Jenom kočka

XXXV

Odvrátil jsem zrak v momentě, kdy si sedla na Jeffa. Tohle vidět nepotřebuju, byla, je a bude to moje starší sestra.

„Odkud jí znáš?" zašeptal ke mě Jamie otázku.

„Vyrůstala se mnou." zašeptal jsem zpět.

„Je moc šikovná." usmál se na mě, hádám, že to měl být pokus o nějaké hezké gesto.

„Nemáš strach, že tě nahradí?" koukl jsem na něj.

„Nesmím žárlit." řekl mi jednoduše. Jak to, že nežárlí? Tomu přece nejde poručit.

„Ale vždyť..." Všiml jsem si Maxe, jak mě pozoruje s pozvednutým obočím. A sakra.

„Pokračuj." pobídl mě. „Co se ti na mojí úžasné kočičce nelíbí." zavrčel ke mě.

„Omlouvám se, pane." vysypal jsem ze sebe rychle.

„Jamie." natáhl k němu ruku a vytáhl ho na nohy. „Nebav se s ním, neřekne ti nic hezkého. Jen ti bude plést hlavu, protože nemůže vystát čeho jsi dosáhl. Tyhle zvířata tě budou chtít akorát stáhnout na svou podřadnou úroveň. Nepotřebuješ takové kamarády, máš přece mě." Pohladil ho po tváři. „Nicki a jemu podobní budou navždy jen obyčejné nevychované zvířata. Za to ty, ty jsi moje vyjímečná kočička. Nikdo není lepší a nikdy nebude." Celý svůj manipulativní proslov zakončil polibkem. Na to mu snad neskončí. To mu vážně stačí tak málo?

„Fajn to stačí." zavolal na ty dva v křesle, ale nedostalo se mu žádné reakce.

„Hej, stačí, slez z něho." Stále nešlo slyšet, že by se cokoliv dělo.

„Do prdele..." zabručel Max a zamířil k nim. „Řekl jsem, že máš přestat!" zakřičel, než strhl Emily za vlasy k zemi, načež schytala kopanec. „Zvíře pitomé." Dotáhl jí doprostřed obyváku, kde si nad ní klekl. Natáhl se po noži. Pane bože, ne! Jamie přede mě natáhl ruku, čímž mi zabránil v zásahu. To si dělá prdel? I v tomhle se hodlá postavit za Maxe? Myslí ten kluk vůbec?! Zasyčel jsem na něj.

„Maxi." promluvil klidně Jeff, který už držel Maxovu ruku nad nožem. „Nůž ne."

„Nepleť se do toho." procedil skrze zuby.

„Žádné nože." Jeff rychle chmátl po noži.

„Kurva." rozčileně vstal a kopl do Emily. „Máš štěstí, že nejsme u mě." Už začínal vypadat unaveně. „Nicki, Dan má bičík, běž pro něj." Mávl ke mě rukou. Neodvážil jsem se mu v jeho momentálním stavu odporovat. Rychle jsem vyběhl nahoru a se zaklepáním vlezl do pokoje.

Lucas po mě hodil tázavý pohled. Seděl zahrabaný v polštářích usravající energy drink. Předpokládám, že koukal na film.

„O-omlouvám se, že ruším." Pořád nevím, jak se k němu správně chovat. Teď to ale není důležité, musím najít ten bičík. Jak mám sakra vědět kde je?!

„Copak?" zeptal se mile Lucas, po tom co se znovu napil z plechovky.

„Mám Maxovi donest bičík, ale" ani jsem nestihl dokončit větu.

„Skříň, dveře u zdi, spodní polička, měl by ležet na černé krabici."

Cože? Následoval jsem instrukce, byl tam. „Jak jsi to věděl?" zeptal jsem se zmateně.

„Neměl by ses tu zdržovat moc dlouho, Max nerad čeká." schoval se víc do polštářů. To má pravdu, už teď mi to určitě trvá.

„Mockrát děkuji." usmál jsem se na něj, než jsem vyběhl z pokoje. Kruci, vyhl se odpovědi na mojí otázku.