Okřídlený sen (pozastaveno)

5 Dům

Jeli jsme v tichosti lesem. Mě to vyhovovalo, mám ticho ráda, ale vadilo mi, že Feyre se mezitím užírá strachy. Cesta ke zdi trvá dva dny, ale já vím že nás netvor kouzlem zanedlouho uspí. Tak jsem se pokusila navázat vztah. Už jsem se nadechovala, ale Feyre mě předběhla ,,Co jsi vlastně za stvoření?" zeptala se. Rozhodla jsem se předběhnout katastrofu ,, Jsem si jistá, že toto není jeho pravá podoba" řekla jsem nenápadně. Nato netvor zavrčel a pro mě to bylo znamení na které jsem čekala. Zatímco jsem kouzlem usínala, ještě jsem vydechla ,,Tamline". A pohltila mě tma.

S trhnutím jsem se probudila. Feyre ještě spala. Obě jsme byli spoutané kouzelnými neviditelnými řetězi, abychom nespadli z koně. Já jsem se v duchu zaradovala, protože první nejriskantnější část mého plánu vyšla. Mohlo se totiž stát, že by mě Tamlin v bezvědomí odvezl zase domů, ale naštěstí se tak nestalo. Protože ten netvor je ve skutečnosti vladař jarního dvora. Všichni vladaři mají dar měnit podobu a tento to od přírody vážně schytal.

Po chvíli se probudila i Feyre a byla pěkně naštvaná za to uspání. Poto kolem nás ale proletěli švitořící ptáčci a mi vyjeli z lesa. Vyjeli jsme u velikého panského sídla s obrovskými zahradami. brána se před Tamlin sama otevřela a mi zastavili před schody do alabastrového sídla. Bylo to nejkrásnější místo na jakém jsem kdy byla. Zvlněná krajina, rostliny ve věčném rozpuku, ale nikde nikdo. Sídlo bylo nepřirozeně tiché a stejně tak i zahrady. Věděla jsem proč to tak je. Tamlin mě i Feyre očaroval, abychom viděli jen minimum služebnictva. To hodlám brzo napravit.

Zvíře jediným skokem přeskočilo schodiště a velké dubové dveře se před ním neslyšně otevřeli. Klisna se před patou schodiště zastavila a dál jít nehodlala. I když se o to Feyre pokoušela. Pak to ale vzdala a seskočila z koně. Jenže byla vyčerpaná a hladová a málem upadla. Já jsem slezla pomaleji, ale stejně se kolem mě svět zatočil. Feyre už útěk naštěstí odložila a vykročila po schodech do sídla. Zevnitř bylo ještě krásnější. Šachovnicové dlaždice na podlaze, obrazy na stěnách a stolky s nádhernými květinami ve vázách. Z nedaleké místnosti se ozvalo zavrčení a dveře na naší levé straně se otevřeli. Poslechli jsme. Vstoupili jsme do veliké jídelny, kterou z velké části zabíral dlouhatánský jídelní stůl. Feyre se zarazila na prahu a dívala se na hromady jídla na tom stole, já ji napodobyla a spolu jsme sledovali zvíře, jak přešlo ke křeslu v čele stolu a posadilo se. V záblesku světla se proměnil v zlatovlasého muže a Feyre leknutím málem vykřikla. Přitiskla se ke zdi vedle dveří a zkoušela utéct, ale kvůli mě se rozhodla zůstat, protože jsem nedávala najevo znát znepokojení. Naopak, usmála jsem se na Feyre a pak i na Tamlina a posadila jsem se ke stolu.

Feyre se na mě dívala s varovným a vyděšeným pohledem. Ale já se jen znovu usmála a začala si nakládat jídlo. Měla jsem hlad jako vlk. V tom má Feyre nevýhodu, protože lidi už od malinka učí, aby nikdy nejedli jídlo od víl. Také že víli neumí lhát a ublíží jim jen železo a jasanové dřevo. Jenom to poslední je pravda. Víly nesnesou jasanové dřevo a tak už v dávné době tento strom téměř vyhubili.

Tamlin vypadal mladě, ale už je na světě velmi dlouho. Půl tváře měl skrytou pod krásnou maskou. Byla ze zlata a pokrytá smaragdy které vytvářely lístky.

,, Měla bys taky něco pojíst" řekl k Feyre. Ta mezitím probírala své možnosti útěku.

,,Kdo jsi?" zeptala se.

,,Posaď se", odbyl ji a mávl ke stolu ,,Jez". ,,Pokud tedy nechceš raději omdlít".

,,To jídlo není nebezpečné" ujistila jsem ji tiše. Tamlin se uchechtl ,,To vážně není. Já nejsem žalářník, můžeš si jít kam chceš. Můžeš žít kdekoliv v Prythianu". Feyre se ani nehnula.

,,Jak chceš" zavrčel Tamlin. Pak do jídelny vstoupil Lucien. Tamlinův vyslanec. Měl rudé vlasy a masku ve tvaru lišky zpod které se mu třpytilo jedno rudohnědé oko a jedno zlaté umělé. O své opravdové přišel.

,,Nuže?" zeptal se, mírně se uklonil založil si ruce. ,,Nuže co?" zeptal se Tamlin a naklonil hlavu spíš jako zvíře, než jako člověk.

,,Opravdu je Andras mrtvý?"

Tamlin přikývl ,,Je mi to líto".

,,Jak se to stalo?"

,,Šíp z jasanu". Lucien sykl.

,, Dobrý den" odvážila jsem se ozvat a taky jsem naklonila hlavu. Lucien se na mě podíval s vytaženým obočím a zeptal se Tamlina ,,To ona ho zabila?". Tamlin se zamračil. ,, U kotlíku, ona ne! Ona." řekl a ukázal na Feyre. Lucien se otočil na Feyre ,, No, není to o moc lepší".

,,Pozor na jazyk" zavrčel Tamlin a Lucien sklonil oči a zamumlal něco jako omluvu. ,,Přiznala se a nijak to nepopírala" pokračoval Tamlin. ,,Dovolil jsem jí tu žít, jak stojí v Úmluvě. A tady Kate se rozhodla že stůj co stůj zůstane s Feyre."

,,No, " ucedil Lucien ,,teď máme díky tvému nanicovatému milosrdenctví na krku hned dvě tyto..." Tamlin znova zavrčel, až se talíře a sklenice zatřásli. Lucien se zarazil a hluboce se nejdřív Feyre a pak mě uklonil a řekl ,,Přijměte mou omluvu dámi. Jmenuji se Lucien. Jsem dvořan a vyslanec."

,,Já vím", řekla jsem bez přemýšlení a hned jsem si uvědomila svoji chybu. ,,Cože?" otočil se na mě Tamlin. ,,Jak to můžeš vědět?"

,,Nevěděla jsem to, ale on vypadá tak nabubřele, že je mi jasný, že nemůže být nic jiného, než vyslanec", snažila jsem se vykroutit. Feyřina služebná Alis, jí už brzy poradí, že Lucien by potřeboval trochu přistříhnout hřebínek. tak jsem to udělala hned.

Lucien zrudl. Tamlit se skoro udusil vínem a i Feyre se trochu usmála.

,, Tak si už pojď sednout Feyre", zkusila jsem to a Feyre se pomalu vydala ke stolu. Sedla si vedle mě a já jsem jí začala nakládat jídlo. Když jsme v tichosti dojedli, tak pro nás přišla Alis a odvedla nás do našich komnat, které byly spojené. Vykoupali jsme se, ulehli do neuvěřitelně měkkých matrací a usnuli.

Pro dnešek je to vše.