Okřídlený sen (pozastaveno)

13 Modřina

No samozřejmě, že mě neposlechla! Pomyslela jsem si, když jsem viděla jak si to Feyre ráno při snídani nakráčela do jídelny a na všechny se zářivě usmívala ... s velikou modřinou na rameni. Protože včera v noci si šla do kuchyně pro jídlo a cestou zpátky narazila na Tamlina, ještě napůl ovládnutého magií .. no skončilo to tak, že Tamlin Feyre kousl a ta mu to teď chce dát pěkně sežrat.

,,Dobré odpoledne" hlaholila na nás a pak si šla sednout naproti Lucienovi. On i Tamlin a všechno služebnictvo v podstatě ještě spali a dospávali včerejší oslavy.

,,Vypadáš ... odpočatě" poznamenal Lucien a pokračoval. ,,Spala jsi dobře?"

,,Jako nemluvně" řekla z vesela a Lucien se nakonec podíval na její modřinu.

,,Co to máš za modřinu?" Feyre ukázala vidličkou na Tamlina a odvětila ,,Zeptej se jeho, to on mi ji udělal".

,,Proč má od tebe Feyre na krku modřinu?" zeptal se tedy.

,,Protože jsem ji kousl", připustil Tamlin ,,Náhodou jsme se po obřadu potkali na chodbě. Zdá se, že má sebevražedné sklony. Takže pokud se Feyre neobtěžuje poslouchat příkazy, nemohu být poháněn k odpovědnosti za případné následky."

,,Poháněn k odpovědnosti!?" vyjekla Feyre naštvaně. ,,Zahnal jsi mě na chodbě do kouta jako vlk zajíce!" Já i Lucien jsme jen stěží zadržovali smích.

,,Nebyl jsem ve své kůži, ovšem jak já, tak Kate jsme ti přikázali, abys nevycházela z pokoje." řekl klidně. To už s Feyre doslova cloumal vztek.

,,Vílí prasáku!" zaječela a já i Lucien jsme začali výt smíchy, div jsme ze židlí nespadli, a Feyre při pohledu na Tamlinův úsměv odešla vypustit svůj vztek na plátno, kde bude malovat Luciena a Tamlina s prasečími rysy a já jsem doufala, že tam nepřidá i mě. Večer se jeden druhému omluvili.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další ráno jsem celá napnutá čekala jak se Feyre předvede. A opravdu, když otevřela dveře do jídelny a vešla, všichni jsme se na ni užasle dívali, protože Feyre si na sebe poprvé, za tu dobu co tu jsme, vzala šaty a ne halenu a kalhoty.

,,Ehm ... přijdu pozdě na velmi důležité jednání." zamumlal Lucien.

,,Půjdu s tebou." řekla jsem rychle. Při odchodu jsem mrkla na Feyre a odešla jsem do kuchyně, abych pomohla s přípravou oběda a trochu se spřátelila se služebnictvem. Ti byli zprvu překvapení, ale pak moji pomoc rádi přijali a začali si se mnou při práci povídat. Když jsme se na chvíli všichni odmlčeli a jen v klidu pracovali, přemýšlela jsem nad tím, co teď dělá Feyre. Rozhodla se dát Tamlinovy jeden svůj obraz, když ho ale odvedla do ateliéru a chtěla mu dát obraz s jezerem hvězdného svitu, Tamlin si prohlédl ostatní obrazy a vzal si místo něj smutný melancholický obraz toho lesa kde Feyre lovila.

Jak jsem byla zamyšlená, úplně jsem zapomněla pracovat a po zbytek dne jsem stála na balkónku ve svém pokoji a dívala jsem se na nebe.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další den Tamlin vzal Feyre na mýtinu se zpívajícími vrbami. No konečně, pomyslela jsem si, když mi to Lucien řekl. Tam Tamlin zbaví Feyre toho nanicovatého kouzla na zastírání osob. Já jsem sice litovala, že píseň vrb neuslyším, ale aspoň jsem se mohla dál věnovat výzkumu. Historii dvorů už jsem měla přečtenou a tak jsem se vrhla do teorie létání.