Jenom kočka

XXIII

„Hej." lehce do mě strčil.

„C-co se děje?" rozespale jsem na něj koukal.

„Nesmíš spát, budeš mít u Maxe problém jestli na to přijde." řekl tiše.

„O-omlouvam se j-já jsem jen unavený.." protřel jsem si oči.

„Dej mi pusu." usmál se a rychle střelil pohledem k baru. Udělal jsem to samé, sledoval nás Max.

„Nedá ti jinak pokoj. Promiň, všiml si, jak na mě jen ležíš." napil se ze skleničky a položil jí na stolek vedle. „Neboj." pousmla se, když mě pohladil po tváři. Pusa není nic hrozného, navíc s ním mi to ani nevadí. Přitiskl jsem své rty na jeho. Začal mě pomalu a jemně líbat, bylo to tak nové, ani s Jeffem to nebylo takové, jako s ním.

„Nechceš radši mě?" uslyšel jsem za zády dívčí hlas.

„Dneska ne." přitiskl si mě víc k sobě a já mu omotal ruce kolem krku.

Na zbytek večera si mě Tom nechal u sebe na klíně, dokonce přemluvil Sama, aby si kvuli mě koupil džus. Bylo to od něj neskutečně milé. Nemusel jsem díky němu pít z misky jako nějaké zvíře.

Postupně začali všichni odcházet, tak jsme se přesunuli na gauč. Viděl jsem i na Tomovi, že už je unavený. „Nechceš se jít domu vyspat?" zeptal jsem se ho opatrně, vypadal opravdu vyčerpaně, jen jsem čekal kdy usne.

„Cože? Né. Jsem v pohodě, nenechám tě tu samotného." protáhl se, načež koukl na hodinky. „Tu chvilku než zavřou to vydržím." dal mi pusu na čelo.

„Tak dobře." s úsměvem jsem se o něj opřel.

„Hej!" probudil mě křik. „Vstavat." slyšel jsem Danuv smích.

„O-omlouvam se." rychle jsem se oklepal.

„Nejsi tu od toho, abys uspaval lidi." smál se. „Thomasi, nejdeš nahodou za chvili do práce?"

„Vypadám snad jako někdo, kdo musí být každý den v práci?" arogantně vzhlédl k Danovi, čímž ho docela vytočil.

„Jdem kočko." zacvak mi vodítko.

„Čau Nicki, zase příště." rozcuchal mi na rozloučeno vlasy. Nechtělo se mi od něj, natáhl jsem k němu ruce v pokusu ho obejmout, ale Dan zatáhl za vodítko.

„Řekl jsem že jdem!" zavrčel. „Chci se jít domu najíst a vyspat."

„Tak se mějte, přiveď ho zas někdy, ale ve dny kdy tu jsem, jasný?" s úsměvem vykročil k východu, působil dost namyšlene.

Když jsme konečně dojeli domů, společně jsme se najedli a šli jsme si lehnout. Unaveně jsem se schoulil v klubíčku ve svém pelíšku, kde jsem okamžitě usnul. Takové narušování spánku by mělo byt trestné...

„Co je!!" probudil mě Danův výkřik, hned jsem k němu střelil pohledem. Naštvaně seděl v posteli a s někým telefonoval. „Fajn, už mi nevolej v tuhle hodinu, idiote." zavrčel a hodil telefon na postel vedle sebe. Rychle jsem si lehl, ale stejně si myslím, že mě viděl, jak koukam.

„Dneska se mnou do práce nepůjdeš, Max není spokojený s tvým výkonem. Takže budeš večer s ním." řekl mi neutrálně. Srdce se mi zastavilo šokem... S Maxem? Sám... Sám s Maxem... Večer sam s Maxem?

„Nechci s ním být sám!  Je to prase, osaháva mě!" vykřikl jsem na něj.

„Nic ti neudělá, osahávání je součást tvých služeb." lehl si.

„Nelíbí se mi to, nechci aby na mě sahal nebo zašel i dál..." odporoval jsem.

„Dal zajít nesmí. Nechceš jít za mnou?" poklepal na místo na posteli.

„Nechci." zavrtal jsem se do pelíšku. To snad nemyslí vážně, nebudu nikomu posluhovat jako hračka. Nechci být s ním ani s Maxem, chci mít klid a aspoň dvanáct hodin spánku.

„Fajn, tak se pojď najíst." vstal a zastavil se ve dveřích. „Naklusej kočko." zavelel, tak jsem se neochotně zvedl, načež jsem s jeho doprovodem došoural do kuchyně. Cítil jsem se strašně unavený, nespal jsem ani osm hodin. Jak takhle může někdo fungovat? Chci si jít lehnout...

„Čau." pozdravil nás Jeff podrážděně, čímž mě vytrhl z myšlenek.

„Ahoj Jeffe." usmál jsem nadšeně, chtěl jsem ho jít obejmout, ale nevypadal, že by měl zájem. Tak jsem radši zůstal stát.

„Čau prcku." rozcuchal mi vlasy. „Jaky byl večer?" jeho otázka zněla dost nejistě.

„Mám nového kamarada Thomase." řekl jsem nadšeně při příjemné vzpomínce.

„Hm, super." řekl poněkud naštvaně. To snad žárlí? Tomu se mi moc nechce věřit... Zvláštně si mě prohlížel, co se děje?

„Co tak čumíš, vypadni odsud, chci se v klidu najíst." strčil do něj Dan, když zbystřil, delší ticho.

„Půjč mi pak na chvili Nickiho." řekl zastřeným hlasem, přišel mi dost mimo.

„Copak, už bys ho chtěl? Honem honem, než ho přehne někdo jiný co? Vypadni." strčil do něj znovu a mě stáhl za sebe. „Už není zadarmo, svou šanci jsi promrhal." zasmál se. Zadarmo?! Co tím myslí? Nejsem zadarmo? Už? Nechápavě jsem na ně zíral. Nejsem věc na prodávání, jsem živá bytost. Doufal jsem, že ty včerejší platby za čas se mnou byl jen blbí vtip, ale oni to myslí vážně... Kam jsem se to dostal...

„Tak to není, jen s ním chci strávit trochu času." ušklíbl se. Fuj, vůbec ale vůbec se mi nelíbil jeho výraz. Hrozně se podobal těm v baru... Mám z něj strach, radši jsem si o pár kroků ustoupil.

„Jo, proto se tě teď bojí." pousmál se Dan.

„Bojí se mě, protože máš blbé keci." zavrčel. Takhle rozzuřeneho jsem ho ještě neviděl.

„Vypadni, příležitost jsi měl." udělal k němu rázný krok. Udělalo se mi zlé z toho všeho. To mě vážně bude prodávat? To snad ne... Žaludek mi udělal kotrmelec. Kdybych měl co, tak se asi pozvracím.

„Dej mi ještě jednu, jen si s ním chci chvíli být!" vyjel po něm, až jsem se lekl.

„Ne! Tuhle kočku prostě mít nebudeš!" okřikl ho zpátky. Tohle vůbec nevypadá dobře, neměl bych něco udělat? Najednou se Jeff rozzuřene otočil a za doprovodu hlasitého prasknutí dveří, zmizel v pokoji.

„Kretén..." zabručel, načež se otočil a začal připravovat jídlo. „Sedni." ukazal na místo vedle své nohy. Bez zaváhání jsem poslechl. Sedl jsem si na nohy vedle něj a ocásek jsem mu omotal kolem nohy, tak jak to má rád. 

„Ty jsi nějaký šikovný, co se stalo?" pohladil mě po hlavičce a dal mi kousek papriky. Furt jsem pro něj jen zvíře, ale doufám, že když se budu chovat slušně nenechá mě Maxovi. Radši celý den s nasranym Danem, než s Maxem, je odporný. Oklepal jsem se při pomyšlení na včerejší událost s Maxem.

„Vyděsil tě Jeff?" zasmál se.

„Ne." zavrtěl jsem hlavičkou a omotal jsem mu ocásek pevněji kolem nohy. Je pravda, že situace s Jeffem mě trochu vyděsila, ale není to nic oproti tomu, co Dan říká. Nijak na mnou odpověď nereagoval, jen se zasmál. Nechápu, co je na tom vtipného...

Ahoj, omlouvám se vám všem za dlouhou neaktivitu, ale mám toho teď hodně ve škole a začalo mi zkouškové, takže to teď trochu nestíhám :/

Děkuji všem, co tu ještě zůstali a děkuji za vaši podporu!
♡♡♡