Pretty woman - DRARRY ✔

12. Pokoj č. 12

 „Cože?" zareagovala ihned Harriet a vůbec nepochybovala o tom, že slova jejího kolegy jsou pravdivá. „Jak to víš? Jak si to poznal?"

„Voda," ukázal na stůl zrovna čerstvě přetřený zřejmě nějakou hadrou navlhčenou vodou. „Někdo se snažil setřít otisky prstů."

„Proč by to dělal tak mudlovským způsobem. Vždyť mu muselo být jasné, že takhle to bude hned poznat!" opáčila nechápavě dívka a zalovila prsty ve vlasech.

Draco Malfoy se na chvíli zamyslel a snažil se přijít na to, jakému nepříteli asi čelí.

„Buďto to byl opravdu někdo hloupý nebo zatraceně chytrý a tohle je jen další past. Snaží se nás zmást. Třeba chce, abychom o něm věděli. Ale ne, abychom ho našli. Hraje si s námi. Každopádně tu byl a při té příležitosti prohledal, co se dalo. Moje složky. Nenechal jsem v takovém úhlu. Nebo po sobě nechtěl nechat magické stopy, daly by se vyhledat."

Harriet propustila uzdu vlastní představivosti. „Nebo to mohl být nějaký moták, ale co by dělal na ministerstvu a proč by... To by nemohla být tatáž osoba, ten šmejd si je podepisuje, možná komplic? Nebo kouzelník, co nezná kouzlo na odstraňování otisků a zahlazení stop bez zbytkové magie. Myslíš, že by to mohl být nějaký amatér?"

„Taky možnost, ale amatér? To těžko, jinak by mu to tak dlouho neprocházelo a neutíkal by nám ty dlouhé měsíce," zatvářil se aristokrat vážně. „Otázkou ale teď je, co tu hledal nebo proč tu byl. A jestli to byl on nebo jestli, jak říkáš, nemá komplice."

„Určitě chce vědět, jak daleko jsme pokročili. Nebo chce zkonfiskovat nějaké důkazy."

Najednou se Dracovi v hlavě rozsvítilo a otočil se ke své tabuli s poznámkami.

Stihl přečíst první tři odrážky, v nich stálo: piktogramy na těle mrtvol, identifikační formule, márnice okrsek osm, než pocítil po celém těle jakési mravenčení. Hned na to jakousi nepříjemnou malátnost. Svět mu před očima zčernal, zkrátil se mu dech, slyšel každý úder svého srdce, a jako pytel brambor se sklátil k zemi, aniž by měl nadvládu nad svým vlastním tělem.

Pohltilo ho černočerné bezvědomí.

„Malfoyi! Malfoyi!" přiběhla k němu rychle Harry a klekla si k bezvládnému tělu. Zatřásla s ním. Nic se nedělo, nereagoval ani na oslovení, ani na dotek. Prsty nahmatala sotva znatatelný puls pod krkem. „Pomoc! Pomoc!" začala křičet z plna hrdla.

Po pár minutách k ní konečně někdo doběhl, když hůlkou rozrazila dveře a vyslala na chodbu rudě rozžhavenou světlici, která obklopila celé prostory.

Do kanceláře vběhl kolega z o kus vzdálenější místnosti. Taky bystrozor.

Harry mu vyděšeně pohlédla do tváře a s nefalšovanou hysterií v hlase zakřičela: „Zajděte pro nějakého léčitele, zaletaxujte k Mungovi. Draco Malfoy... On... Proboha," sklonila se blíž k němu a všimla si, že jeho hrudník se přestal vzdouvat. „On nedýchá!"

***

Trvalo to snad věčnost, než se někdo od Svatého Munga rozhodl s ní prohodit slovo. Dělali, jako by tam právě nebyla, jako by byla snad vzduch.

„Promiňte," snažila se už po několikáté zastavit nějakého léčitele v hábitu v barvě citrónu. „Promiňte," zopakovala znovu hlasitěji, když se nezastavil a dál ji ignoroval.