Okřídlený sen (pozastaveno)

11 Attor

Další den ukázal Tamlin Feyre galerii a dal Feyre barvy a vlastní místnost jako ateliér. Feyre tam nikoho nepouštěla. Kromě mě, dokázala jsem ji přemluvit, abych tam občas mohla zajít. Jinak totiž střežila klíč ode dveří jako poklad.

Já jsem si většinu času četla knihy o ostatních dvorech a jejich zvycích, a procházela jsem se po domě a zahradách.

Když byl Tamlin doma, bral nás po Jarním dvoře a ukazoval nám jeho krásy. Když byl pryč, Feyre se nedokázala přinutit malovat až do jeho návratu.

Dny plynuly a i když jsem se držela zuby nehty, začali mi splývat. Do světa za zdí touto dobou přicházelo jaro. Feyre na to taky přišla a myslela si, že za tu dobu na ni rodina už úplně zapomněla. Byla kvůli tomu celá špatná. Hned po večeři, kdy jsem se s ní marně snažila navázat rozhovor, odešla do zahrad. Tamlin ji po chvíli následoval. Už se začínáme někam dostávat. Tohle čekání je neuvěřitelně flustrující. Pomyslela jsem si a šla spát.

Další den jsem se procházela zahradami a uviděla Feyre, jak odchází do lesa. Zůstala jsem stát a po chvíli jsem s úsměvem na tváři pozorovala Tamlina, jak se za ní plíží. Pak mě ale úsměv přešel. Feyre s Tamlinem jsou si už velice blízcí. Odvrátila jsem pohled a zahleděla jsem se ke kopcům v dáli. Víly z okolních vesnic na vrcholu každého kopce stavěli hranice. Blížil se Calanmai - Noc ohňů, která se bude konat za dva dny. Konečně, to znamená že se konečně bude něco dít a věci se přiostří.

Slavnost Calanmai se slaví na Jarním dvoře proto, aby si země vzala magii vyvolanou při obřadu a plodila po další rok. Feyre a logicky ani já, nejsme na tuto slavnost zvané a to se Feyre samozřejmě nebude líbit.

Uviděla jsem Tamlina a Feyre, jak se vracejí. Musím se ihned schovat! Uvědomila jsem si a běžela jsem k Feyre. Společně jsme se schovali do křoví a ani nemukly. Pak Tamlin zavrčel. Obě jsme se otočily tím směrem a uviděli jsme Tamlina a Luciena, jak se oba dívají na Attora. Ohavného tvora s křídly, který je tak strašný, že to jde jen těžko popsat. Feyre měla na rozdíl ode mě to štěstí, že ho nevidí. Bohužel ho důkladně uvidí později.

,,Vím co je za den." řekl mu Tamlin.

,,Tvé chování již dlouho vyvolává u dvora značný zájem." řekl Attor odosobněným hlasem. ,,A jí nezbývá než se ptát, proč ses ještě nevzdal. A jak to, že před nedávnem skončily čtyři Nágové mrtvý."

,,Tamlin není jako ti ostatní blázni." odsekl Lucien. ,,Jestli čekala pokorně skloněné hlavy, je ještě větší blázen, než jsem si myslel."

Attor zasyčel ,,Tak mluvíš o té, která drží váš osud ve svých rukou? Jediným slovem by mohla toto ubohé sídlo zničit. Nepotěšilo ji, když se doslechla o tom, že jsi své válečníky poslal do světa. Ale vzhledem k tomu, že to nikam nevedlo, se rozhodla na to zapomenout."

Tamlin zavrčel, ale klidným hlasem odpověděl ,,Vyřiď jí, že už mi leze krkem uklízet smetí, které mi vyhazuje na hranice." Takhle ještě chvíli rozmlouvaly, Attor opět zmínil Tamlinovo kamenné srdce a pak za velikého zápachu a zvuku blanitých kožnatých křídel, odletěl.