V den před Calanmai bylo všude prázdno. Tamlin i Lucien nebyli nikde k zastižení, stráží bylo minimum a jediní sluhové, které jsem viděla, byli ti v kuchyni, kteří dokončovali jídlo na slavnost a i ti už postupně odcházeli. V podvečer už nikde nebyla ani noha. V tu chvíli se rozezněli bubny. Vždy mě zajímalo jak zněli. Bylo to jako tlukot obrovského srdce, srdce které rozvibrovávalo celé mé tělo a táhlo mě k sobě.
Zatáhla jsem Feyre k sobě do pokoje a nás obě jsem se snažila rozptýlit hraním šach. Já ani Feyre šachy hrát neumíme. Vím jak se figurky jmenují a jak se hýbe pěšáky a koňmi. To jsem Feyre taky popsala a pak jsme prostě nějak improvizovali. V deset se Feyre pořád otáčela k oknu a jen nerada se otáčela zpět k šachovnici.
,,Ať tě ani nenapadne ..." začala jsem.
,,Já ale musím."
,,Tam jít beze mě." dořekla jsem. ,, Ať tě ani nenapadne tam jít beze mě." Feyre jen vykulila oči. ,,Myslíš že já tam nechci? Tak na co čekáme?" Za chvíli jsme už byly oblečené a zahalené do plášťů s hlubokými kapucemi přes oči. Došli jsme do stájí a já rozhodla, že pojedeme spolu na jednom koni.
Vyjeli jsme na první velký kopec se zapálenou hranicí, přivázali jsme kobylku ke stromu a vydali se podél víru oslav. Na jedné straně hranice hráli bubeníci a kolem nich všude tančili víly. Snažila jsem se držet poblíž Feyre, ale dav nás rozdělil. Povedlo se mi dostat se na okraj oslav a začala jsem obcházet oslavy, ale držela jsem se dál od obřadní jeskyně. Byla obsypaná květy a vedla k ní cesta, kolem níž postávaly všemožné víly - ženy. Feyre jsem nikde neviděla a tak jsem se postavila pod vysoký strom a začala vyhlížen, ale ne Feyre. Náhle jsem spatřila Feyre obklopenou třemi muži. Zatajila jsem dech a rozhlížela jsem se okolo. Když jsem pohlédla zpátky, viděla jsem, jak k Feyre a těm mužům zezadu přistupuje další muž. Teď už jsem nedýchala vůbec. Náhle Feyre začala padat a ten muž ji zachytil. Promluvil a ti muži zbledly a rychle odešli. Já jsem se k nim rozběhla.
,,Ferye! Jsi v pořádku? Viděla jsem ty muže a áááá..." vydechla jsem, když jsem uviděla vládce Nočního dvora. Byl daleko hezčí, než jak ho popisuje kniha.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,, Děkuju, že jste ji zachránil." vykoktala jsem a sklonila jsem hlavu. Obrátila jsem se k Feyre. ,,Musíme hned jít, když nás tu Lucien uvidí, nedopadne to dobře." Obě jsme se podívaly na Rhysanda a ten s nečitelným pohledem řekl ,,Pokuste se nedostat do potíží" pak nasadil úšklebek a odkráčel do davu. Obě jsme se za ním dívali a pak jsme se otočili k odchodu. V davu jsem sice zahlédla Luciena, ale doufala jsem že on nás neviděl zatímco jsem se s Feyre hnala ke stromu, kde byla uvázaná naše kobylka.
Rychle jsme dojeli k sídlu, když jsme však odváděli kobylku do stáje, vpadl za námi Lucien a začal na nás křičet ,,Přišli jste o rozum? Co jste tam dělali!?"
,,Luciene uklidni se!" snažila jsem se ho zadržet, ale bylo to jako se snažit holýma rukama zastavit povodeň.
,,Blázni! Obřad ještě ani nezačal! To vám nikdo neřekl, co se při něm děje?!"
,,Já to moc dobře vím, proto jsem se taky od obřadní jeskyně držela co nejdál." odvětila jsem.
,,O co při něm jde?" zeptala se Feyre nechápavě.
,,Luciene, myslím, že by ses měl vrátit na slavnost. Já jí to povím." Lucien jen zavrčel a odběhl. Já jsem s Feyre odešla do pokoje a spolu jsme se posadily na postel.
,,Tak? O co tady jde?" zeptala se Feyre.
,,Víš, tuto noc Talmin popustí uzdu své moci a ... nebude to ten Tamlin kterého známe. Při velkém obřadu se Tamlin vydá ulovit bílého jelena a potom si vybere ... pannu. Nechává se vést pouze instinktem. Jejich spojením vznikne magie a ta se vsákne do země a ta bude plodin po další rok. Jestli Tamlin najde tvůj pach, ale tebe ne .. bude si muset vybrat jinou. Dobře ti radím, dnes v noci nevycházej z pokoje." Pověděla jsem Feyre všechno co potřebovala vědět a odešla jsem k sobě do pokoje. Zítra se uvidí, jestli mě poslechne.
