Okřídlený sen (pozastaveno)

9 Suriel

Bylo ráno a já jsem seděla v jídelně a sledovala jak se Tamlin s Lucienem hádají. Upřímně mě překvapilo, že je můžu poslouchat a Feyre mezitím odposlouchává za dveřmi. Bylo dobře, že to udělala, protože Lucien zmínil zvláštní pravdu. A to to, že Tamlin má kamenné srdce. To Feyre nakonec zachrání, v podstatě. No co už.

Feyre si pořád myslela, že Prythian napadla nákaza. Nákaza neboli Amarantha. Muži si zatím vyměňovali štiplavé urážky. Feyre omylem strčila do dveří, vyšla zpoza dveří a odkašlala si ,,Chystáš se na projížďku?" vymlouvala se k Lucienovi. Ten ale odmítl a když odešel, Feyre se přiznala, že lov nenávidí a proto jí Tamlin zavedl do pracovny. Chtěla se tam pokusit poslat své rodině dopis. Když ji tam zavedl, vrátil se do jídelny a vyzval mě ,,Pojď se mnou. Je na čase, abys mi něco vysvětlila."

Zavedl mě do další pracovny. Ten dům je tak velký, že tam musí být minimálně tři. Posadila jsem se do pracovny a čekala co udělá Tamlin. Ten jen tak stál a upíral na mě pronikavý pohled svých zelených očí. Když mě takhle pozoroval už asi pět minut, zeptala jsem se ,,O co jde?"

,,Odkud jsi, jak jsi se sem dostala, jak víš o všem co se stane a co máš v plánu dál?" vychrlil ze sebe.

,,Hou, hou to je nějak moc otázek najednou! Ale jak chceš, pocházím z takové dálky, že bys to místo marně hledal na jakékoliv mapě světa. Do toho jak jsem se sem dostala ti nic není a můžu tě ujistit, že tou cestou se sem, ani tam nedostane nikdo jiný než já. Do toho třetího ti taky nic není a stejná odpověď platí i pro tvoji poslední otázku." vychrlila jsem ze sebe. ,,A teď, jestli mě omluvíš, mám ještě nějakou práci" řekla jsem a začala se zvedat, ale Tamlinovo hluboké zavrčení mě vtisklo zpět do křesla.

,,Jsi z jiného světa?" zavrčel Tamlin. Pálí mu to. ,,Ano."odpověděla jsem tiše.

,,jsi opravdu jenom člověk?" dobře, možná mu to tak nepálí. ,,Jistě" řekla jsem trochu uraženě.

,,A jsi na naší straně?"

,,Tvá budoucnost je příšerná a sám si to zaviníš. Já jsem tady jen ze svých vlastních zájmů a abych pomohla Feyre." řekla jsem po pravdě.

,,Co mě v budoucnosti potká?" zeptal se tiše Tamlin. ,,Tvá ohavná zrada. Ale ublížíš tím Feyre a tak se tomu pokusím zabránit, ale za nic neručím." řekla jsem rázně. ,,Ale já sama to nezvládnu, takže mi budeš muset pomoct. Až se vrátíte zpod Hora, a ano vrátíte se, musíš Feyre dopřát volnost a neodstrkovat ji.

,,Nikdy bych ji neuvěznil" namítl tiše. ,,Pro ni to vězení bude" odvětila jsem rázně, vstala jsem a odešla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po zbytek dne jsem seděla zavřená v malé knihovně a studovala jsem kulturu a zvyky všech dvorů. Jednou se plamínky všech svic které osvětlovali stinné kouty zamihotali. To Feyre vytočila Tamlina, který za ní přišel do pracovny. Odpoledne jsem si udělala přestávku a šla za Feyre. Ještě jsem jí neřekla pár věcí.

Jak jsem čekala, našla jsem ji sedět nad knihou kterou se pokoušela číst a pozdravila ji ,,Ahoj, co čteš?" Feyre sebou jen trhla a podívala se na mě ,,Ale nic" odvětila a rychle schovala knihu za kupičku knih. ,,Co potřebuješ?"

,,To si nemůžu jen tak jít popovídat se svojí kamarádkou?" zeptala jsem se.

Feyre se postavila a objala mě. ,,Promiň mi to, od té doby co jsme tu, si skoro nepovídáme. A ještě jsem ti ani nepoděkovala, že jsi tu se mnou, děkuju moc."

,,Mě to nevadí, být tady a vlastně jsem ti chtěla něco prozradit." dělala jsem tajemnou.

,,A co?" ,,Víš, že víly neumí lhát a nesnesou železo a jasanové dřevo."

,,Ano a co?"

,,Není to pravda."

,,Cože?!" vyhrkla.

,,Teda to s jasanovým dřevem je pravda, ale umí lhát stejně dobře jako mi a železo jejich magii nijak neoslabí."

,,Jak to víš?!"

,,Už jsem ti to říkala, nejsem obyčejný sirotek."

,,Ty jsi víla!?"

,,Cože? To ne! Jsem obyčejný člověk! Jak jsi na něco takového přišla?" řekla jsem překvapeně.

,,No, ale jak jinak můžeš něco takového vědět?" zeptala se.

,,To by bylo na dlouho."

,,Já mám času dost."

,,Ne nemáš, teď půjdeš za Lucienem, který je ve svém pokoji a nenápadně se ho vyptáš na Suriela a protože Tamlin naštěstí odešel do západních lesů na lov Nágů, takže se můžeš klidně vydat do lesů. ale už teď ti dám radu, nezdržuj se tam déle než je nutné." Feyre na mě jen kulila oči, zatímco jsem odešla zpět do knihovny. O chvíli později jsem viděla Feyre, jak jde směrem do lesa s provazem a pytlem v ruce. Šla jsem k Lucienovi a ve dveřích jsem nic nechápajícímu Lucienovi poradila ,,Neváhej."

Feyre opravdu chytí Suriela. Tvora, který dokáže odpovědět téměř na všechny otázky na světě. Chytí ho do pytláckého oka na návnadu z mrtvého kuřete. Řekne jí, že není způsob jak se dostat domů, aniž by to mělo strašné následky, taky, že Tamlin je vladařem Jarního dvora a radu, že má zůstat s vladařem a vše se dá do pořádku. Pak jí začne vyprávět o Hybernu, ale budou přerušeni Nágy kteří utekli Tamlinovy. Feyre stihne osvobodit Suriela a zabít jednoho Nága. Ale budou čtyři a tak se ti zbylí tři vrhnou na ni. Ona bude utíkat, co jí budou síly stačit. Zároveň švihne jednoho lukem a pošle ho do bezvědomí. Pak ji obklíčí, zlomí jí luk a mrští s ní o zem. Ona se rozkřičí a vrazí dýku do hrdla Nága před sebou. Potom se naštěstí s řevem objeví Tamlin a zachrání ji.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Asi tak nějak to proběhlo protože, když jsem večer vykoukla z okna s tím, že už půjdu na večeři, viděla jsem Tamlina, jak jde vedle Feyre která má na sobě jeho košili, protože ta její byla na krvavé cáry.