Pretty woman - DRARRY ✔

19. Od devatenáctého století

Draco málem vytrhl dveře z pantů, jak do nich dlaní praštil.

Když vystartoval jako učiněný blesk, aby mohl najít Evansovou a celé to s ní probrat, div se sám nezabil. Chytil se bolestivě za nos, který to odskákal, když do dveří Evansové neúmyslně vrazil.

A z nich někdo vyšel.

Nebyl to nikdo jiný, než samotný Remus Lupin, zablešený lykantrop, co má sotva na chleba a vodu. To mu náladu zrovna nezvýšilo. Chuť proklít toho chlapa na červa, kterého by zašlápl a setřel z podrážky, ho nepřešla ani poté, co ho od jeho sžíravých myšlenek neodvedl případ.

Copak... Že by si dali nakonec dostaveníčko u Potter-Evansové v pokoji?

Místo toho, aby se Draco soustředil na ostrou bolest v nose, ze kterého mu začínala lehce stékat krev, jeho obličej nejspíš zrudl téměř do nachova, když si představil, co se tam asi dělo a začal se znovu vnitřně užírat. U Salazarových fusaklí! Proč mu ten blešák leze do zelí?! To si jednou vypije!

„Omlouvám se," řekl Lupin tak typicky svému slušnému chování. „Nechtěl jsem tě uhodit," vytáhnul z kapsy hůlku a stačilo jen pár vteřin na to, aby Dracův dokonalý nos byl zase jako ze škatulky. Ale tím spíš to mladého Malfoye vytočilo, protože o pomoc nestál, zvlášť ne od Lupina. A místo poděkování mu začal spílat, že se o nic neprosil.

Zabodl do něj své ocelově zbarvené duhovky a jal se znovu otvírat kliku ode dveří, když mu v tom jeho bývalý profesor ze školy zabránil.

„Co..." chtěl už něco říct, ale Remus mu skočil do řeči.

„Teď tam nechoď. Ať už chceš Harry říct cokoliv, počká to do zítřka. Zrovna jsem jí dal uklidňovací lektvar a bude spát až do rána. Necítila se dobře a myslím, že bude lepší ji nebudit, potřebuje se pořádně prospat a uklidnit."

Kdo se ptal na jeho názor? Proletělo Dracovi hlavou bez otálení. A hlavně... Z čeho jí je špatně, co?

Po rendez-vous s tím ošuntělým žebrákem se totiž ani není čemu divit. Ale Draco s ní musel mluvit. Bylo to docela naléhavé. Někdo se jim hrabal ve věcech a všechny důležité dokumenty smazal, ukradl nebo zničil. Harry to musí vědět.

Ale i když se po nějaké chvíli přemlouvání Draco snažil, Lupin neuznal jeho argumenty za dostatečně adekvátní a poslal ho zase zpátky.

Otrávený blonďák si znechuceně odfrknul a znovu zapadl za zdi svého dočasného pokoje. Znechucený i sám sebou, že nic víc nepodnikl. On. Malfoy. Malfoy, který si za každou cenu vezme všechno, co chce. To je přece rodinná filozofie, která šla ze syna na syna již od devatenáctého století.

Jednou ji naučí i svého syna, tedy pokud se někdy usadí, protože prozatím neměl v plánu poctít nějakou z chtivých dam a uzákonit jí svou manželkou. Do chomoutu se mu nechtělo, hlavně, když ještě neměl možnost svést Evansovou.

U Salazara! Co má Lupin, co Dracovi chybí? Proč ona dává přednost tomu zvířeti před čistokrevným aristokratem s pořádným jměním? On sám by se samou láskou sežral a to není vlkodlak jako Lupin.

Buď slušný, Draco! Je to pod tvou úroveň a dal si slovo. Říkal si sám, aby se uklidnil.

On to slíbil. Evansové. Teda, tak nějak souhlasil s tím, že nebude na Lupina hrubý a neuctivý (ale nikdy ne ve své hlavě).