi by ses měl připravit," řekla Hermiona po chvíli. Harry nervózně odložil šálek s čajem. „Na co?"                                                                                                                                                                                        „Za chvíli skončí prvákům poslední hodina," informovala ho. „Jsme s tvým synem dohodnuti, že přijde sem a počká tu na tebe. Ale na tvém místě bych počítala s tím, že... ho nejspíš přivede Severus. Přece jen je chlapec ve Zmijozelu." Harry se jen zhluboka nadechl, aby se ovládl. Nešlo mu to. Vyskočil a začal přecházet sem tam. „Byl by úplně blbej, kdyby mu to nedošlo," zasténal a pohlédl na svou přítelkyni. „Miono, on mě zabije. A vezme mi ho."                                                        „Víš, myslím, že Severusovi křivdíš," řekla zamyšleně a sedla si. „Je stále přísný, protěžuje své Zmijozely, i když ne tak okatě, jako za nás... Ale je trochu... laskavější, řekla bych. Dokonce se nebrání dát body i jiným kolejím. A ke tvému -synovi se chová moc hezky, když si myslí, že ho nikdo nevidí. I když má neoblíbené studenty, chová se k žákům...podobně jako k tobě v posledním roce. Teď samozřejmě chápu, co ho k tomu vedlo," poznamenala a po očku sledovala Harryho reakce. „Měl s tebou vztah. Nemohl na tebe dál být zlý jako dřív, to bys s ním hned skončil..." „Říkal jsem ti, že jsem ze začátku nevěděl... a on to hrál! Navíc pod cizí tváří! Neměl důvod být na mě přátelský jako Snape!" „Pak to ale nedává smysl, Harry," namítla Hermiona. „Proč by se tak měnil, kdyby k tobě nic necítil? Zvlášť, když s tebou udržoval vztah v jiné podobě? Dávalo by to smysl až poté, co jsi zjistil, s kým se to scházíš, ne dřív." To mladého muže zarazilo. Byly to logické úvahy, ale on se nad nimi nikdy, až doteď, nezamyslel. Zvedl oči k ženě proti sobě. „Tím myslíš, že to mohl... myslet vážně?" zašeptal se slzami v očích. „A já vírou v opak... ztratil dvanáct let?" „Na to se musíš zeptat někoho jiného, Harry," usmála se na něj smutně Hermiona. Pohlédla na hodiny. „Připrav se, brzo tu budou." Harry si rychle otřel oči. Snažil se uklidnit... Ale představa zamračeného černovlasého muže v dlouhém černém hábitu znervózňovala. Srdce mu splašeně tlouklo... aby se prudce zarazilo, když se ozvalo zaklepání. Harry zatajil dech a pohlédl ke dveřím. Hermiona se na něj soucitně usmála a zvolala: „Dále!" Do místnosti vešel Remus, v patách mu šel rozčepýřený černovlasý chlapec. Harry se široce usmál a syna, který mu vběhl do náruče, pevně objal. Pak se usmál na Remuse .„Ahoj, Remy..." I od něj se dočkal vřelého objetí a pak hned otázky: „Harry, ty jsi sám?"                                                                  „Kdo by tu měl ještě být?" podivila se Hermiona, když viděla, jak se Remus rozhlíží. Harry se na ni usmál: „Přijela semnou Remusova rodina." Otočil se k vlkodlakovi a dodal: „Tvůj drahý manžel usoudil, že je načase, aby Lily poznala svou babičku." „Proboha," protočil Remus oči. „Co ho to napadlo, Walburga ji vyděsí tak, že večer neusne..." Ještě si pamatoval, jak reagoval malý Sirius na děsivý obraz matky svého otce. „Walburga?" zpozorněla Hermiona. To jméno jí připadalo známé... „Jo," zasmál se Harry, „pamatuješ si ten uječený obraz na Grimauldově náměstí?" „Walburga Blacková?" užasla ředitelka Nebelvíru. „Ale Sirius přece..." podívala se na oba muže, kteří se na ni smutně usmáli. Pak se na sebe podívali, Harry pokrčil rameny, Remus si odevzdaně povzdechl a ujal se vysvětlování: „Už víš, Hermiono, že za války jsem odjel do ciziny, sledovat jisté stopy, které mi sdělil Albus... Naverboval jsem i pár kouzelníků, kteří nám mohli pomoci... Jejich znalosti a informace byly pro Řád velmi cenné. No a jednou, když jsem vyrazil do terénu za jedním indiánským šamanem," mrkl na Harryho, ten se začervenal, „uviděl jsem v jeho rezervaci Siriusova bratra. Já vím, taky jsem tomu nechtěl věřit, ale znal jsem Rega ještě ze školy. A on poznal mě. I po těch letech jsme pro sebe měli slabost a to nás dalo zase dohromady. A rok potom, co porodil Harry, se nám narodil Sirius. A před pěti lety k němu přibyla Lily," pochlubil se Remus. „Regulus se sice kdysi dal ke Smrtijedům, ale jakmile zjistil, že je to cesta do záhuby, uklidil se a to způsobem, který z něj tady udělal mrtvého. Když jsme se vzali, přijal moje jméno. Navíc, jakmile Harry porazil Temného pána, Regovo Znamení zmizelo. Tak jsme to poznali," poklepal Remus Harryho po rameni, ten jen něco rozpačitě zabručel.                                                    „To jsou věci," zavrtěla hlavou mladá žena. „No, přeju ti, že jsi šťastný, Remusi. A těší mě, že máš taky rodinu. Takže...váš chlapec přijde příští rok do Bradavic?"                                                                      „Čekáme to, ale nejsme si jistí. Stejně jako Jamie se narodil ve Státech. Ale magicky jsou zhruba na stejné úrovni... I když mám podezření, že Siri skončí v Nebelvíru... Zajímalo by mě, jak to kluci vezmou, jsou jako dvojčata... Už teď se Jamie bez Siriho nudí a já jen čekám, kdy začne lumpačit." „Myslíš stejně, jako když lumpačili spolu?" opáčil Harry. „V jednom to není ono. I kdyby začal, pochybuji, že mu to vydrží. Navíc, kdybyste s Regem bydleli tady ve škole... Mohla by tu klidně být celá rodina a děti spolu." „Na tom něco je," povzdychl si Remus a sledoval svého kmotřence, ládujícího se sušenkami a čajem u bočního stolku. Dospělým nevěnoval pozornost, dokud nezmínili jeho kamaráda. Prudce zvedl hlavu a chtěl něco říct, jeho otec si ovšem povšiml chlapcovy pozornosti a napomenul ho: „Co jsem říkal o mluvení při jídle, Jamie? Napřed spolkni, co máš v puse." Chlapec se začervenal, ale poslechl. Pro jistotu sousto spláchl čajem, než znova zkusil promluvit: „Přijede Sirius sem?" „Ne, my pojedem za ním. Na Manor." „Tam, jak jsi říkal, že žili dědeček a babička?" „Ano, než jsem se narodil," přikývl Harry a otočil se na Hermionu. „Pro samou radost ze setkání jsme nemluvili o tom,proč jsi mi psala, Mio."            „Mio?" vyprskl Jamie čaj a tiše se smál. Pak se podíval na otce: „Ty znáš paní profesorku, tati?"  „Studovali jsme tu spolu, byli jsme přátelé," odpověděl otec a dodal: „Pro tebe je to ovšem nadále profesorka Weasleyová. Jasno? A teď mi pověz, jestli chceš strávit celé Vánoce u své kamarádky? Budeš mít narozeniny, myslel jsem, že budeme na svátky spolu... Navíc bysme si měli v našem novém domově vytvořit tradice." Snažil se nedatnajevo zklamání, ale Remuse ani Hermionu neoklamal. S chápavým úsměvem se podívali na sebe, pak na Harryho.                        „Ale já nemyslel celé Vánoce, tati! Jenom den, nebo dva... A jestli mě tam nechceš pustit, nemohla by Viv přijet na Manor?" zaškemral chlapec. „Aspoň na jeden den? Taky bude mít narozeniny, narodili jsme se skoro stejně a já mám pro ni dárek."                                                    „Miono, upřesni mi," otočil se Harry k ženě, „Viv je Dracova a Nevova dcera, mám pravdu? A jak se z Draca stal Weasley?"   „Ano, naše neteř Vivian," odpověděla s úsměvem Hermiona. „A co se týče té druhé otázky... Víš, když Draco přestal pár let po Nevillově smrti truchlit, začal se scházet s Charliem. Krátce před Brumbálovou smrtí se vzali. Vivi je u mě v Nebelvíru, je celá po Nevillovi, ale i tak se s tvým synem velmi přátelí. Mezi těmihle dvěma kolejemi teď není až takové napětí, jako bývalo za nás."  „Díkybohu," vzdychl Harry. „Trochu jsem měl obavy z mezikolejní rivality. Budeme si muset promluvit s její rodinou, ale snad by nemuseli být proti, abys u nich byl na návštěvu..." otočil se k synkovi. „A možná by i ona mohla k nám. Když to rodiče dovolí."          „Díky, tati!" vypískl hoch nadšeně. A pustil se do sušenek s novou vervou.                                  „Domluvím setkání, jestli chceš," nabídla se žena. „Draco si vyzvedne Vivi na nádraží, zítra odpoledne. Buď byste se setkali už tam, nebo se domluvíte na jiné místo."                                              „Byla bys tak hodná?" usmál se na ni Harry. „Řekni mu, že se sejdem na nástupišti. Jamie? Chceš odejít teď se mnou, nebo jet zítra s kamarády vlakem?" Viděl, jak syn zaváhal a pochopil. A uvědomil si, že se Jamie stává samostatnějším... Zamrzelo ho to. Připadalo mu, že nějak moc rychle vyrostl. Všiml si tázavého pohledu v synových očích, tak stejných s jeho... Usmál se na chlapce. „Tak se sejdeme zítra u vlaku." Tvářička malého Zmijozela se rozzářila, zapomněl na svačinu a vrhl se k otci. Harry chlapce objal, vychutnávajíc si blízkost svého syna, která mu celé měsíce chyběla. „Dobře, takže se uvidíme zítra, na nádraží Kings Cross. Proberu s Dracem – s Viviným otcem - tu návštěvu a uvidíme, co řekne, jo?" připomněl Harry synovi, než chlapec vyšel z kabinetu, upravil mu kolejní kravatu a objal ho. „A nezapomeň si s sebou vzít úkoly." Hoch protáhl obličej. „Ale tátííí..." „Nech si to ‚ale tátííí'. Když si je uděláš hned, nebudeš na ně muset potom myslet," upozornil ho Harry. „Budeš mít čas na přátele a zábavu." Jamie si povzdechl a přikývl. „Dobře, tati. Nezapomenu si úkoly." „Tak mazej," propustil ho otec a klučina s úsměvem odběhl. Harry se za ním díval, s podivně sladkobolným pocitem v hrudi. Pak si všiml Hermionina výrazu. „Co?" Žena se usmívala. „Vzpomínám si, jak jsem vám musela úkoly připomínat," rýpla si. „Tobě a Ronovi se to muselo vždycky říct aspoň desetkrát. Až na ten poslední rok," zvážněla.„Jo, ten rok byl trošku... odlišný od těch ostatních," souhlasil Harry. „Ale právě proto, že si pamatuju, jak mi bylo, když jsem musel všechno honit na poslední chvíli. Ale mě taky spousta věcí rozptylovala. Hádám, že Jamie to nemá stejně. Jak se vlastně poznal s Dracovou dcerou?" zajímal se. „Vyprávěla, že se potkali ve vlaku," povídala Hermiona. Pak trochu ztišila hlas: „Když Remus zmínil toho indiánského šamana, nějak jsi zrudl, Harry. Znamená to něco?" Někdejší Nebelvír se znova začervenal. Postřehl Remův pobavený úsměv. „No," zaváhal, „Ahanu*a já... Když nás Reg seznámil, začal mě učit zvěromágství. Je to skvělý chlap. Kouzelník, z váženého rodu šamanů. Hodně toho zná... Dost mě během let naučil." „Ahanu?" opakovala Hermiona. „Hezké jméno. Co znamená?" „Smějící se," odpověděl Harry. „Odpovídající. Je hodně veselý, ale umí být i vážný. Svou moc bere jako dar od boha asvou práci jako poslání. A když jsem se poprvé proměnil, dal mi indiánské jméno," svěřil se potěšeně. „Jaké?" Hermiona hořela zvědavostí.„Chetanzi**," odpověděl Harry. „Znamená přesně to, co jsem, po pro měně."                              „Ukaž jí to, Harry," navrhl Remus. „Mně se ta přeměna vždycky líbila. Hermiono, posaď se."  „Mám se snad něčeho bát?" znepokojila se mladá žena.„ Ne, není to nebezpečné," uklidňoval ji Remus. „Dívej se." Harry se rozpačitě zasmál. Nebyl zvyklý mít u proměňování diváky, vlastně se přeměňoval pouze před svým šamanským učitelem, Remusem a jeho manželem. Ale za ty roky už byl zběhlý... Nadechl se, uvolnil a zavřel oči. Když je znova otevřel, viděl své okolí ptačím pohledem. Ze zobáku vzácného zlatého jestřába se vydral hlasitý výkřik. Z podlahy se vznesl a zamířil na židli vedle Remuse. Dosedl už jako muž. Váhavě se usmál na ženu vedle sebe.    „Harry, to je..." zřejmě nevěděla, co říct. „Krásná podoba. To je..." „Zlatý jestřáb," přikývl Harry. „Líbí se mi to," usmála se. „Před pár lety mě napadlo, že bych to taky zkusila... Ale byla tu vysoká, manželství, pak přišla Rosie a teď to malé..." položila si ruku na mírně zakulacené bříško, „mám toho hodně."  „Rodičovství zaměstnává na 24 hodin denně," přikývl souhlasně Harry. „Všichni to známe. A Miono... chtěl jsem se tě zeptat na Rona. Pořád se na mě zlobí?"                                    „No..." zaváhala Hermiona, „už na tebe nevzpomíná tak naštvaně. Ale nikdy mi neřekl, co se mezi vámi stalo. On...zjistil, že jsi... na muže?" „Ano, díky tomu, co jsem udělal," pokývl Harry hlavou. Zesmutněl. „Víš, ten den, co jsme se... smířili se Severusem,byl Valentýn. Ginny na mě v noci po návratu ze sklepení čekala ve společence. Bylo brzy ráno, netušil jsem, že tam někdo bude... Chtěla si promluvit. Nalila mi džus. Pak se začala vyptávat. Nepoznal jsem, že je v tom džusu... Pravdivý doušek od dvojčat." „Ona ti dala ten..." žasla Hermiona. „Dneska jsem jí vděčný, díky tomu mám Jamieho... Kombinace Bezbolestného lektvaru a Pravdomluvného dala dohromady mix, díky kterému jsem otěhotněl," vysvětlil. „Ale když se začala ptát... Myslel jsem, že si vyrvu jazyk, jak jsem nechtěl říct... Nakonec se zeptala, kde jsem předtím byl a co jsem dělal. Doslova ji porazilo, když ze mě vyletělo, že jsem měl sex na usmířenou se Snapem. Jestli si dobře vzpomínám, použil jsem slova jako divoký, nezapomenutelný a na stole." Snažil se ignorovat, že se Remus tiše smál, i když už ten příběh slyšel. „To si umím představit, vím, jak by bylo mně," přikývla chápavě žena, ale cukající koutky a zrůžovělé tváře neskryla.                             „A to jsi nezmínil stůl. Ale Ginny nikdy nic neřekla, když se o tobě doma mluvilo. Vždycky vzpomínala v dobrém." „Protože si pamatuje jen to dobré," vzdychl Harry a atmosféra pobavení zmizela. „Začala na mě křičet, brečela, byl to pro ni šok, nechtěla věřit, že to dělám dobrovolně, byla přesvědčená, že mě Sev nějak ovládá a já s tím nemohl nic dělat. Lektvar ještě stále působil, když jsem ji chtěl uklidnit, vyšlo ze mě jen to, že se ho nevzdám, že Seva miluju a ona s tím nemůže nic dělat. Což tu chvíli dělalo spíš horší. Když pak řekla, že půjde za Brumbálem, ten mi pomůže...Zpanikařil jsem. Seslal jsem na Ginny Obliviate, vytvořil jí umělou vzpomínku. A Ron... to viděl. Proto se mnou přestal mluvit." Místnost naplnilo těžké mlčení. Harry sklopil hlavu. Pak tiše řekl: „Nejsem na to pyšný. Mrzí mě, že jsem se takhle hloupě připravil o Ronovo přátelství a důvěru. I když mě uvidí... Pochybuju, že mi odpustil. Tohle se nedá odpustit."                              „Obliviate... To je dost silná káva, Harry. Jsou ale horší věci," řekla Hermiona zamyšleně. „Ginny si nepamatuje, jak moc jsi ranil její city, to je spíš lepší. Říct mi Ron něco podobného, asi bych to chtěla taky zapomenout... Ale on to vzal jako útok na rodinu, mám pravdu?" Harry kývl. „Kdybys to chtěl u Rona dát zase do pořádku, musel bys to napřed urovnat s Ginny. A udělat bys to měl, tvůj syn kamarádí s naší neteří, rodiny se budou pravděpodobně setkávat a já nechci, aby se Ron mezi ty děti pletl. Promysli si, co uděláš, Harry. Ginny dnes odpoledne přijede do Doupěte, bude tu na Vánoce. Co kdybyste se sešli a vyříkali si to?" navrhla. „Nemyslím, že je tebou tak posedlá jako kdysi, ale pro jistotu bys jí měl říct, že někoho máš."                                                                              „Já někoho mám?" podivil se Harry. Hermiona znejistěla. „Když jsi mluvil o tom Ahanovi... já myslela..." „To už skončilo," namítl Harry. „Když bylo Jamiemu deset. Byli jsme spolu docela dlouho, ale... Myslím, že ani jeden z nás to nemyslel úplně vážně. Rozešli jsme se, ale v dobrém. Pořád jsme přátelé a občas se vidíme. I když hlavně pracovně." „A ty jsi nezapomněl na jistého profesora ze sklepení," uzavřela to Hermiona vědoucně. „Máme spolu syna," usmál se Harry. „Jak bych mohl zapomenout." „Takže ho... stále miluješ?" zeptala se jemně. „Nevím, možná... snad..." zašeptal Harry nejistě. Vypadal v tu chvíli jako puberťák, který má zmatek ve svých pocitech, ale jak Remus, tak Hermiona ho znali velice dobře a odpověď na její otázku už jim došla. Ozvalo se odbíjení hodin, které visely na stěně proti krbu a Remus se vzpamatoval. Rychle vstal. „Budete mě muset omluvit, mládeži... Mám ještě poslední hodinu, s páťáky," vysvětlil vlkodlak a s dovolením použil Hermionin krb, aby se přenesl do svého kabinetu.                         „Moc rád jsem si s tebou povídal, Miono," pronesl Harry, „ale chtěl bych ještě zajít za ředitelkou. Když už tu jsem, měl bych." „Pozvu ji sem, pokud se chceš vyhnout Brumbálovu portrétu," navrhla jeho někdejší nejlepší kamarádka. „Já mám taky ještě hodinu, naštěstí už poslední." Když Harry souhlasil kontaktovala krbem ředitelku McGonagallovou. Dala si pozor, aby nenaznačila, kdo u ní čeká, ale podala situaci náležitě naléhavě. Stará Nebelvírka krátce nato prošla zelenými plameny do kabinetu Přeměňování, aby stanula tváří v tvář svému oblíbenému bývalému žákovi.