II.

6K 284 95
                                    

Dojeli jsme před dům, z kterého hlasitě vyhrávala hudba. Dan vystoupil, otevřel mi dveře a vytáhl mi z kufru tašku. Prohlížel jsem si dům a jeho okolí, vypadalo to tam udržovaně, i když jsem viděl zatím jen předzahradku.
,,Nicki." Promluvil ke mě Dan. ,,Ještě ti musím něco dát." Otočil jsem se na něj a všiml si modrého obojku, se kterým si houpal na prstu. To si dělá srandu?
,,Pojď sem kočičko." Rozepl obojek. Nechtěl jsem obojek, nikdy jsem ho nemusel mít. ,,No pojď." Pobídl mě znovu. ,,Je tam moje jmeno a adresa, kdyby ses náhodou ztratil." Mrkl na mě, ale já nechtěl žádný obojek, ,,Dělej." Zvažněl. Opatrně jsem přistoupil, na to si mě Dan otočil zády k sobě, aby mi ho zapl kolem krku. ,,Nešktrí?" Zeptal se starostlivě. Jen jsem zavrtěl hlavou. ,,Jdeme." Popostrčil mě.
Vešli jsme do domu, předemnou se rozprostírala vetší místnost, na jejíž druhé straně byli schody do druhého patra. Celým domem se rozhlehala hudba a slyšel jsem hlasy několika lidí, naštěstí nám nevěnovali žádnou pozornost. Sezul jsem si boty a následoval Dana do druhého patra, byla tam chodba plná dveří. Dan do jednich dveří zahnul a já ho následoval.

,,Tak prcku, tohle je náš pokoj, tvůj nový domov." Pohladil mě po hlavě. Naproti dvěřím stala postel, nad níž bylo okno. V rohu u postele byl velký pelíšek, vypadal tak pohodlně. Takže tady budu spát v pelechu, jako nějaký čokl. Po mé pravici byla velká skříň. Dan už mi do ní vybaloval věci. Nechal mi venku jen boxerky a jeho tričko. Pak po leve straně byli otevřené dveře do koupelny.

,,Už ses rozkoukal?" Zeptal se když uklízel prázdnou tašku do skříně. Opět jsem jen kývl.
,,Hele umíš vůbec mluvit? Ale odpověz slovně." Zasmál se.

,,Ano." Pípl jsem tiše. Byl jsem z toho všeho tak nesvůj.

,,Ano Pane." Řekl s úsměvem.

,,Co?" Nechápavě jsem po něm střelil pohledem.

,,Říká se, ano pane." Vysvětlil. ,,Jsem teď tvůj nový pániček, chci aby ses ke mě choval s určitým respektem. Nemám velkou trpělivost, tak moc neodmlouvej." Rozčepýřil mi vlasy. ,,Převleč se." Ukazal na oblečení na posteli. ,,Pak ti udělám jídlo a okoupu tě."

,,Nechci tu chodit polonahy." Řekl jsem při pohledu na nachystané oblečení.

,,Něco jsem řekl kočičko." Upozornil mě a upřeně mě sledoval.

,,Můžu si prosím vzít tepláky?" Zeptam se tiše.

,,Ne, dělej, chci vidět jak umíš poslouchat a zatím ses moc nepředvedl." Zabručel. ,,Šup." Neochotně jsem si začal rozepínat pasek u kalhot, když jsem si všiml, že mě stale pozoruje.

,,Otoč se." Zavrčel jsem.

,,Ale no tak kočičko, stejně tě uvidím až tě budu koupat."

,,Umím se okoupat sám." Zamračil jsem se. Nechci aby na mě koukal a už vůbec, aby na mě sahal. Neznám ho ani dvacetčtyři hodin.

,,Jseš nějaký drzí. Běž se převléct, bude už sedum, chci jít dělat věčeři." Zabručel, když ukazoval na koupelnu, popadl jsem věci a běžel se převléct, sice se mi nelíbilo v čem tu musím být, ale třeba si potřebuje jen něco dokázat.

Dan mě vedl dolů ze schodu, stahoval jsem si jeho třičko níž a níž, i přesto že jsem ho měl už tak skoro po kolena. Dovedl mě do prostorné kuchaně, kterou od obýváků plného lidí odděloval jen barový pult. Když jsme došli do kuchyně nějaká slečna zapištěla. ,,Južííš ten je sladkýýý!!" Čímž na nás strhla všechnu pozornost. Nakrčil jsem se a schoval se za Dana, i když to nebyl nejúžasnější člověk, pořád byl jediný, kterého jsem tady znal.

,,Lidi, tohle je Nicki. Nový neko." Chytl si mě kolem ramen a pak mě strčil před sebe, aby mě všichni viděli. Zase jsem si začal tahat za tričko. Jedna holka se ke mě rozeběhla, ale na to si mě Dan strčil za záda. ,,Prrr." Natáhl před sebe ruku. ,,Zítra se s ním seznámíte víc, momentálně je celý bez sebe ze změny prostředí." Upozornil všechny.

Jenom kočkaKde žijí příběhy. Začni objevovat