Lekce Pro Mistra Lektvarů (Snarry)

23.kapitola- Zločin a trest Rona Weasleyho

Poprvé od chvíle, co byl Harry zraněn, dal Severus průchod svému hněvu. Když ještě na ‚místě činu' sebral Nebelvíruvšechny body, choval se adekvátně. Zato teď v ředitelně běsnil. Rázoval po místnosti a svolával na Ronovu hlavuhromy a blesky, zatímco ho ředitel s potutelným úsměvem pozoroval. 

„Vy se tváříte, jakoby se vůbec nic nestalo!" obvinil ho nakonec lektvarista. V modrých očích se nesouhlasnězablesklo. „Zlobíš se dost za nás oba, drahý chlapče. Ale dotýká se mě, že si myslíš, že to beru na lehkou váhu. I měchování pana Weasleyho šokovalo. Netušil jsem, že je jeho averze vůči Dracovi tak silná, že by byl schopen použíttemné kouzlo." 

 „Mě by zajímalo, odkud ho zná," zavrčel Snape, už ne tak rozzlobeně. Dokonce přestal pendlovat ode zdi ke zdi,posadil se na své obvyklé místo. 

‚Nechce se mi věřit, že by ho to Harry naučil, slíbil, že na tu kletbu zapomene, nikomunic neřekne... Lhal mi?' 

Vztek na Rona se teď pomalu přesouval na hlavu Harryho. Rozhodl se za ním zajít naošetřovnu, vyjasnit si to, stejně chtěl vědět, jak mu je... Brumbál mu zřejmě viděl do hlavy: „Severusi, až se uklidníš,mohl bys zajít na ošetřovnu a zjistit, jak je Harrymu? Já dorazím až později, Minerva mi za chvíli přijde sdělit výsledkyvyšetřování ve své koleji." 

 „Říkala něco ohledně mého odebrání bodů?" zajímal se mladší muž. Věřil, že jeho reakce byla odpovídající,třebaže ho nejvíc vytočilo právě to, že byl zraněn Brumbálův Zlatý chlapec... Ne, JEHO Harry... Zaplavila ho starost.Stále ještě cítil v náruči jeho křehké tělo, které dostal bleskově na ošetřovnu tak, že plný strachu rozrazil nouzový kanála přemístil se s ním. Připadal mu tak lehký a drobný, když ho svíral. Tolik se bál, že bude pozdě... A proklínal se, žekdy to kouzlo vymyslel. 

„Moc mě nepřekvapuje, že s tebou souhlasila," připustil ředitel. „Byla akcí pana Weasleyho velmi pobouřena. Užjsem zavolal Weasleyovy, teď jen doufám, že nedostanu dopisy od rodičů ostatních studentů, mohli by mít požadavkyvůči pobytu pana Weasleyho zde..." 

„Pochybuji, že ho dostanete od Luciuse," prohodil Severus. „Když se ten pitomec dobrovolně Draca vzdal, míchatse do toho nebude, i kdyby zjistil, o co se mladý pan Weasley pokusil." Oba čarodějové se na chvíli odmlčeli.

 „Abych nezapomněl," Severus znova vstal a před svého představeného položil čtrnáctipalcovou hůlku z vrbovéhodřeva. „Hůlka pana Weasleyho. Její vrácení nechám na vás. Ale uvažte, jakou škodu v rukách toho zrzavého pitomcenadělala." 

 „Rád bych řekl, že jsi až příliš přísný, Severusi," povzdechl si ředitel. „Bohužel máš pravdu... Promluvím si sWeasleyovými, i s jejich synem. Doufám, že nebude třeba uvažovat o vyloučení." 

Stařec si povšiml zablýsknutí v temných očích a rychle dodal: „Tuším, že by to pro tebe bylo zadostiučinění, ale uvaž, že Dracovi se nic nestalo, i kdyžbyl primárním cílem." 

 „Kvůli Dracovi se nezlobím!" zařval Severus. Pak se zarazil. 

Pohlédl na ředitele, ten se na něj chápavě usmíval.„Že by se tě dotklo, že byl zraněn Harry?"

 Lektvaristova ramena poklesla, muž chvíli mlčel. „Ano," řekl nakonec. Bylostále ještě těžké připustit to nahlas. I když před ředitelem. 

„Záleží ti na něm," tvářil se starší kouzelník potěšeně. 

 „Nepřehánějte to, řediteli," chladil jeho nadšení Snape. „Jen jsem si na něj zvykl. Prokázal, že není takbeznadějný, jak jsem si myslel."