"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

16. Obrátil se list

V mžiku jsem byl na nohách a letěl jsem ke dveřím. Vrazil jsem do té postavy a obejmul ji. Bylo mi docela fuk jestli to někomu nepřijde normální byl jsem prostě rád. A až po chvíli jsem si uvědomil co vlastně dělám a pustil jsem ho. Rusko jenom stál a díval se zaraženě někam pryč.

🇺🇲:,,Ehh.. Ahoj vítej zpátky," řekl jsem a byl jsem hrozně nervózní co na to řekne protože jsem si teď uvědomil že to bylo docela trapný.

🇷🇺:,,Díky. Moc rád tě zase vidím," řekl a šel si sednout.

A mě nemohlo uniknout jak malinko zčervenal když jsem ho obejmul. Prostě můj život nedává smysl asi tak bych to řekl.

Jakmile jsme si sedli tak jsem se ho začal vyptávat, jaký to bylo na horách a tak. Dokud teda nezazvonilo. A jelikož mám na Rusku oči pořád, všiml jsem si že kdykoli se podíval na Mexiko tak se zamračil a většinou z něj nespustil oči dokud ho někdo neoslovil. Takže podle mého typování už ty fotky viděl. Ale je mi to teďka docela fuk.

Další dobře nudná hodina jako všechny jiné. Ubýhalo to tak pomalu že jsem myslel že chcípnu. A měl jsem totální hlad. Nejradši bych sežral celej sešit. A až teď jsem si uvědomil že svačinu nemám vůbec. Rusko si toho nejspíš všiml a tak vytáhl jeho svačinu a odtrhl mi kousek "Snack Roll". Měli jsme výhodu že sedíme v zadní lavici a učitelka zrovna psala něco na tabuli.

🇺🇲:,,Díky," pošeptal jsem mu a zakousl se do toho.

Celou dobu na mě zíral až jsem se na něj otočil.

🇺🇲:,,Co je?" zkusil jsem co nejvíc šeptat.

On se jenom potichu zasmál a řekl:

🇷🇺:,,Jsi roztomilej."

Tohle jsem vůbec nečekal. On se obrátil k učitelce která něco mlela a už si mě nevšímal. A já jsem byl jak přimrazenej a rudej. Rychle jsem hlavu obrátil na druhou stranu a dojedl ten kousek svačiny co mi dal Rusko.

  _time skip_

Nějak se mi povedlo přežít ty ostatní hodiny a konečně jsme mohli jít na oběd. Ale nic moc. Pak jsme ještě měli dvě hodiny ale ty už nebyly tak hrozný. Když skončili tak jsme šli společně s Ruskem ke skříňkám a pak se někam vypařil. A mě napadlo si zajít pro něco málo do mekáče protože jsem fakt příšernej žrout.

Když jsem mi to dali tak jsem šel ven a rozhodl jsem se jít trochu jinou cestou domů protože to bylo nejblíž. Sice jsem musel jít různými temnými ulicemi ale bylo to blíž. Tak jsem šel a po chvilce se přede mnou objevila postava. Neviděl jsem kdo to byl protože byl ke mě zády ale očividně nechtěl být moc nahlas. Takže jsem šel pomalu a co nejvíc potichu za ním. A až po chvilce jsem si všiml že není sám. Před ním šel ještě někdo ale očividně si ho nevšiml. Koukal do mobilu a nevšiml si ho. Já jsem chtěl hrozně vědět kdo to je. V tom sem si všiml že postava která nechce být viděna má basebollovou pálku. A začal jsem být nervózní.

Postava přede mnou se zastavila a chtěla se rozmáchnout. A v tu chvíli jsem nevěděl co dělám ale vylítnul jsem před postavu která pořád koukala do telefonu, roztáhl ruce abych ho bránil a zavřel oči...

_to be continued_

Heheheheheheheheh já jsem zlá >:D. Ale nová kapitola je tadyyyyyy. Ano neumřela jsem.