Pretty woman - DRARRY ✔

67. Šedesátý sedmý ročník

„Líbí se ti tady?" zaznělo nervózně od stolu.

Charlie pozoroval Siria, jak se rozhlíží kolem nich. Byli v zimní zahradě nějakého podniku, který působil velmi soukromě a důvěrně. Ohlédl se po několika svíčkách a vítězně si sám pro sebe pomyslel něco o tom, že říkal, že v tom budou hrát roli svíčky a romantika, ale nahlas to nekomentoval. Koneckonců, tak nějak s tím stejně už počítal. Poté, co nakonec krotiteli draků kývl na jeho pozvání, se tím z nějakého důvodu přestal tolik zabývat. Jako by se dostal za nějakou pomyslnou cílovou čáru vlastního svědomí.

Za okny už byla tma, prosklenými stěnami místnosti bylo vidět na hvězdy. Za okny stromy bičoval chladný vítr, ale obloha byla naprosto čirá a lesk hvězd se odrážel v napadaném sněhu. Ano, tohle rozhodně měla být romantika. Semkl pevně rty, nakonec svého analyzování ponechal a zahleděl se přímo na Charlieho.

„Je to působivé," musel přiznat, přestože nerad.

Celá ta atmosféra jako by se dotkla i jeho samotného. Navíc Charliemu to slušelo. A až nějak moc si toho všímal. Temně zelená košile mu kontrastovala s vlasy, rozhalenka odhalovala dračí zub pověšený na černé kůži kolem krku. Z dlouhého copu mu spadaly po každé straně dva prameny v nedbalé eleganci. A ty černé, ne příliš volné, ale ani příliš a vulgárně upnuté kalhoty, dodávaly celému jeho vzezření jakýsi šmrnc. Dal si záležet, aby zapůsobil. A očividně se to setkalo s úspěchem.

Sirius si uvědomil, jak už několik minut kladně hodnotí jeho zevnějšek a jako by ho nachytali u sousedů na švestkách, uhnul pohledem, aby to náhodou jeho společníkovi nedošlo. On se přece ještě pořád nerozhodl! Nemůže tady nad ním slintat jako nějaká pubertální holka.

„To jsem rád, že si to myslíš, měl jsem trochu obavy, jestli to nebude třeba... Moc..." nedořekl Charlie a snažil se pochopit, proč se Sirius najednou zatvářil tak provinile.

„Moc romantické?" dodal jakoby mimoděk Black a začesal si prsty vlasy za ucho, snaže se působit, že si toho vlastně ani vůbec nevšiml.

„Moc intimní," pronesl zastřeně zrzek a natáhl svou ruku, aby pomohl Siriovi upravit vlasy za uchem.

Ten místo toho, aby je uhlazoval, je spíš naopak cuchal. Nervózně cuchal. Dlaně ho jednoznačně prozradily. Polekaně ucukl, div před sebou nerozlil sklenici bílého vína, kterou jim před nějakou chvílí obsluha donesla. Údajně šedesátý sedmý ročník. Kvalitní pití. Rozhodně něco, co si Charlie za normálních okolností nemohl dovolit a přesto tady seděli a pili něco tak nekřesťansky drahého.

„Ehm," Sirius netušil, co na to říct. Místo toho do sebe jednorázově vlil sklenici s pitím a vydechl.

Charlie se pro sebe pobaveně pousmál, Sirius v rozpacích neuvěřitelně roztomilý a Charlie si byl jistý, že to neměl vůbec v úmyslu, přesto se neubránil pocitu, že v životě neviděl nic krásnějšího.

Aby ten okamžik smetl ze stolu, jak se tak říkalo, objednal jim celou láhev vína. Tušil, že pro dnešní večer jí bude potřeba, aby se jeho společník víc uvolnil a byl ochotný za to dát i tříměsíční výplatu.

„Takže, Siriusi. Proč si nakonec vlastně přijal, když ses takovou dobu bránil?" optal se zpříma zrzavý muž.

Black zamrkal, na moment pootevřel rty. Když číšník donesl lahev a dolil mu do sklenice, křečovitě sevřel její stopku, než odpověděl.

„Dal bys mi vůbec na výběr? Byls poměrně neodbytný, Charlie. A Remus mi poradil, že si s tebou mám vyjít, než to celé odsoudím."

Charlie se na krátký okamžik zatvářil ublíženě a trvalo několik vteřin, než na to zareagoval. Když však odpovídal, zase měl na tváři ten povzbudivý úsměv, který byl u něj na denním pořádku. Přesto Siriuse neoklamal.