Jak Harry synovi slíbil, odepsal do Bradavic, že se jeho syn dostaví 1.září. Současná ředitelka, Minerva McGonagallová samozřejmě nemohla tušit, kdo je H.P. Evans, který podepsal dopis. Harry si samozřejmě všiml, že v seznamu doporučených učebnic je i jeho poslední kniha a to ho potěšilo. Cítil i jistou hrdost, že škola jako Bradavice, považují jeho práci za vhodnou k učení dětí. Navíc se mu ulevilo, když o pár dní později Remus obdržel taky dopis z Bradavic. Profesorka McGonagallová mu psala, jestli nemá zájem opět učit, protože potřebují zástup za profesora na nemocenské, a v Británii se opět změnily podmínky pro bytosti, jako je on. Severus Snape dovedl Vlkodlačí lektvar téměř k dokonalosti, díky experimentování s lektvary, jejichž recepty mu dal kdysi k Vánocům jeho milovaný Nebelvír... Díky tomuto (a i tomu, že jistá Dolores Umbridgová ztratila svůj vliv) se pro mnoho magických tvorů změnilo prostředí. Registrovaní vlkodlaci byli povinni brát lektvar a prováděly se kontroly. Severus Snape se stal výhradním dodavatelem Vlkodlačího lektvaru pro Ministerstvo kouzel a vlkodlaci, kteří za války nebyli na té zlé straně, měli o něco lehčí život. Bylo trochu lehčí získat práci, i když ne všude. Ale změny chtějí čas. Remuse těšilo, že se opět může vrátit do Bradavic, kde toho tolik prožil a navíc bude nablízku svému drahému kmotřenci, i když to znamenalo, že bude daleko od své rodiny... Nakonec si s Harrym a Regulusem sedli a všechno podrobně probrali .Remus a Jamie nastoupí ve škole a Harry s Regem všechno připraví na přesun do Británie. Do Vánoc by se mohli kompletně přestěhovat. Ještě, že mají kam jít. Remus tedy Minervě odepsal, že nastoupí a Harry začal chystat syna do Bradavic. Jakkoli se v duchu snažil oddálit den, kdy Jamie opustí rodný dům na skoro celý rok, léto letělo jako na křídlech. A už tu byla druhá půle srpna a čas odjezdu do Británie. Za týden měl Jamie nastoupit do vlaku směr Bradavice. Svého oblíbence – vlka jménem Tichošlápek - si chlapec nemohl vzít s sebou, ale když ho otec vzal na Příčnou, povolil mu dalšího mazlíčka. Jako první nákup Harry rozhodl hůlku. Nejdříve ji sice chtěl koupit už v Americe, ale když se Jamie rozhodl pro Bradavice, proč mu nedopřát i kompletní nákupy na Příčné. Remus je doprovázel, aby se pak dostavil na pohovor s ředitelkou Bradavic. Příčná ulice vypadala pořád stejně. Všude spousta dospělých i dětí, křiku a brebentění, prostě normální stav. Harry se na okamžik ponořil do vlastních vzpomínek. Pak se zastavili před omšelým krámkem s nápisem Olivander – hůlky. Tichým zacinkáním dal zvonek u dveří najevo, že vešel zákazník. „Vítejte, mladý muži," objevil se před nimi vetchý stařík, na okamžik upřel vševědoucí pohled na otce, který měl ruce položené na synových ramenou. Harry ho jen pohledem varoval...Nikdy svému synovi neprozradil, že ten věhlasný Harry Potter, o němž se dostalo povědomí i k nim za moře, je jeho táta. Hned, jak se Harry usadil ve Státech, změnil si jméno, vzal si to matčino. Remus i Reg mu to schválili, chápalijeho potřebu nechat svou slávu za sebou. V Americe ho nemohli najít. Harry se jen zamračil na ten splašený metr, který měřil Jamieho – ten se tím bavil – a náhle už nesl pan Olivander první krabičku. Jamie ji vzal do ruky a jemně mávl. Skleněná váza na vedlejší komodě se rozprskla na střepy. Pan Olivander se prudce nadechl. „Tak tuhle zjevně ne," poznamenal jakoby nic. „Pardon," hlesl Jamie rozpačitě.„To nic, chlapče." muž mávl vlastní hůlkou, váza se složila zpět do původního stavu. Harry se v duchu podivil. Neměl tušení, že je tento kouzelník natolik mocný, aby zvládal neverbální kouzla. Ale jeho vševědoucnost ho vždycky děsila, takže... Rozhodl se ho nepodceňovat a dál věnoval pozornost synkovi. Druhá hůlka srazila ze stěny obraz. Podobně se vedlo i se třetí a čtvrtou. Až pátá hůlka, z tmavého dřeva, vypustila ze své špičky modrozelené a stříbrné jiskry. Harry si vzdychl. Tušil, že ty barvy ukazují na Zmijozel. „Tak, opatrujte svou hůlku, pane Evansi. Mahagonové dřevo, jádrem je pero zlatého fénixe, dlouhá jedenáct palců. Je to silná hůlka. Pamatujte... správná hůlka v rukou správného kouzelníka může vykonat velké věci." Starý kouzelník na moment pohlédl na chlapcova otce. Rozuměli si i beze slov. Harry zaplatil a odváděl Jamieho ven. Na ulici se chlapec oklepal z podivného vlivu, který mistr hůlkař na každého měl a zeptal se otce: „Hm... tati... ten pan...Olivander, není trochu... zvláštní?" „To je," přisvědčil Harry se smíchem. I jemu už otrnulo. „Působí tak na každého. Máš pocit, jakoby o tobě všechnověděl. Ukaž mi hůlku, Jamie." Vzal do ruky hnědé dlouhé dřevo, přímo cítil, jak se mu hůlka vzpouzí. Ne. Tahle je určená jen pro jeho chlapce. Vrátil mu ji a řekl: „Můj otec měl taky mahagonovou, jen už nevím, jaké jádro. Ale ta jeho mi nevzdoruje. Ta tvá je zřejmě tvrdohlavá... už teď je ti věrná. Dobře se o ni starej." „Ukážeš mi dědečkovu hůlku?" žadonil Jamie. „Doma," slíbil Harry. „Teď ještě musíme koupit učebnice, věci do Lektvarů... a koukneme se po nějakém mazlíčkovi." Knihy v Krucáncích a Kaňourech koupili rychle, stejně tak potřeby pro hodiny Lektvarů. Pak zamířili pro zvířátko. Jeho Hedvika se už dávno odebrala do sovího nebe a on si od té doby žádnou další sovu nepořídil. Když ale vešli do obchodu se zvířaty, zatrnulo mu. Na jeho rameno slétla veliká sova sněžná. Moudrýma očima si ho prohlížela, Harry měl pocit, jakoby se mu Hedvika vrátila. „Tuhle si vezmu," oznámil rozpačitému mladému prodavači, kterému při krmení uletěla. „A klec s přehozem, krmení a vitamínové kapky. Budeš se jmenovat Hedvika," řekl sově. „Co říkáš?" „Tati," zatahal ho Jamie za rukáv. „Já nechtěl bílou sovu..." „Ta je moje, Jamie," usmál se na synka. „Ty se ještě porozhlédni. Můžeš mít sovu, kočku, nebo žábu. Měl jsem kamaráda, který měl krysu, ale..." Harryho pohled zesmutněl, Jamiemu to asi ušlo, protože se otřásl. „Fuj, krysa...Krysu ne, tati. A kočku by Tichošlápek viděl doma nerad... Proč nemůžu mít psa?" „Protože pes vyžaduje hodně péče a pozornosti. Neměl bys na něj ve škole čas. Navíc tam bude mít určitě hodně spolužáků kočky. To by nešlo dohromady," mínil Harry. „Takže?" „Sova bude asi fajn," zamumlal Jamie. Na žábách neviděl nic zvláštního a Harry neměl zatím to srdce vypravovat mu o Nevillovi. I o jeho smrti se dozvěděl později, od Draca, kterému napsal kvůli panství. Zpráva o kamarádově smrti ho zdrtila a zároveň ho naplnila hrdostí. I Neville byl dost statečný Nebelvír, aby dosáhl na zakladatelův meč. Že současně zničil i poslední Viteál a tím pomohl Harrymu, nemohl tušit. Nakonec si Jamie vybral mladou sovici krahujovou. Harry se na ni díval... připomínala mu něco. Jinou sovu. Jen už si nevybavoval... Potřásl hlavou. Však si vzpomene. Spokojeně se vrátili na Potter Manor. Remus dorazil krátce po nich. Jamie se seznamoval se svou sovou. Pojmenoval ji Maeve. Harry a Remus si sedli ke kávě a probírali návštěvu ve škole. Remus vyprávěl, kdo všechno byl přítomen a jak pohovor šel. Prý mluvil i s Brumbálovým portrétem... Harryho zajímalo, jestli se zúčastnil i Severus, ten prý vůbec nebyl ve škole. Minerva se zmínila, že si něco zařizoval.
ČTEŠ
Lekce Pro Mistra Lektvarů (Snarry)
Fanfiction!!Tento příběh není můj!! Tento příběh jsem našla na internetu a je mi líto, že tu není. Harry prožívá prázdniny před posledním, sedmým ročníkem. Voldemort už dlouho nic neprovedl, což u většiny vyvolává neklid, ale Harry ten klid využívá k tomu, ab...
