Pretty woman - DRARRY ✔

41. Cela č. 41

Jako první prolomil to tíživé ticho Severus Snape.

„No, tak snad tady nebudeme stagnovat jako tlustočervi pod kůrou stromu," jeho baryton probral všechny přítomné z letargie. „Máme jiné věci na práci, pokud mě můj bystrý úsudek neklame."

Harry se ze všech sil držela, aby ji skrz spodní řasy neprotekly slzy. Byť se s Oliverem Woodem už víc nestýkala, vždy ho za školních let považovala za dobrého učitele a kamaráda. Byl to skvělý kapitán a moc milý kluk. Měla ho ráda. Zhluboka se nadechla a zadusila v sobě všechny ty emoce, které by ji v tuhle chvíli stejně nepomohly. Snape měl pravdu, ať už se jí to líbilo nebo ne, teď nebyl čas ani místo na nějaké truchlení. Museli dopadnout Stana Silničku, pokud ne dnes, tak už nikdy.

„Dobrá," vzdychla a podívala se na Rona s tváří jeho partnerky, ten byl bílý jako stěna. „Všichni zaujměte pozice. Ale prvně musíme dostat Pastorka pryč. Mám nápad..." zamyslela se na moment Harry a zašilhala pohledem po malé nádobce v kapse. Pak pevně stiskla hůlku, na kterou byla sice zvyklá pravá Hermiona, ale ne ona.

„To nemyslíš vážně," procedil syčivě najednou Draco a s jasnou předtuchou, co se honí dívce hlavou, razantně zakroutil hlavou.

„Máš lepší nápad? Nejlepší je mít přece volavku," opáčila mu ihned dívka.

„To ti nedovolím udělat!"

„Pokud tě nenapadne do pěti vteřin lepší řešení, nemáme na vybranou, Draco."

„Harry?" v ten moment to došlo i Removi.

„Tak přeci jen vaše neurony spojují nějaké synapse, Evansová, to je velmi povzbuzující," popíchnul ji Severus Snape, který jakbysmet prokoukl plán. Všichni mu věnovali nerudný pohled, ale on sám se jen jízlivě usmíval.

Nicméně Harry to brala jako největší možnou poctu, neboť to byla tak trochu skrytá lichotka, Snape právě uznal její plán za adekvátní.

Ron jako jediný ještě stále nechápal, oč tady běží a jen tupě zíral z jednoho na druhého v němé otázce, kterou mu ale nikdo nezodpověděl.

„Jdeme..."

„Počkej, Harry, kam, že to..." snažil se zrzek dopátrat podstatě toho nahlas nevyřčeného plánu.

Stačilo udělat pár kroků a zahnout do další chodby, odkud vycházely hlasy. Kingsley Pastorek tam se svým tajemníkem ještě stále stál a o něčem debatovali, na tvářích měli ustarané výrazy.

„Pane ministře..." zvolala Harriet bez rozmyslu a doběhla rychle k němu.

„Slečno Grangerová?" oplatil jí na oplátku.

„Ne, já jsem Harry... Ehm... Evansová, mám pouze mnoholičný lektvar, pane."

„Ah... A jaký k tomu máte důvod?"

„Pane ministře, musíte ihned odejít. Nesmíte se do toho sálu vracet."

Muž s tmavou pletí rozpoznal ustaraný výraz na dívčině tváří, i když tentokrát ta tvář patřila někomu jinému. Ale znal Harry moc dobře na to, aby věděl, že za tím vším něco vězí, jinak by nedělala takové ciráty. A když se k nim připojil zbytek její skupiny, nejen Snapeova a Remova přítomnost mu něco napověděla.

„Já ale přece nemůžu, Harry, je to nadace na..." a zase ten zpola naléhavý, zpola vyděšený výraz. „Co se děje?"

„Stan Silnička, pane, ten vrah, je tady. Za někoho se vydává a chce vás zabít."