Po trochu napjatém návratu do školního kolotoče, zahrnujícím stres okolo následků Vernonovy smrti a jeho následného pohřbu, Harry tak nějak vplul do obvyklé rutiny.Všední dny věnoval pečlivému studiu, jak školní látky, tak bohaté zásoby Merlinovy knihovny ve věži, trénoval souboje v Komnatě nejvyšší potřeby, která mu dokonce poskytla i protivníky... Magicky vytvořené, na základě Harryho požadavků a tedy i téměř nezničitelné. Zatímco víkendy trávil zapomínáním na okolní svět v náruči tmavookého lektvaristy.Byl šťastný.Věděl, že venku se dějí zlé věci. Taky věděl, že dělá všechno proto, aby tomu nejhoršímu zabránil. Prostě si na pár dní v měsíci dovolil... zapomenout, milovat a být milovaný. Vždycky měl proč bojovat, ale neplánoval si budoucnost. Vlastně nevěřil, od chvíle, kdy mu Brumbál prozradil věštbu, že se nějaké budoucnosti dožije. Ale teď po ní toužil, představovalsi život po válce s milovaným Ellisem... Dlouhé dny strávené na svém či jeho panství, tiché večery nad knihami či se sklenkou u krbu, celé noci v jediné posteli, přitulený jeden k druhému, nebo vyplněné horoucím milováním, končícím za kuropění.Náhle netoužil stát se bystrozorem, přál si něco klidnějšího. Nevěděl co, ale něco ho už napadne... Jediné, o čem byl pevně přesvědčen bylo, že tu budoucnost chce strávit s NÍM. I kdyby to nebylo natrvalo, přál si...Tak mu nad knihami, ve zkouškách a při žhavých hrátkách utekl celý leden. Blížil se Prasinkový víkend. Harry se těšil.Potřeboval si po všem tom učení vyčistit hlavu a co je na to lepšího – i podle jeho zkušenosti – nežli skvělý sex.V hlavní hale narazil na Draca, opíral se o sloup a prohlížel si nehty.„Co tu děláš, Draco?" podivil se. Rozhlédl se. „Kde máš Ne..."„Má zpoždění," zavrčel Draco, spíš neklidně, než nespokojeně. „Nevím, kde co dělá, ví, že tu čekám."„Snad se jenom zdržel, žádný trest nedostal," řekl Harry pobaveně.„Ahoj, Harry!" zalapal po dechu rozložitý mladík, který k nim právě doběhl. „Draco, promiň... Přišla mi nečekaná sova od babičky, musel jsem hned napsat odpověď."„Je všechno v pořádku?" zajímal se Harry, ze zdvořilosti. Nakonec, když přijme Draca do rodiny, bude to znamenat nejspíš i Nevilla...„Jo, jenom mi poslala vzkaz, že dneska do Prasinek nedorazí. Nenapsala podrobnosti, ale narychlo přijel prastrýc Elric, nedal vědět, že přijede. Takže tě představím jindy," uculil se ještě zadýchaně na svého Zmijozela. Ten zbledl do úplně papírové běloby.„Co? Tys mě chtěl představit... dneska? Když to nečekám?"Harry se radši vzdálil, partnerské záležitosti chtěl řešit, ale jen své, ne cizí. Takže nevěděl, co Neville odpověděl, ale protože si později v Prasinkách všiml, že jsou oba zase jako hrdličky, pomyslel si, že je vše v pořádku. To vše ještě předtím, než se věci tak nějak... zvrtly. Severus vyčerpaně padl na pelest vedle svého – zjevně nenasytného – milence. Otočil se na bok a přitáhl ho k sobě.Harry se k němu přitulil, něco zamumlal a závan magie je očistil, od tělesných tekutin a zbytků šlehačky a čokolády, s kterou si chtěl Harry hrát.Chlapcovy prsty teď líně přejížděly po tetovaném gryfovi. Bylo to pro Harryho velké a příjemné překvapení, toto nedávné odhalení. Obrázek se mu líbil a když mu jeho milovaný řekl, že si ho vybral, protože salón neměl v nabídce lva, skočil mu okolo krku, až skončili na zemi, kde se taky hned dychtivě pomilovali.Severuse napřed pobavilo, jak hned potom začal Harry uvažovat, jestli si nemá pořídit tetování taky, ale to mu začal vymlouvat. Že nepotřebuje podobné důkazy lásky, že mu stačí, když vidí na Harrym, co k němu cítí... pak už to jeho Nebelvír nezmínil, ale tušil, že se stejně co nevidět objeví s nějakou vytetovanou zrůdností. Nepřál si zohavit tu hebkou, dokonalou kůži čímsi barevným, Harry byl nádherný sám o sobě a Severus skutečně nepotřeboval vizuální důkazy lásky, z Harryho byla prostě cítit... Věděl, že je milován a byl za to osudu vděčný.Stále častěji přemýšlel o brzkém přiznání. Bylo mu jasné, že to jednou praskne a taky věděl, že jakmile se tak stane, teď, potom, co spolu začali spát, bude reakce jeho milovaného lvíčka o to horší. Dobrovolné přiznání bude lepší, než kdyby na to Harry přišel jinak.Přemýšlel, jak na to zavést řeč. Těžko to říct právě v tuhle chvíli, poté, co se tak smyslně milovali, Harry to může vzít jako výsměch svým citům. Je příliš citově založený, neovládne svůj hněv a pak mu Merlin pomáhej...Severus si náhle uvědomil, že ani s osobním přiznáním nemá nic jisté a co je horší, při Harryho stále nestabilní magii, může jeho doznání dopadnout všelijak. Najednou se možnost, že mu Harry neodpustí, nezdála úplně nejhorší... Co když se skutečně neovládne? Jeho obrovská síla může ze Severuse udělat pouhé třísky na podpal a Harry, až se trochu uklidní, si to při svém sklonu za vše se vinit, bude vyčítat a pokud k němu samotnému - Severusovi – cítí jakoukolináklonnost, tenhle pocit viny ho sežere zaživa.Přetočil se na záda, stále s chlapcem v náručí a přemýšlel. Co je zamilovaný do Harryho, chová se spíš jako Nebelvír. Co by udělal Zmijozel?V duchu si vytvořil seznam a odškrtával body.Za prvé: Zatloukat, zatloukat, zatloukat.Za druhé: Rychle to ukončit.Za třetí: Po odhalení se z toho nějak vylhat.Za čtvrté: ...„Na co myslíš, lásko?" vyrušil ho ospalý hlásek. O bradu se mu otřely vlahé rty.„Na tebe, můj Harry," odpověděl Severus upřímně. Přejel dlaní po nahém rameni svého milence, než dodal: „Na budoucnost."Postřehl, že Harry ztichl. Odvážil se podívat na něj. Zatajil dech, pod pohledem dvou smaragdových zřítelnic. Už nevypadaly ospale.„Co máš přesně na mysli?" zašeptal Harry, zněl chraptivě. Nespouštěl z něj oči, ale vypadal nervózně.„Harry..." Severus ho pustil a posunul se tak, aby se mohl posadit, opřel se v polštářích. „Když přemýšlím o své budoucnosti, stále častěji ji vidím... s tebou. Nevím, jestli jsi někdy uvažoval... chci říct..." povzdechl si, nevěděl, jak dál. Nikdy to nedělal, neuměl mluvit o svých citech. Ale miloval Harryho a nechtěl ho ztratit.„Já..." zašeptal Harry, „i přes to, jak mám budoucnost nejistou... Myslím na ni. A v poslední době... pokaždé v ní vidím... tebe."„Takže, teoreticky..." řekl Severus, „bys nebyl proti... v našem vztahu po válce pokračovat?"Zelené oči se rozšířily.„Nejsem proti," vydechl Harry. V očích se mu nějak zalesklo. „Chci pokračovat." Posunul se výš, zblízka pohleděl Severusovi do očí a šeptal: „Dokud mě budeš chtít, budu s tebou. Neumím si představit, že bych jednou byl s někým jiným..." Nečekal na odpověď a překryl úzké rty svými, Severus vpustil hbitý jazyk do svých úst a přetočil Harryho pod sebe. Hladově oplácel dychtivý polibek, rozechvělý štěstím, že s ním Harry počítá i nadále a zároveň... Uvědomoval si,že ani tento Harryho slib mu nic nezajišťuje. Tak si teď vychutnával každičkou část mladého těla, které se k němu tisklo, s potěšením zaregistroval horké vzrušení, které se mu tlačilo na stehno.Tiché vzdechy z těch rozkošných úst mu byly rajskou hudbou. Hrál na Harryho tělo jako na hudební nástroj a vyluzoval z něj ty nejnádhernější zvuky.Harry se zmítal pod doteky jazyka a rtů, které putovaly po jeho krku, pomalu klesaly níž, příliš pomalu na to, aby nakonec neprosil o uvolnění. Nejdřív tichounké, pak stále hlasitější steny se změnily ve vzlyky.Když se talentovaná lektvaristova ústa konečně přesunula k jeho tepajícímu klínu, jen žádostivě zafňukal a prudce zvedl boky. Vzápětí byly přitisknuty zpět k pelesti, aby se nemohl hnout a bolestivě napnuté vzrušení pojala horká hlubina.„Bože..." zasténal po chvilce, už skoro nepříčetný vášní, nevěděl, co povídá. Jen toužil po konečné úlevě, kterou mu jeho milovaný mučivě pomalu dopřával. Proto si vůbec neuvědomoval, co mezi svými vzlyky a prosbami vyslovuje...„Prosím... anooo... ach bože, Merline... prosím... Severusi, prosím..." šeptal neslyšně. O maličký okamžik později jeho tělo roztřásla závrať rozkoše a vykřikl.Uvědomil si lehké doteky a unaveně a zemdlený otevřel oči. První, co viděl, byla černá kštice a růžový jazyk, slízávajíc poslední krůpěje jeho spermatu z nahé kůže. Vzdychl.Na ten zvuk na něj pohlédly černé jiskřivé oči. Usmál se na něj. Vzápětí se nad něj muž přesunul a políbil ho.Ochutnával horké rty svého milence, jeho známou chuť, nyní okořeněnou sebou samým.„Miluju tě," zašeptali oba ve stejnou chvíli. Usmáli se na sebe a znova spojili své rty. V sídle Temného pána „Luciusi!"Vysoký Smrtijed pár kroků od trůnu Temného pána se neznatelně zachvěl, ale téměř bez zaváhání vykročil kupředu.Poklekl na koleno a vyčkával.„Můj Pane?"„Přemýšlel jsem, Luciusi," zapředl Lord Voldemort skoro mazlivým tónem. „A víš, na co jsem přišel?"„Nedovolím si hádat, můj Pane..." hlesl Malfoy, snaže se udržet hlas pokorný a nerozklepaný. Už od rána měl tušení, že se něco blíží. Byl to vážně špatný pocit.„Ten starý mudlomilec..."'Aaa, už zase!' zasténal v duchu blonďatý Smrtijed. Navenek ale pozorně poslouchal: „... mudlomilec se pořád ohání láskou a přátelstvím, statečností a podobně... A tak jsem přemýšlel..."„Když dovolíš, můj Pane..." sebral Malfoy veškerou odvahu, „za tím účelem jsi přece pověřil našeho Mistra lektvarů, aby té jeho pověrečnosti využil..."„Ano, přesně tak," přitakal Voldemort. „Ale rozhodl jsem se, že by bylo záhodno navrátit některé přeběhlíky zpět k nám – do mého Hadího hnízda. Předpokládám dvě věci. Buď se bude můj statečný malý nepřítel cítit tak uražený a bude zranitelný, že ho snadněji porazím, nebo bude tak zamilovaný do Severuse, že ho bude následovat i mezi nás."„Můj Pán má v úmyslu... označit Harryho Pottera?" vyjekl Lucius. Nevěřícně.„Uvidíme, teď jde o něco jiného," nenechal se Zmijozelův dědic odvést od původní myšlenky, „teď mám na mysli zmíněné přeběhlíky, Luciusi." Významně na svého služebníka pohlédl... a ten po krátké chvíli pochopil. Cosi v něm zatrnulo. Draco?„Mám na mysli tvého syna, Luciusi." Trnutí zesílilo.„Proč?" uniklo mu.„Je čisté krve. I přijatelně atraktivní. Mladý a silný. A za správných okolností... by se mohl snadno stát... nositelem mého dědice," dokončil myšlenku nahlas. Ticho v sále bylo téměř vražedné. Luciusovi málem vypadly oči, jak je šokovaně třeštil na svého pána.„C-c-co prosím?"Voldemort se syčivě rozesmál.„Je zábavné, vidět tě tak překvapeného, milý Luciusi. Ale myslím to vážně. Dej vědět Severusovi, až ho uvidíš, že si žádám jeho lektvarového umění. Na má poslední volání se nedostavil. Potřebuji, aby vytvořil Lektvar plodnosti, který mi dá dědice a tobě vnuka. Bude-li se tvůj syn chovat, jak se patří, může se i stát... mým životním druhem, ne jen nositelem mého potomka. Odpustím mu jeho chyby, když se vzpamatuje. Očekávám od tebe, že ho přesvědčíš, že je tov zájmu jeho i jeho rodiny. Jdi domů a vyčkávej jeho příchodu. Už jsem pro něj poslal. Teď běž!" mávl rukou a ohromený Smrtijed se jen uklonil a zmizel ze sálu.V krátku se obvykle uhlazený a klidný aristokrat přemístil ke svému sídlu. Rozrazil hlavní dveře Malfoy Manor, že se s třísknutím zarazili do stěn, kde zůstaly díry.„Narcisso!" vykřikl. S tichým puknutím se před ním objevil skřítek a uklonil se. Malfoy se na osobního skřítka své manželky zamračil.„Madam si šla po večeři lehnout, pane Luciusi, říkala, že ji bolí hlava," vysvětlil skřípavým hlasem. V odpověď byl odkopnut, až narazil ušatou hlavou na protější stěnu. Víc se Lucius nestaral, skřítek ho nezajímal, dokoce ani to jestli jeho ránu vůbec přežil... (Přežil.)Rychlým a rázným krokem se vydal do budoáru své ženy. Byla vzhůru, ještě nedávná bolest hlavy jí stejně nedala usnout. Zabral až lektvar.„Narcisso! Sedni si, musím ti něco říct!" vyštěkl na ni, sotva vešel a spatřil, jak se otáčí před zrcadlem a zkouší si hůlkou různé účesy.„Luciusi? Něco se stalo? A jak to vypadáš?" znepokojila se krásná blondýnka, stále ještě půvabná i po těch letech vedle něj a ve strachu z Temného pána. Snad nikdy neviděla svého muže tak rozrušeného a rozcuchaného. No vyjma chvil, které strávil v jejím loži... když si dala obzvlášť záležet.„Temný pán si předvolal tvého syna," sdělil jí zkráceně. Žena se vyděsila.„On ho zabije!" vykřikla. „Luciusi, to nesmíš připustit, je to přece tvůj syn! Vím, že se na něj zlobíš, ale..."„SEDNI-SI!" přikázal pán domu Malfoyů. „A nech mě, pro Merlina, domluvit! Náš Pán se kupodivu na Draca nezlobí, dokonce mu chce odpustit... když se bude patřičně chovat."„A to znamená...?" znejistěla žena. Slova jejího manžela vůbec nezněla špatně... a protože to byla slova původně Voldemortova, bylo to opravdu zlé.„Pán zla si vybral Draca jako... svého partnera," oznámil jí muž hrdě. „A nositele jeho potomka. Je to čest pro rod Malfoyů."Pak jen užasle shlédl na ležící manželku, kterou tahle zpráva doslova omráčila. O pár hodin dřív „Rodolfusi, Rabastane." Temný pán pokynul dvěma černě oděným mužům s hnědými vlasy. Bratři se na sebe podívali, ale poslušně poklekli před svým pánem. S pohledem upřeným na mramorovou podlahu jeden z nich promluvil:„Posloucháme tvé rozkazy, můj Pane."„Náš přítel Nott mě informoval, že dnes je Prasinkový víkend. Nepochybuji, že sedmé ročníky tam budou..."„Náš Pán snad má na mysli... zajmout Pottera?" odhadoval druhý bratr.„Tentokrát ne," překvapil je Voldemort. „Vsadil bych se, že jeho pečlivě hlídají. Ale... určitě nebudou hlídat tvého malého synovce, Rodolfusi," zadíval se na jednoho z nich. „Nepřeji si, abyste se o svém úkolu komukoli zmínili, hlavně ne tvé manželce, Rodolfusi. Vyberte si několik Smrtijedů a dnes odpoledne zaútočíte na Prasinky. Vy dva zajmete DracaMalfoye. Dopravte ho na Malfoy Manor, jeho otec už bude mít pokyny. V Prasinkách se bavte, jak chcete, ale nejdřív se postarejte o mladého pana Malfoye. Nesmí vám uniknout, je nejdůležitějším článkem mého nového plánu. Pokud se vrátíte bez úspěchu... bude vám Cruciatus připadat jako líbánky. Vyjádřil jsem se jasně?"„Jako den, můj Pane," uklonil se hluboce Rodolfus. Rabastan ho následoval. Pak se rychle vzdálili ze sálu.
ČTEŠ
Lekce Pro Mistra Lektvarů (Snarry)
Fanfiction!!Tento příběh není můj!! Tento příběh jsem našla na internetu a je mi líto, že tu není. Harry prožívá prázdniny před posledním, sedmým ročníkem. Voldemort už dlouho nic neprovedl, což u většiny vyvolává neklid, ale Harry ten klid využívá k tomu, ab...
