22. ...

180 14 5
                                    

Všechny dny mi přišly stejný. Furt se opakovalo to samé dokola a nevim co s tím dělat. Takový pocit jsem ještě nikdy neměl. Byl jsem hrozně unavený přitom spím normálně. Neměl jsem ani chuť k jídlu.

(Budeme dělat že je pátek večer ok? Zapomněla jsem na dny :'))

Moje tělo potřebovalo spát ale můj mozek mi to nedovolil. Nemohl jsem hrozně dlouho usnout. Tak jsem zapnul nějaký film, protože jsem věděl že mě to vždycky uspí. Musel jsem to mít sice potichu, protože už všichni chrněli, ale i tak jsem asi po dvou minutách usnul.

A zdál se mi sen...
Šel jsem ze školy jako normálně až na to že tam nebyl někdo jiný. Toho jsem si ale nevšímal a šel jsem dál. Nějakým záhadným způsobem jsem došel až k té ulici kde se stala "ta" věc. Nakouknul jsem tam a bez váhání tam šel. Nevěděl jsem co dělám ale nohy mě neposlouchaly takže jsem nic nemohl dělat. Byl jsem už asi uprostřed té uličky když jsem zaslechl kroky... Za mnou. Najednou jsem dostal strach a tak jsem se jenom zastavil. Věděl jsem že by mi bylo nejspíš líp kdybych se otočil a kouknul se kdo to je ale nic jsem dělat nemohl. Jen jsem tam stál a čekal. Když už ta osoba byla přímo za mnou tak se taky zastavila. Až v tu chvíli mi tělo dovolilo se otočit. Pomalu jsem otočil hlavu a nakonec i trup. Nademnou stál Rusko a než jsem si něco stihnul uvědomit tak se rozmáchl. Najednou to bylo jako ve zpomaleným videu. V ruce měl basebolku a mířil na mě. Já se na něj jen vyděšeně kouknul a pak
Pic!

"Výlítnul" jsem z postele a měl jsem zrychlený tep. A až pak jsem si uvědomil že to byl jen sen. Zase jsem si lehl a zavřel na chvilku oči. Pak jsem se kouknul na mobil a zjistil že je něco okolo 4 ráno. Nechtělo se mi ale usnout. Nechtěl jsem aby se mi zdálo něco podobného znova.
(A: Btw moje zkušenost :'). Jednou se mi zdálo jak moji ségru někdo zabil a pak jsem se bála usnout)
Přemýšlel jsem co budu dělat dokud nebude světlo a tak mě napadla jedna asi nejhloupější věc co jsem mohl udělat. Chtěl jsem si zajít ven. Takže jsem se převlékl a vyšel jsem z domu. Měl jsem svoje klíče takže jsem zase dveře zamknul. A šel jsem. Až po cestě jsem začal přemýšlet nad tím kam vlastně půjdu. Můj mozek myslel za mě ale já v tu chvíli ani neodporoval. Vydal jsem se přímo k té ulici. Nahlédl jsem do ní stejně jako při tom snu ale nebyl to stejný pocit. V tom snu jsem byl víc nervózní. Udělal jsem pár kroků do uličky a poslouchal. Za pár minut jsem ji prošel celou.

Ještě se mi nechtělo domů a nikdo venku nebyl takže jsem se rozhodl jít ještě někam. Napadlo mě náměstí. Začalo se taky pomalu rozednívat a na jedné straně náměstí je most ze kterého je vždycky vidět východ slunce. Chvilku to trvalo než jsem se zorientoval kde jsem takže jsem na most došel těsně po východu.
"Škoda", pomyslel jsem si a rozhodl se jít zase zpátky. Nevim jestli by byl někdo z mý rodiny nadšenej kdyby zjistil že jsem byl v noci venku.

Zalezl jsem si do pokoje a dokonce se mi ještě podařilo usnout. A zase se mi zdál sen. Tentokrát trochu kratší. Byl jsem na tom mostě na náměstí u východu slunce a někdo mě držel za ruku. Ani jsem se na toho člověka nemusel podívat abych poznal kdo to je. Přistoupil jsem blíž k němu a opřel se o něj.
"Rusko..."
Stihnul jsem to říct a pak se celá scéna rozpadla.

Probudil jsem se.
Viděl jsem jak mi slzí oči takže jsem si je utřel.
"Blbečku. Měl bys na něj zapomenout a nepředstavovat si takový kraviny," řekl jsem sám sobě a kouknul se kolik je.
Bylo něco okolo 7 ráno.
"Tentokrát už neusnu."

Zvedl jsem mobil a automaticky jsem šel na sociální sítě. Na instagramu jsem ze zvyku kliknul na účet Ruska. Žádnou novou nepřidal...
Až pak jsem si uvědomil co dělám a zase jsem mobil vypnul.
"I když se na něj snažím nemyslet tak dělám všechno jako kdybych jím byl posednutej... musím si opakovat že už s ním nechci mít nic společnýho! Že už ho nemiluj-"

🇳🇿: "Brácho vstáv-! Ty už jsi vzhůru? Haha! Většinou spíš až do oběda! Mami! Ame je už vzhůru!", zařval dolů brácha a zabouchl dveře.

Já jsem ještě chvilku zíral na dveře a pak jsem šel dolů.

🇫🇷: "Ahoj. Jak ses vyspal?", přivítala mě mamka s úsměvem na tváři.

🇺🇸: "eh-.. fajn."

O tom snu ji fakt říkat nebudu. 
U snídaně jsem přemýšlel nad Ruskem a Německem do tý doby než jsem si uvědomil že žárlím. Měl jsem chuť si dát facku protože před asi 10 minutama jsem si řekl že na to myslet nebudu.

🇺🇸: "..já... půjdu ven," řekl jsem a radši jsem odešel před tím než by se mě někdo pokusil zastavit.

Nejdřív jsem se zastavil u parku. Ale nic zvláštního se nedělo a ani tam nikdo nebyl.

🇺🇸: "Chtěl bych ho vidět.... Au!"
V tuhle chvíli jsem zjistil jak velký facky umím dávat.

Už jsem se tam nechtěl zastavovat. Najednou mi všechno přišlo nudný. Po chvíli moje myšlenky zase zašly směrem kterým jsem nechtěl. Ale neuvědomil jsem si to.

"Jsem teďka vlastně skoro jako Rusko. Očividně mě nemohl pustit z hlavy a žárlil tak že by zabíjel... teda.. on to bral doslovně. Co by se stalo kdybych byl taky takový.. vlastně bych mu mohl udělat to samý. Nakonec ho přece jenom někde hluboko furt miluju!" říkal jsem si v duchu a začal jsem se usmívat. "Však já ho chci taky jenom pro sebe. Takže proč?! Proč bych nemohl! PROČ BYCH NEMOHL ZABÍT NĚMECKO?! CO BYCH UDĚLAL ŠPATNĚ?!"

🇯🇵: "Ohayō Ame!" probrala mě z přemýšlení Jap a až on chvilku později jsem si uvědomil co jsem si to vlastně říkal.

🇺🇸: "Oh! Ahoj Jap," řekl jsem a zadíval jsem se do země.

🇯🇵: "..děje se něco? Ještě nikdy jsem tě takhle neviděla. A proč máš kapucu?"

🇺🇸: "Haha! Jsi furt stejná. Ale nic. Nic se neděje. Proč by vlastně mělo? A kapucu? Je trochu chladnější ráno." usmál jsem se.

🇯🇵: "Aha... pak je všechno v pořádku," řekla a usmála se nazpátek.

🇯🇵: "A kde máš Rusko?"

Zeptala se přesně na to co jsem nechtěl.

🇺🇸: "Ehh... no... Rusko.... Dneska nemohl ven!" vyhrkl jsem nějakou lež aby se už dál neptala.

Zamával jsem ji a rychle jsem odešel. Jak jsem se tak motal tak jsem zašel na náměstí. Když už jsem tam byl tak jsem si zašel na most. Chvilku jsem se z něj díval. Když už to byla nuda tak jsem chtěl jít. Otočil jsem se doprava a pohled mi spadl na toho posledního člověka kterýho bych kdy čekal...

_to be continued_

Nya nya nyaa~!!
Pardon že je tahle kapitola trochu delší (actually je stejně dlouhá jako dvě kapitoly na týhle knížce dohromady) ale řekla jsem si že jestli se mi někteří lidi ozývají do teď pro pokračování tak to udělám trochu speciálnější.

Já osobně nepoznám jestli se mi změnil styl psaní nebo ne ale kdyžtak se omlouvám (˘з˘)
Každopádně děkuju! Divím se že se to někomu líbí tak že by si psal pro pokračování i když je to už rok starý 。゚(゚'゚)゚。

Lovískuju vás víte to?!
(`・ω')

~キン ♡︎

"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENOWhere stories live. Discover now