Okřídlený sen (pozastaveno)

15 Rhysand

Další den jsem u snídaně/oběda neustále zívala. Sice jsem se domů vrátila jako první, ale stejně jsem toho moc nenaspala. A to ani nemluvím o Lucienovi, pořád si mnul spánky až to Feyre nevydržela a musela se zeptat ,,Kdepak jsi byl včera v noci?" Lucien na ni jen upřel nevrlý pohled ,,Abys věděla, tak zatímco vy dva jste tančily s duchy, na mě zbyla hlídka na hranicích." po Tamlinově odkašlání ještě dodal ,,Ale měl jsem společnost." Já jsem pak přestala dávat pozor, protože na následující rozhovor je trochu brzy. Zpozorněla jsem, až když Lucien oznámil příšernou zprávu - jeho příteli se podařilo poslat mu list a v něm psal, že Amarantha zabila dva tucty dětí zimního dvora - dva tucty! Pro víly jsou děti cennější než jakékoliv zlato a drahé kamení a proto je to příšerná rána. Chvíly si o tom ještě povídali, ale pak Tamlin vyskočil a já zpozorněla. Tamlin vytasil drápy a zavrčel směrem ke dveřím. Dům utichl.

No jistě! Měla jsem chuť se plácnout do čela, dnes nás navštíví ... Myšlenku jsem nedokončila, protože Tamlin poručil ,,Odveď Feyre a Kate k oknu - k závěsům."

,,Já zůstanu sedět", odvětila jsem. Všichni se na mě otočily, Tamlin se zuřivým výrazem při kterém jsem ztuhla. ,,Ne, teď půjdeš k těm pitomým závěsům." zavrčel.

,,Ne." řekla jsem rázně, ,,jen v klidu, já zůstanu sedět." Tamlin nade mnou jen mávl rukou a překryl kouzlem Feyre, aby za Lucienem nebyla vidět. Potom se zhluboka nadechl, zatáhl drápy a posadil se zpátky ke stolu.

Chodbou se rozlehly kroky. Klidné a rovnoměrné. Ledabylé. Do místnosti vkročil Rhysand, vládce Nočního dvora. Rozhlédl se po jídelně a když se naše pohledy setkali, pokývla jsem na něj a on si sice dokázal zachovat nic neříkající tvář, ale v očích se mu mihlo zděšení. Já jsem zůstávala klidná. Znám ho, neublíží mi, alespoň ne bez důvodu. Potom se otočil k Tamlinovy ,,Vladaři".

Tamlin s hlasem ve kterém byl příslib kruté pomsty odvětil ,,Co chceš, Rhysande?"

,,Rhysande? No tak, Tamline. Nevidíme se čtyřicet devět let a najednou jsem pro tebe Rhysand? Tak mi říkají jen moji vězni a nepřátelé." Krutě se usmál a otočil se k Lucienovy. ,,Liščí maska. Velmi příhodné, Luciene."

,,Táhni do pekel, Rhysi." odsekl. Potom se nějakou dobu uráželi, jinak se to nazvat nedá. Já jen s klidnou tváří čekala. Měla jsem sice Tamlinovy a Lucienovy jednu vrazit, za to že Rhyse pomlouvají, ale musela jsem být nenápadná. Rhys chtěl už odejít, ale pospojoval si vodítka a všiml si Feyřina talíře. ,,Kdepak je váš druhý host?"

,,Odešel, ještě než jsi přišel ty." lhal chladně. Ve vzduchu byla cítit magie.

,,Vy jste se opovážili oklamat mě kouzlem?" zavrčel a vpíjel se do odhalené Feyre pohledem. Tamlin se s vytasenými drápy postavil. ,,Tebe si pamatuji" pronesl Rhys sladce k Feyre. Po chvíli nadávek a jednoho plivance k Rhysovým nohám mu nařídil Tamlin aby odešel. Rhys jen odstrčil Luciena stranou a postavil se přímo před Feyre. Potom uchopil její mysl ... a moji. To jsem nečekala. Ale nepřekvapilo mě to. Obě jsme se proti naší vůli napřímily a on uchopil naše mysli, doslova do nich zabořil drápy. Nemohli jsme se ani pohnout.

,,Pusť je." přikázal Tamlin. Snažila jsem se k těm drápům a k mysli za nimi vyslat myšlenku. Podívej se, nahlédni tam, přečti mě. Chtěla jsem aby konečně odhalil pravdu, pravdu o mě, o své budoucnosti a o mých plánech. Ale nešlo to. Nevím jestli nechtěl, nebo mi to prostě nešlo, ale bylo to jedno.

,,Dost." řekl, zostra a začínal panikařit. Po chvíli naše mysli pustil a my klesli. Já na židli a Feyre na zem. Potom se musel Tamlin poklonit. Kleknout si před Rhyse a čelem se dotknout země s rukama nataženýma k jeho nohám. A to vše jenom proto, aby Rhys neřekl Amarantě o Feyre a o mě. Rhys se ještě zeptal jak se Feyre jmenuje. Chtěla jsem ji zarazit, ale ona už řekla jméno jedné ze svých bývalých sousedek - ,,Clare Beddorová". Rhys se na to zeptal i mě, ale já mu odvětila ať si to zjistí a poklepala jsem si na hlavu. On si jenom odfrkl, otočil se a zmizel. Přemístil se.