Jediný na co jsem si dával pozor bylo to abych na někoho nešlápnul. Ale bylo těžké se soustředit na něco jiného než na ten krásný hlas.
🇷🇺: ,,Amee~ Kdepak jsi? Chtěl bych tě moc vidět!"
Furt říkal věci v tomhle smyslu a mě to vždycky malém poslalo na zem. Nechtělo se mi tomu věřit. Že by mi říkal věci jako tohle... ale když už.
🇷🇺: ,,Copak mě nechceš vidět?"
🇺🇸: ,,Chci!" zavolal jsem. Byla slyšet tichá ozvěna.
Zrychlil jsem. Byl jsem si jistý že už jsem blízko.
🇷🇺: ,,Jsem tu pro tebe taky, víš to?"
V tom jsem se zastavil. To bylo divné. Znamenalo to že přišel na to že jsem byl u něj v domě? To se mi nelíbilo.
🇷🇺: ,,Co se děje?" uslyšel jsem přímo za mými zády.
Nadskočil jsem. Nechtěl jsem se otáčet. Někde hluboko uvnitř jsem nebyl připravený na to se mu kouknout do očí. V tom jsem ucítil jak mě ze zadu objal kolem pasu. Myslel jsem že mi pukne srdce jak se rozbušilo. Je pravda že to bylo příjemné. Zavřel jsem oči a objal jeho ruce mými. Po chvilce jsem ucítil jeho dech na mém krku. Lechtalo to a já začal být trochu nervózní. To co přišlo po tom mě rozhodilo ale ještě víc. Ucítil jsem jak mi dává polibek na krk. Trhnul jsem sebou. To byla ta poslední věc co bych od něj čekal. Citil jsem jak rudnu a propadl jsem panice.
🇷🇺: ,,Vzbuď se..."
🇺🇸: ,,...cože..?" vrátil mě zpátky Ruska hlas.
🇷🇺: ,,Vstávej."
Z příjemného pocitu se zrodil pocit strachu. Chtěl jsem se vytrhnout z jeho objetí ale nešlo to. Zjistil jsem že jsem byl svázán k něčemu co jsem nemohl vidět. Byl jsem svázaný hodně pevně. Mohl jsem se sotva hýbat.
🇺🇸: ,,Rusko? Rusko! Co to je?!" zařval jsem a začal jsem sebou házet. Teda pokusil jsem se o to.
🇷🇺: ,,Shhh... klid. Nic se ti nestane. Copak bych ti já mohl ublížit?"
Uvědomil jsem si že je přímo přede mnou. Pomalu jsem zvedal hlavu. Měl divný výraz. Takový jaký jsem u něj ještě neviděl. On se usmíval. Tak jak by jste si představili zabijáckého maniaka. Měl rozevřené oči a úsměv od ucha k uchu. Vyděsilo mě to. To není Rusko.
🇷🇺: ,,Ame."
Podíval jsem se mu do očí.
🇷🇺: ,,Vstávej."
🇺🇸: ,,Cože?"
🇷🇺: ,,Vstávej!" zařval a vyrazil proti mě s nožem.
Vzbudil jsem se zpocený. U moji postele stál Austrálie a volal na mě. Když si všimnul že jsem vzhůru tak se rozesmál. Já byl rád že ho vidím. Po noční můře je vždycky uklidňující vidět někoho koho máte rádi. Pohladil jsem ho po hlavě a rozhodl se vstát.
Neseděla mi jedna věc. Sice jsem nechával okno pootevřené na ventilačku ale rozhodně ne tak aby se dalo otevřít úplně. Už už jsem se chtěl zeptat mamky jestli tam byla když jsem koutkem oka zpozoroval známou barvu. Byla to barva papírku který jsem nechával u Ruska. Včera. Na jeho stole.
Zastavil jsem se uprostřed pohybu. Začal jsem se bát víc než kdy předtím. Nechtěl jsem se otočit na ten stůl. Chvíli jsem tam jen tak stál a můj mozek panikařil. Nevěděl jsem co mám dělat.
Po zhruba minutě jsem se odvážil. Stejně bych to dřív nebo později udělat. Otočil jsem se. Přišel jsem blíž ke stolu a přesně uprostřed byl ten papírek. Nic na něm nebylo. Mě se začalo malinko ulevovat. Vzal jsem papír do ruky. Začal jsem si to prohlížet a přemýšlel jsem jak se tak podobný papír tomu, co jsem nechal u Ruska, dostal ke mě do pokoje.
Otočil jsem papír na druhou stranu. A myslel jsem že dostanu infarkt.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
| |
| 𝙉𝙚𝙗𝙤𝙟 𝙨𝙚, |
| 𝙗𝙪𝙙𝙪 𝙩𝙪 𝙥𝙧𝙤 𝙩𝙚𝙗𝙚, |
| |
| 𝙫𝙯̌𝙙𝙮𝙘𝙠𝙮~ |
| 𝚅𝚜̌𝚊𝚔 𝚓𝚊́ 𝚝𝚊𝚔𝚢... |
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
_to be continued_
Musím říct...
I believe in
Ameho sny
Supremacy
爪|Ҝ乇
ČTEŠ
"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO
Fanfiction𝙉𝙚𝙗𝙤𝙟 𝙨𝙚, 𝘽𝙪𝙙𝙪 𝙩𝙪 𝙥𝙧𝙤 𝙩𝙚𝙗𝙚, 𝙫𝙯̌𝙙𝙮𝙠𝙘𝙮~ 𝚅𝚜̌𝚊𝚔 𝚓𝚊́ 𝚝𝚊𝚔𝚢 __________________________ Rusame knížka (ja...
