Kate ležela na posteli a četla si, kdo by to byl řekl, děti v jejím věku jsou spíš pořád na mobilu, ale ona si skoro pořád čte. pomyslela si mamka a zeptala se " Ahoj Kate, co děláš?,, " jen si čtu,, odvětila Kate. " A co?,, snažila se mamka rozproudit rozhovor. " Ále, jen takovou knihu o ptácích, to by tě nezajímalo,, odpověděla. " To nemůžeš vědět,, řekla mamka trochu uraženě a odešla. " Moc bych si přála létat,, řekla náhle Kate a mamka se zastavila a zavolala přes rameno " jednou letadlem určitě poletíme,,. Ale nikdo jí neodpověděl, tak se šla podívat zpět do pokoje a Kate tam seděla a vyjeveně se dívala na knihu. " Co se stalo?,, zeptala se mamka. " To bych taky ráda věděla,, zamumlala Kate a pak mě najednou sevřela v obejmutí.
Z pohledu Kate:
" Moc bych si přála létat,, řekla Kate a upřeně se dívala na knihu o papoušcích, jenže mamčinu odpověď už neslyšela, protože náhle se svět kolem ní protáhl a ona se s výkřikem na rtech řítila do světelného tunelu. Když na druhé straně vypadla, ne moc vysoko nad zemí, rychle se postavila a rozhlédla se kolem sebe. Stála v pralese! A všude kolem ní létaly papoušci! Kate nemohla uvěřit svým očím a pak ještě víc, když na větvi u její hlavy přistál modrý papoušek přímo jako z její knížky. To už Kate nevydržela a vykřikla a pak zvolala " proboha, kde to jsem, já chci domů!,, a když to dokřičela svět se kolem ní zase natáhl a ona zase ležela na své posteli. " Jednou letadlem určitě poletíme,, zavolala na mě mamka, ale já jsem se jen vyjeveně dívala na tu knihu ve svých rukou. Mamka se vrátila ke mně do pokoje a zeptala se, " co se stalo?,,. " To bych taky ráda věděla,, odvětila jsem pak jsem jí rychle a pevně obejmula.
Současnost:
Po sérii dlouhých a opravdu záhadných experimentů jsem zjistila několik věcí:
1. Ať jsem v knize jakkoliv dlouho a se svým vzhledem udělám cokoliv, domů se vrátím do té samé chvíle a v tom samém stavu v jakém jsem se do knihy přenesla.
2. S pomocí tréninku jsem dosáhla toho, že už nemusím slova přenosu vyslovovat, stačí si je jenom pomyslet.
3.Tím že jsem v příběhu, ho můžu lehce měnit, ale nedoporučuji to, protože následky můžou být nepředvídatelné.
4. Můžu se přenést do jakékoliv části příběhu a dokonce i PŘED jeho začátek, když si to pořádně promyslím.
Celou noc jsem svůj plán promýšlela do nejmenších detailů a ráno, hned jak vstala, jsem ho začala uskutečňovat. Celý život si přeju létat. Ne letadlem, ale JÁ sama abych měla vlastní krasná křídla a mohla cítit svěží vítr na tváři. A proto se přenesu před začátek Dvoru trnů a růží. Celý příběh začíná v kruté zimě, proto se přenesu zhruba do půlky podzimu, abych se stihla skamarádit s hlavní hrdinkou - Feyre. Bude to kruté a náročné, ale já to jsem ochotná podstoupit. Navíc, kdyby se něco zvrtlo, vždy se můžu přemístit domů.
Začala jsem balit. Jen to nejdůležitější. Do našeho největšího batohu jsem zabalila zásobu teplého oblečení a za většinu svých peněz jsem nakoupila pár velkých flašek s pitím, sušené ovoce nějaké kapsičky s přesnídávkami a nějaké čerstvé pečivo a ovoce. Také velký pecen chleba, který využiju později. Také jsem přibalila teplou deku, baterku, dva kapesní nožíky a kudlu, mamka ji má ještě z dob kdy zamlada trempovala, bude se hodit a navíc je i v pouzdře které jde zavěsit na opasek. To mi připomnělo... zabalila jsem si i ten opasek. A nakonec to nejdůležitější - mapku Prythianu - světa ve kterém se Dvůr trnů a růží odehrává. Překreslila jsem si ji z knihy, a na internetu jsem si našla ještě jednu lepší verzi s více místy a já si je nenápadně označila na své mapce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozhodla jsem se vyrazit v noci, po jednom dílu Divokého anděla. Už je čas, pomyslela jsem si a vroucně se soustředila na Feyřinu lidskou vesnici v podzimu a pak se mě ujal ten známý stav pádu mezi světy...
