Okřídlený sen (pozastaveno)

17 Pravda

Ahoj, moc se omlouvám, že to tak trvalo, mě se do toho ale brutálně nechtělo a nejdřív jsem udělala kapitolu do své druhé knihy, snad odpustíte.

S trhnutím jsem se probudila. Vedle mě se pohnula Feyre. Do kočáru svítilo světlo a ozývalo se cinkání podkov o dláždění. Podívali jsme se z okýnek a nestačili jsme se divit, přijížděli jsme k celkem velkému domu. Ne tak velkému domu, jako měl Tamlin, ale na lidské poměry byl velký.

Feyre se na mě nechápavě podívala. Věděla, že její rodina má dostatek peněz, ale tohle ji zarazilo. Jeli jsme po cestě lemované opečovávanými keříky k domu z bílého mramoru se zelenou střechou. Před ním kočár zastavil a my vystoupili. Přispěchal k nám lokaj. Byl to člověk. Všude na nádvoří běhali lidé, podkoní, služky, zahradníci.

Byl to strašně zvláštní pocit, být tak dlouho mezi vílami, a pak najednou mezi tak nedokonalými bytostmi, jako jsou lidé. Všichni po nás otáčeli hlavy a ustupovali před námi. Zarděla jsem se. Pak se v hlavních dveřích objevila změt barev. Z těch se vyklubali Elain a Nesta, upravovali si šaty a šli se podívat, kdo to k nim přijel za zvláštní návštěvu.

Obě došli až k nám a vysekli nám hluboká pukrlata.

,,Vítejte v našem domě" řekla Nesta s stroze, s pohledem upřeným na zem ,,paní ...".

S Feyre jsme se hlasitě rozesmáli. Pak jim Feyre, pořád s úsměvem na tváři, řekla kdo jsme. Obě sestry se zarazili a pořádně se na nás podívali. potom Feyre vysvětlila, že teta Ripleigh zemřela.

Protože si všichni mysleli, že jsme jeli k naší vzdálené bohaté umírající tetě.

,,Odkázala ti svůj majetek." řekla Nesta k Feyre. Nebyla to otázka.

,,Feyre, měla jsi nám to dát vědět! Ach, to je strašné. A ty ses musela s její ztrátou vyrovnat úplně sama, chuděrko. Otec bude zdrcený, že se s ní nemohl rozloučit." řekla Elain se smutkem v hlase. Já jsem si trochu odkašlala a přišla jsem si trochu navíc. Tohle je dojemné rodinné shledání. A já z rodiny nejsem. Když se na mě Elain obrátila, rychle jsem ji objala a obrátila jsem se k zamlklé Nestě. Ta se na mě podívala zvláštním pohledem, který jsem nedokázala rozluštit. Taky jsem se na ni podívala a trhla jsem hlavou, abych naznačila, že bych si chtěla promluvit o samotě. Vydala jsem se směrem za dům, kde - jak vím - je zahrada, Nesta šla za mnou. Došla jsem pod vysoký dub, pod kterým byla lavička. Když jsem se posadila, Nesta si přisedla vedla mě. Chvíli jsme tam jen seděli a rozhlíželi se po zahradě. Nebyla jsem si jistá, co jí chci říct. Pak jsem se ale rozhodla to prostě vyklopit.

,,Nesto, já ti nechci lhát, ty víš, že je to jenom fraška. Vím, že na tebe to kouzlo neplatilo a že ses nás pokusila najít, ne Feyre to neví, ale já ti vážně nechci lhát." vychrlila jsem ze sebe. Ani já sama jsem takový příval slov nečekala a tak jsem se obrátila k Nestě. Ta se na mě dívala svým jakoby hypnotizujícím pohledem a řekla ,,Tak mi nelži, kde jste byly? Co se vám stalo? Proč jste nenapsali? A jak to, že žijete?" Pod tím jejím pohledem jsem se nepříjemně ošila. Ale věděla jsem, že nemám na výběr a už to nedokážu dál tajit, a tak jsem jí řekla všechno. O svém původu, o Tamlinovy, o Lucienovy, o Jarním dvoře i o strašlivém nebezpečí které Prythian sužuje. Nesta se na mě celou dobu jenom dívala a když jsem skončila, vstala. Taky jsem se postavila a bála jsem se, že mi neuvěří a tak jsem řekla ,,Prosím, neměj mě za blázna, nevadí mi když mi neuvěříš, ale nechci ztratit tvoji důvěru."

,,Tvůj příběh zní sice neuvěřitelně, ale svět je plný neuvěřitelných věcí a tak ti věřím." řekla pomalu a vážně Nesta. ,,A ... dokázala by jsi my říct, jaká je má budoucnost?" já jsem zaváhala.

,,Nesto, já jí sice znám, ale kontinuum času je velmi křehké a kdybych ti to řekla ... zničila bych celý tento svět. Můžu ti jen říct, že tvoje blízká budoucnost je velmi těžká a je před tebou je dlouhá cesta, ale bude mít dobrý konec, postavíš-li se  k ní dobře." doufala jsem, že jsem toho neřekla moc. Nesta si jenom povzdechla a pak se zamyšleně vydala zpátky k domu. Následovala jsem ji.

Elain a Feyre jsme našly v honosném obýváku. Elain zrovna vyzpovídala Feyre, jak se měla u tety Ripleigh. Nesta si k nim přisedla a s nezájmem hleděla z okna. Já jsem se radši odebrala do komnat, které mi ukázal komorník. Potřebovala jsem se vyspat.