Jenom kočka

XIII

Vzbudil jsem se. Ležel jsem u Dana v objetí. Seděl v křesle a s někým mluvil. Pomalu jsem zvedl ouško.

„Vstávaš?" zeptal se najednou Dan, ale já se jen pohodlněji usadil. Nechce se mi mluvit. Nechci nic. Přitulil jsem se více ke zdroji tepla a zavrněl, aby mě nepouštěl. Ocásek jsem mu omotal kolem ruky.

„Nicki, jak ti je?" ptala se Viki, neodpověděl jsem. Nechci s nikým mluvit.

„Jsi v pořádku?" ozval se Jeffův hlas. Okamžitě jsem se na něj kouknul. Starostlivě si mě prohlížel z bezpečné vzdálenosti.

„Zapoměl jsi o čem jsme si povídali?" zasmál se Dan, chtěl jsem mu ukázat, že ne a přitulit se zase k němu, ale on se zvedl. Držel mě, abych nespadl. Postavil mě na nohy a dovedl před Jeffa. Najednou mě zvedl, aby mě obkročmo položil na Jeffův klín. Cítil jsem jak ztuhnul.

„Máš dovoleno na něj sahat, tak toho pořádně využij." zašeptal mu Dan vedle obličeje. Cítil jsem, jak je Jeff v šoku.

„Abys mi to věřil." Tohle si mohl odpustit, nepotřebuju to dokazovat.  „Buď hodná kočička." pohladil mě po zádech a políbil do vlasů, než odešel i s Viki do kuchyně.

„Nicki?" promluvil po chvilce. Střihnul jsem ouškama a naklonil hlavu. „Možná bys měl slézt." lehce mě odstrčil. Postavil jsem se před něj, zmateně koukal a houpal ocáskem. Jeff si dal rychle na klín polštář s pohledem zapíchnutým do země.

„M-můžu jít na místo?" zeptal jsem se nervózně. Byl jsem z tehle situace zmatený, navíc šlo cítit jak nás Dan pozoruje.

„Můžeš si sednou vedle mě, jestli chceš." řekl tiše. Poshlechl jsem.

„Co ti o mě řekl?" konečně se na mě zase podíval.

„Že mě chceš jen do postele." odpověděl jsem.

„Věříš mu to?"

„Ne." Nechci tomu věřit.

„Hele Jeffe?" ozval se Dan z kuchyně. „Co kdybych dneska večer nechal Nickiho na starost tobě? Nechal bys ho u sebe spát?" zasmál se. Na jednu stranu se mi ten nápad líbil, jsem rád v jeho přítomnosti. Je tu na mě jediný hodný.

„Ne." Jeff po něm střelil pohledem.

„Proč ne?" zklamaně jsem na něho koukal. Taková reakce zabolela. Proč mě u sebe nechce? Lhal mi o tom, že mě má rád?

„Ou, ne. Ne, promiň. Nechtěl jsem, aby to vyznělo zle, ale musím se učit a... Promiň, já nemůžu tě dneska hlídat." byl hrozně nesvůj. Co se děje?

„Neudržel by ses co?" smál se Dan. „Stejně jako u seznamování." Pravda, naše seznámeni bylo zvláštní. To ovšem neznamená, že by byl takový pořád. Mohlo to být alkoholem.

„Drž hubu." zavrčel na něj.

„Jeffe." vyděšeně jsem se na něj podíval.

„Promiň." rychle na mě kouknul. „Můžu tě pohladit?" natáhl ke mě pomalu ruku. Kývl jsem, načež mi položil ruku na nohu a pomálu hladil. Omotal jsem mu kolem ruky ocásek. Stiskl mou nohu, cuknul jsem sebou. Jeff sledoval můj ocásek, kousaje si ret.

„Dělám něco špatně?" Ani se nehnul, jen koukal.

„N-nic." povolil stisk. „Moc se mi líbí tvůj ocásek." zasmál se, když pustil mou nohu, aby si s ním mohl hrát. Libilo se mi to, choval se ke mě hezký a byl jemný a opatrný. S úsměvem jsem ho pozoroval.

„Kočičky s takovým ocáskem moc často nepotkávám." řekl nadšeně.

„Často nepotkáváš?" Jak nepotkavá často? Co tím myslel.

„No, existuje místo, kde je pár tvorů jako jsi ty. Rád tam chodím." usmíval se.

„Jako já? Kde to je?" Chtěl bych to tam vidět. Treba bych si tam našel kamarády.

„Tam nemůžeš." odbyl mě.

„Proč ne?" Proč tam nemůžu já, když tam ostatní jsou.

„Můžu ti dát pusu?" odpověděl mi otazkou.

„Cože?" cítil jsem jak se červenám. „Ale Dan..." ohlédl jsem se, pořád nás pozoruje, popíjejíc kávu.

„Neboj, můžu na tebe sahat přece." usmál se.

„Ale tohle asi bude moct ne?" bál jsem se dalšího výprasku.

„Nic není moc, koukej." řekl, než přitiskl své rty na ty mé. Strnul jsem. Co to dělá? Zbláznil se? Dan se bude zuřit. Olízl mi spodní ret a já pootevřel pusu. Začali jsme se líbat. Bylo to o tolik jiné než s Danem. Nebyl vůbec agresivní. Přestal jsem myslet na věci kolem a užíval si tuhle situaci. Ucítil jsem jeho ruku na hrudníku, tlačil mě dolu. Ležel jsem na zádech a nade mnou se sklanel Jeff, stále jsme se líbali. Jednou rukou se opíral vedle mé hlavy a druhou mi sjel po boku.

„Libi?" zašeptal mezi polibky, zatím co mi jeho ruka zajela pod tricko. Mňoukl jsem a ucuknul od dalšího polibku, abych se podíval co má jeho ruka v plánu.

„Neboj se, to k mazlení patří." zavrněl mi do ouška. „Uvolni se, neublížim ti, to víš." otřel se mi o ouško. Vyhrnul mi tričko. Chtěl jsem si ho spravit, ale chytl mi ruku za hlavu. Začal jsem se trochu bát. Jeho druhá ruka mě hladil po bříšku a dál mě líbal. Strach za chvili zmizel, jen jsem si užíval mazlení. Teda než jeho ruka nesjela pod lem mích kalhot. Leknutím jsem ho trochu kousl do rtu.

„Au, dávej pozor, máš ostré zoubky." zašeptal, chtěl pokračovat, ale mě se to přestávalo líbit. Chtěl jít rukou někam kam nepatří.

„Už se nechci mazlit." uhl jsem polibku.

„Něco se ti nelíbilo?" zeptal se, ale s rukou napůl v mích kalhotách neuhnul.

„Tam nesmíš." zakňučel jsem a pohledem naznačil k ruce.

„Promiň zlatíčko, jdu na tebe moc rychle." už dal konečně tu ruku pryč.

„C-co to děláš?" zeptal jsem se trochu vystrašeně.

„Jen jsem se s tebou mazlil." dal mi letmou pusu na rty. „Nemusíš se ničeho bát." pustil mou ruku, kterou mi držel nad hlavou.

„Ale to už bylo moc daleko." špitl jsem.

„Ty máš radši holky?" zaptal se najednou a rychle se posadil.

„Ne." taky jsem se posadil.

„Tak co se děje?"

„Nevim, prostě tohle nechci dělat, navíc když je tu publikum." nenápadně jsem koukl do kuchyně, kde stál Dan s úsměvem. Pozoroval nás celou dobu?! Střelil jsem vyděšený pohledem po Jeffovi.

„Neboj zlato, když někomu povolí sahat, může si s tebou dotyčný dělat prakticky cokoliv." pohladil mě po noze. 

„To nezní moc dobře." poznamenal jsem.

„Klid." dal mi znovu pusu. Zčervenal jsem.

„Ty mě máš fakt rád co?" usmál se od ucha k uchu.

„Ano." sklopil jsem pohled.

„Jsi roztomilý." pročísl mi vlásky a já zavrněl.