Jenom kočka

XX

„Sedni." ukázal směrem k muži. Cože? Ne, vždyť ho neznám. Nechci aby na mě sahal, tak jako Max. Fuj. Nechci to znovu zažít. Zůstal jsem nehnutě sedět.

„Hej! Něco jsem řekl ne?!" vykřikl na mě a za vodítko mě vytáhl na nohy. Slyšel jsem, jak se lidi kolem pousmáli.

„Na to, že je bitý, je dost drzí." odfrkla se paní. Ona by taky nikomu cizímu na klín nesedla.

„Říkal jsem, že ještě není dostatečně vychovaný, ale doufám, že mu tahle zkušenost pomůže." v poslední části na mě zavrčel.

„Tak jestli nechce k němu, může ke mě." ozval se opět obtloustlý muž. Fuj fuj fuj, jeho pohled se mi vůbec nelíbí. Fuj. Nechci ani k jednomu.

„Dost, nehádejte se o něj v jeho první den!" okřikl jen Max.

„Nechal jsi nás tu dlouho na suchu, cos čekal?" ozval se blonďák z křesla.

„Fajn fajn, omlouvám se." mávl rukou, zvedl mě a posadil mě na muže na gauči.

„Nazdarek." chytl moje vodítko, abych nemohl utéct. „Jsem Alex." pohladil mě po noze.

„Nicki, teď budeš poslouchat toho, kdo drží vodítko, ano? Je to jen pro zatím. Nesmíš kousat, pokud ti někdo udělá, něco, co jsem řekl že nesmí, zasyč na něj." Max mi dal poslední instrukce, než se někde ztratil. Rozhledl jsem se kolem sebe, vedle nás na gauči seděl ještě jeden chlápek, ale bavil se s chlapkem vedle. Podíval jsem se k baru. Dan mě sledoval s přísným pohledem. Skolopil jsem hlavu i s oušky. Proč je na mě pořád takový?

„Dej mi pusu, drobku." zajel mi pod triko.

„Nechci." posunul jsem se mu na klíně a zároveň se snažil uhnout jeho ruce.

„Já jsem se neptal." potáhl za vodítko, aby mě dostal blíž k sobě. „Dělej." pohladil mě po tváří. Nic jsem neudělal. Nechci se s nikým líbat, chci domu. Nechci, aby na mě sahali. Zapřel jsem se zdravou rukou o jeho hrudník. Nechci tady už být.

„Chci jen pusu... Hele neštvi, nevadí mi porušit pravidla." chytil mě po krkem. Celý jsem se rozklepal. Pravidla jsou to jediné, co mě ještě jakžtakž drží v bezpečí. Povolil jsem ruku a nechal ho, aby mě líbal. Rukama mi zajel pod tričko. Hladil mě po celém těle. Nelíbí se mi to. Nemám se od něj jak dostat. Proč tu vůbec musím být? Nemůžou si najít jinou zabavu?

„Nech mi taky něco." zasmál se blonďák.

„Ne, dneska je můj." zasmál se když mě konečně nechal nadechnout. Baví se o mě jako o věci.

„Ale no ták, nemůžeš ho mít celou noc." zaprotestoval výstřední muž naproti nás.

„Čiči, já ti dám dobrotu." natáhl ke mě ruku muž, který seděl vedle nás na gauči. Fuj, ani nechci vědět, co všechno si mám pod tím slovem představit. Je to tu odporné, proč mě se vodil...

„Zatancuješ mi?" zeptal se Alex. Tancovat? Byl jsem vyděšený, všechny ty hladové pohledy kolem mě. Střelil jsem pohledem opět k baru. Danovi jsem očividně úplně ukradený, baví se tam s lidma. Z myšlenek mě vytrhli Alexovi ruce na mém zadečku.

„Drobečku, já jsem tady." chytili mě za bradu, aby si mě mohl k sobě otočit.

„Nechci tančit." zabručel jsem.

„Slez." řekl chladně, načež mě lehce posunul na svých nohách. Cože? Pomalinku jsem slezl a přikrčený jsem od něj odstoupil. Alex pustil moje vodítko. Mám strach, nechci tancovat, ani to neumím.

„Hopla!" ozvalo se za mnou, otočil jsem se za hlasem. Vodítko držel ten výstřední chlápek. Přitáhl si mě blíž a bokem si mě prosadil na klín. Jednou rukou mě chytil kolem pasu a druhou mi položil na nohy.

„Samuel jméno mé." zasmál se a nadzvedl klobouk. „Mě se bát nemusíš." s úsměvem mě cvrnknul do nosu. Musel jsem se nad tím pousmát, zdál se milí.

„Ty se ale roztomilé usmívaš." zasmál se.

„Děkuji." cítil jsem jak se červenám. U něj jsem se necítil tolik v ohrožení.

„Danny je dost přísny co?" lehce mě podladil pod šrámem od biče.

„Ano." tiše jsem odpověděl a omotal si ocásek kolem bříška.

„Ta ruka to taky stihl on, nebo to máš ještě z domu?" pohladil mě po zádech.

„Stalo se to kvůli něho." koukl jsem na něj. Koukal se na mě s úsměvem od ucha k uchu.

„Neměl by sis takhle stěžovat na svého pána." pronesla přísně paní. „Předpokládám, že sis za to mohl sám a při trestu ses zranil." zlé mě propichovala pohledem.

„Prosim tě, nech ho být." Sam protočil očima.

„Je to nevychovaná kočka, určitě si za tu zlomeninu může sám." přidal se Alex.

„Může být rád, že má tak milého pána." odfrkl si obtloustlý muž. Milého?

„Taky bych mu dal víc do těla. Pfff, za to jak se chová by měl být více bitý." řekl muž sedící vedle Alexe. Nevěřím vlastním uším. To jsou tu všichni takový magoři? Vždyť nedělám nic tak strašného, jsem hodný.

„Přestaňte, vždyť je v pohodě." zastal se mě Sam, aspoň někdo. Lehce jsem se o něj opřel.

„Není, kdyby byl, tak mi zatancuje, nebo by mi dal bez odmlouvání pusu." zabručel Alex.

„Je tu poprvé. Boji se, všichni se báli." zaprotestoval.

„Ale poslouchali." postěžovala si paní.

„Hej, co to tu je?" přišel naštvaně Dan.

„Nic nic." usmál se Sam.

„Hádají se, protože máš prý nevychovanou kočku." řekl klidně blonďák.

„Je jen vystrašený." Sam mě objal.

„To neznamená že nebude poslouchat." zavrčel Dan a vzal za moje vodítko. Skrčil jsem se u Sama.

„Heeej, klídek." zasáhl do toho blonďák, který vstal a chytil Danovu ruku. „Nech ho dneska mě a ty běž makat ať nemáš pak problém u Maxe." pomalu sahal po vodítku.

„Fajn, ale dodržuj pravidla." přísně se na něj koukl.

„Na mě se můžeš vždycky spolehnout přece." usmál se.

„Fajn, posloucháš jeho." řekl mi a předal blonďákovi vodítko. „A chovej se jak máš." naštvaně se vrátil do práce.

„Přesedni si ke mě." potáhl za vodítko. Ještě že mě Sam přichytil, jinak bych spadl. Už nechci, chci domu. Nebo to přečkat u Sama.

„Pojď." prudce škubnul vodítkem, to už ani Sam nemohl pomoct. Spadl jsem blonďakovi k nohám.

„Hej dávej pozor." vyjel po něm Sam. Blonďák už nic neřekl, jen mě za voditko dotáhl ke svému křeslu. Podle jeho přísného pohledu jsem tak nějak pochopil, že mám zůstat sedět u jeho nohy.

„Hej, přední sem." poklepal si na nohu. Položil jsem ruce tak jak si přál. „I hlavičku." doplnil a já poslechl. „Tak je hodný kluk." pochvalil mě a začal mě hladit po hlavičce. Tohle je vlastně příjemné. Se zavřenýma očima jsem spokojeně vrněl pod jeho rukou.