Pretty woman - DRARRY ✔

53. S číslem popisným 53

Když se Harry Potter vrátil do práce, kousek nad stolem se mu netrpělivě vznášel oběžník. Po přečtení několika naléhavých řádků od ministra kouzel se přesunul bez řečí do jeho kanceláře. S uctivým zaklepáním vstoupil a sobu, kterou tam v první okamžik uviděl, tu tam věru nečekal.

Draco Malfoy vypadal stejně zmateně jako Harry sám. Tváře měl z prazvláštních důvodů čerstvě zalité červení – spíše ze vzteku, než ostychu - a jakmile se na zelenookého chlapce podíval, svraštil obočí. Harry ten výraz naprosto ignoroval a na pokynutí ministrovy dlaně se posadil těsně vedle svého kolegy, který se snažil dělat, že je v místnosti s ministrem sám.

Muž s tmavou pletí na ně na oba pohlédl se zvědavostí v očích. Vypadalo to, že mezi nimi byla rozkopána válečná sekera. Možná i proto si řekl, že tohle bude nejlepší příležitost, jak vše zase navrátit do starých kolejí.

„Jistě se oba dva divíte, proč jsem si vás zavolal."

„Při nejmenším," podotknul rádoby nezaujatě Draco a znuděně se podíval na své pěstěné nehty.

Kingsley se jemně usmál a před oba dva bystrozory vhodil na stůl tenkou nažloutlou složku. „Počínaje dnešním dnem, pánové, máte nový případ."

Oba dva se na něj překvapeně podívali a jako jeden muž procedili: „Dohromady?"

„Chcete to na kousky? Obávám se, že to by vás bolelo a ať už si o mně teď myslíte, že nejsem, kdo ví jaký kruťas, to bych vám opravdu nepřál... Vzpomínám si na jeden případ nezdařilého přemístění, kdy se nám..."

„Jistě, jistě, my to chápeme," přerušil jeho vtipkování Draco a natáhl se pro složku, když už se k tomu Potter neměl. Ten totiž měl důležitější věci na práci. Jako tupě zírat na ministra s otevřenou pusou.

„Nalítají ti tam škrkny," podotknul suše Draco, vzpomínaje si na historku o střelence Láskorádové, o níž jí při jejich posledním vyšetřování vyprávěl Harry ještě jako žena. Ani se přitom na něj neotočil. Ten i přesto věděl, že ta poznámka patří jemu. Kingsley si jen přeměřoval jednoho po druhém mlčky a se zdviženým koutkem.

Harry pořád nebyl schopný vstřebat fakt, že je ministr hodlal znovu spárovat jako pracovní tým. Že to, co právě jeho uši slyšely, nebyl žert, ale pravda. Zbáznil se, promerlina?!

„Tohle nebude fungovat," vyřknul svůj soud Harry směrem k Pastorkovi.

„To už jsem tady od vás taky jednou slyšel," opřel se ledabyle o stůl a pozorně se na mladíka podíval. Spojil špičky prstů do stříšky a pohledem ho vyzval, aby mu to popřel. „A oba dva jste dokázali, že jste skvělý efektivní tým. Dokonce se nebojím přiznat, že možná ten nejlepší, který tady mám. Proto ten případ dávám vám. Není to nic tak velkého jako posledně, ani nic vražedného, doufám. Ale rodiče té pohřešované dívky si vyžádali ty nejlepší bystrozory, tak jim je dám. Stejně momentálně nemáme žádné spletité případy, na které bych využil vaše schopnosti."

Když Harry zaslechl, že se jedná o nezvěstnou dceru bezradných rodičů, nezbývalo mu, než se vzdát. Vzdychnul, přikývnul a očima pobídnul Pastorka, aby mluvil dál.

„Damonda Hellerová, osmnáct let, poloviční čarodějka. Letos ukončila sedmý ročník v Bradavicích, složila OVCE a na podzim nastoupila na studium vyšší magické univerzity v Glasgow na fakultu kouzelnického práva. Už tři týdny se rodičům neozvala, dříve psala dopisy v týdenní pravidelnosti, a když se za ní jeli podívat na kolej, nebyla tam. Lektoři potvrdili, že ji tři týdny nikdo neviděl. Od té doby je oficiálně nezvěstná," pohlédl na složku, kterou měl stále v držení plavovlasý bystrozor a pokračoval.