Jenom kočka

IX

Chtěl bych poděkovat všem, kteří čtou můj příběh!! ^^

Jeff si přede mě sednul. „Co ruka?" pohladil mě po hlavě.

„Bolí." mňouknul jsem a znovu si přelehl.

„Spolkni to." přiběhla k nám Viki, ale neposlechl jsem. Nebudu jíst prášky co neznám. Navíc je na Dannyho straně. „Neboj se, je to proti bolesti." usmála se s rukou nataženou proti mě. Nejistě jsem se podíval na Jeffa, jedinému se tu dalo věřit.

„Neboj, neublížila by ti." věnoval mi uklidňující úsměv. S poděkováním jsem prášek spolknul.

„Nevezmeme ho na zahradu?" navrhl Jeff. „Ještě to tady celé ani nezná."

„Tak fajn." Viki protočila oči, nejspíš jí narušujeme plány. Jejích zahrada nebyla tak velká jako v mém domově. Byl tu postavený bazén a rostl tu jeden velký strom. Těším se, až na něho budu moct šplhat.

„Líbí?" Jeff mě pohladil po zádech.

„Ano, děkuji." objal jsem ho kolem pasu.

„Za co proboha?" se smíchem mě pohladil po hlavě.

„Že jsi mi to tu ukázal." hned jsem šel na trávu. Spokojeně jsem si sedl a vyhříval se. Ocáskem jsem hýbal ze strany na stranu. Jsem rád venku, uz mi tu chybí jen holky.

„Nad čím přemýšlíš?" přisedl si ke mě Jeff.

„Jen relaxuju." zalhal jsem.

„Tak jo." lehl si do trávy. Chvíli na to jsem ho následoval. Koukl jsem na něj. Ležel s rukama za hlavou, se zavřenýma očima a lehkým úsměvem. Na co asi myslí, že se usmívá.

„Proč tak koukáš?" prohodil.

„Ehm... Já... Já jen..." sakra z toho se jen tak nevymluvím. Co teď? Rychle jsem obrátil pohled k obloze. Pak jsem cítím, jak se ke mě posunul. Zapřel se vedle moji hlavy o loket a nahl se nade mě.

„Povídej." zašeptal. Zrudl jsem, rychle jsem si zakryl obličej, aby to neviděl. Proč se to děje.

„Jsi rozkošný kocourek." ucítil jsem jeho ruku na svém bříšku. Stuhnul jsem. Co to sakra dělá? Vykoukl jsem jedním okem ze své skrýše.

„Neboj se, nikdy bych ti neublížil." začal mě hladit. „Máš rád hlazení na bříšku?" Jen jsem se zavrněním přikývl. „Věděl jsem to." zasmál se a dal mi pusu do vlasů. Naštěstí jsem měl tvář stále schovanou, tak neviděl jak jsem rudý.

„Jeffe, nech toho. Koleduješ si o problémy." přišla k nám Viki.

„Ale jdi ty, vždyť spí." zasmál se a lehl si na záda. Mňouknul jsem nad stratou pozornosti, načež jsem si odkryl obličej.

„Jseš fakt pitomec, jednou se ti to provokovaní vymstí. Být tebou tak se držím zpátky." varovala ho. „A ty..." přísně se na mě podívala. „Taky se drž zpátky. Pro své vlastní dobro." sklopil jsem ouška. Nechci se od Jeffa držet zpátky, rozumíme si. „Chci se s Jeffem kamaradit." zabručel jsem.

„Klidně, ale nepouštěj si ho tolik k sobě, jestli vás takhle načapá bude zlé. Moc dobře víš o čem mluvim Jeffe." probodla ho pohledem.

„Budu opatrnější." zasmál se. Viki si jen povzdychla.

„Jéj Viki no ták, je napraný a unavený z práce. Klídek." vstal a štouchl do ní.

„Musím už jít. Nicki bež nahoru."

„Ano." Po tom co mi Jeff pomohl na nohy, jsem šel do pokoje. Dan nebyl v posteli. V tom za mnou bouchly dveře. Leknutím jsem odskočil a podíval se za původcem rány. Dan stal opřený o dveře. Vypadal naštvaně.

„Cos tam dělal?" zavrčel. 

„Viki mi dovolila jit na zahradu, říkal jsi, že mám Viki poslouchát." Přikročil jsem se, sklopil ouška a ocásek si omotal kolem nohy.

„Myslím s Jeffem." přiblížil se, na to jsem zareagoval krokem zpět.

„J-jen jsme si po-povidali." koktal jsem, měl jsem strach.

„Povídali... To víš že jo." zasmál se a dal mi facku. Rychle jsem se oklepal. „Proč ho necháš na sebe sahat!" zakřičel na mě.

„Já myslel..." chtěl jsem mu to nějak rozumně vysvětlit.

„Ne! Nemyslel jsi!" vrazil mi pěstí, spadl jsem na zem, přímo na zlomenou packu. Bolestí se mi spustily slzy. V puse jsem cítil krev. Vyděsilo mě to. Ale všechny myšlenky ukončil bič, který Dan držel. To ne.

„Jsi." praštil mě, přes záda. Schoulil jsem se, schovala si hlavu a ocásek pod sebe. Rozbrečel jsem se. „Můj." další rána. „Jenom." další. „Moje." znova. „Kočka." a další. „Můj majetek!" vykřikl, zahodil bič a za obojek mě vytáhl na nohy. Celý jsem se třepal.

„Co na tom kurva nechápeš?!" znova jsem dostal pěsti do stejného místa. Točila si mi hlava, ale i tak jsem se snažil zvednout na všechny čtyři. Ve snaze se od něj dostat dál. „Na něco jsem se ptal!" kopl mě do žeber. Nebyl jsem schopný odpovědět. Nebyl jsem schopny vydat jedinou hlásku. Jen jsem vzlykal. Dřepl si vedle mě, chytili mě za vlasy a vytáhl do sedu.

„Jsi jenom můj, pochopils? Jestli ještě jednou uvidím, že na sebe nechaš sáhnout bez mého svolení, tak si mě nepřej." žduchl mě k zemi. „A chci tu ticho!" okřikl mě. Jenže já jsem se nedokázal uklidnit. Hrozně to bolelo. Bolest ruky mi mravenčila úplně po celem těle. Tričko se mi třelo o rány na zádech, což vyvolávalo nepříjemnou štiplavou bolest. Ze rtu mi stále tekla krev. Bolel mě každý nádech, díky naraženým žebrům.

„Hej! Řekl jsem, že chci ticho!" znovu mě okřikl ležíc v posteli. Snažil jsem se nějak uklidnit. V tom jsem uslyšel jak se zvedá. Chtil můj obojek a táhl mě do koupelny, kde mě shodil vedle vany. Pak odešel a prásknul dveřma. Odplazil jsem se do rohu koupelny. Schoulený v klubíčku jsem se snažil uklidnit. Chci zpátky domů. Je to magor, nechci s ním být už ani vteřinu. Chci domů. Nejradši bych jim zavolal ať si pro mě přijdou, ale neznám číslo. Utekl bych domu, ale neznám ani adresu. Naši opatrovnici nás to nikdy neučili. Asi abychom se nevraceli... Ne, na to teď nechci myslet. Nakonec jsem vyčerpáním usnul.