"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

31. Jsem zpět

Rus. pov.

S Kazachstánem jsme se vydali koupit věci na večeři. Můj psychickej stav byl furt v troskách a furt jsem nemohl přijít na to co s tím dělat. Celý týden se se mnou Ame nebavil a ještě k tomu jsem měl cely týden pocit že mám na sobě nalepené něčí oči. Myslel jsem že zešílím. Jelikož to máme na náměstí celkem daleko tak jsme vyrazily někdy v 6 večer. Přecejenom už není léto a stmívá se dřív. Alespoň že je sobota.

Po zhruba 20 minutách jsme došli na náměstí. Zalezli jsme do obchodu a vzali všechno co bylo na seznamu, který musel číst Kaz protože Bělorusko neumí psát. Taky jsem si všimnul že ještě před obědem zmizela Ukrajina a ještě se nevrátila.
"Ta musí být někde s tím jejím přítelem." pomyslel jsem si a uvědomil si že mě to zase přivádí k Amemu. (A: Sorry za to skloňování :'DD)

To mi ještě víc zhoršilo náladu. Můj mozek zase začal vyvádět že "co budu dělat?!".
Když se tak nad tím zamyslim tak jsem samého naposledy slyšel ve čtvrtek. Dokonce ho v pátek nevyvolali k tabuli. Taky by mě zajímaly ty jeho kruhy pod očima. Co ten hlupák musel dělat že vypadá takhle. Fakt mi chybí...

🇰🇿: ,,Ruuuskooo! Žiješ? Říkám ti jestli bys mi nepodal ten sýr támhle nahoře."
(A: neptejte se proč sýr, nic jinyho mě moc nenapadlo xd)

🇷🇺: ,,Jo, promiň," řekl jsem a podal mu to.

🇰🇿: ,,"Promiň"...? Jsi v pohodě?"

🇷🇺: ,,Eh jo?" odseknul jsem.

To už je divný i to když se normálně omluvim? Nechte mě žít...

Strávili jsme tam dobrých 10 minut protože to malém nepřečetl ani Kaz. Konečně jsme vylezli a už jsme chtěli domů když jsem si všiml že někdo leze na "zídku" na kraji mostu. Chvilku tam ten stát stál a mě by moc zajímalo kdo to byl. Ten stát se začal otáčet směrem do náměstí a já v tu chvíli pustil tašky s nákupem. Začal jsem dělat kroky blíž k tomu státu a nakonec jsem se rozběhl. Cítil jsem jak mi začaly téct slzy když ten stát začal pomalu padat do zadu s roztáhlíma rukama.
Viděl jsem že když si mě všimnul tak mu taky vytekly slzy a něco řekl. Já ho ale neslyšel. Byl jsem už u něho a natáhl jsem ruku abych ho chytil ale pozdě.

🇷🇺: ,,Ameeee!!" zařval jsem a ve vteřině jsem stál na zídce.

Nerozmyslel jsem se ani setinu sekundy a skočil jsem za ním.

Ame. pov.

Otevřel jsem oči když jsem uslyšel Ruska zařvat moje jméno. Ani ne o sekundu později jsem viděl jak skočil taky.

🇺🇸: ,,Ne!"

Cítil jsem jak mě bere za ruku a přitahuje si mě k sobě. Já jsem jen koukal před sebe a nechal se jím obejmout. Slzy mi začaly ztékat ještě víc.

V tom jsme se uprostřed vzduchu zastavili. Já jsem se podíval jakto. Ruska držel za ruku Kazachstán a stěží nás udržel ve vzduchu. Viděl jsem jak se opravdu namáhá a bylo mi ho lito. Další stát kterému dělám potíže.

Rus. pov.

🇷🇺: ,,Děkuju Kaz.."

🇰🇿: ,,Co vás to napadlo," říkal stěží Kaz jak se snažil vyletět nahoru.

Po chvíli se mu to povedlo a mi přepadli přes "zídku".

Ani jsem se nestihl pořádně posadit když jsem ucítil jak mě někdo objal a zabořil mi jeho hlavu do hrudi. Pak se odtáhnul a začal do mě bušit pěstmi. Nechtěl mi ublížit a i kdyby tak by se mu to nepodařilo.