Jenom kočka

XVIII

„Ať mě pustí." zavrčel, když škubnul rukou, do které jsem byl zakousnutý. Držel jsem se pevně, jen tak mě od sebe nedostane.

„Nicki, pusť." podíval se na mě Dan, když kousek poodstoupil od Maxe a já ho hned poslechl.

„Až já tě dostanu do ruky..." vyhrožoval mi rozzuřeně.

„Tak si nic nedovolíš." upozornil ho Dan, přičemž s ním znovu narazil o ledničku. „To kousnutí byl rozkaz."

„Najednou mu to poslouchání jde, co?" zabručel Max, zatím co si krvácející ruku omtával do utěrky. Pak zůstal nečinně stát opřený o linku.

Dan vytáhl jídlo z mikrovlnky, drapnul mě za obojek a dovedl mě ke stolu. Vysadil si mě na klín, tak že jsem nohy hozené na jednu stranu.

„Maxi bež se koukat na něco jiného, chceme se v klidu najíst." řekl Dan podrážděně.

„Ještě tu bydlí Lucas?" doširoka se usmál.

„Maxi!!" přiběhla najednou Gabi. „Čau. Dlouho ses tu neukázal. Proboha, co se ti stalo? Tys ublížil Nickimu?" byla plná energie. „Půjdeme ke mě, ošetřím ti to a můžeme pokecat." zvesela odtáhla otráveného Maxe z místnosti. Jsem za to rád, aspoň je tu klid.

„Kočičko." upozornil na sebe Dan, držíc přede mnou vidličku s jidle. Nechal jsem se krmit, dostal jsem každé druhé sousto. Bylo to milé. Škoda, že je takový jen chvilkama.

„Večer mě musíš poslouchat ještě líp, je to jasné?" přísně se na mě podíval, když jsem žvýkal své sousto.

„Ano Pane." odpověděl jsem hned, jak jsem dojedl.

„Fajn, musíš poslechnout hned, nesmíš zaváhat. Jinak si ze mě budou dělat prdel a ty pro ně nebudeš nic. Takže v sobě laskavě potlač tu drzou kočku." položil mě na zem, aby mohl jít umýt nádobí. Seděl jsem ve svém pelíšku. Po tomhle proslovu se docela bojím jit do toho jeho baru. Co je to vůbec za podnik. Jeff se netvářil zrovna nadšeně, když se o tom s Maxem bavili. Budu se muset přetvařovat... Nechci mu to usnadňovat, je to kretén. Nezaslouží si abych mu to dělal lehčí. Jen ať si z něho dělají srandu, aspoň mu to trochu srazí ego. Z myšlenek mě vytrhlo škubnutí obojku. Dan mě vedl do pokoje. To mi to prostě nemůže říct? Musí se mnou furt vláčet?

V pokoji si Dan na chvili sedl ke stolu a já si zalezl do pelíšku na malého šlofíčka po obědě. Probralo mě, až když se Dan začal přehrabovat ve skříni. Nakonec vytáhl moje černé džíny a těsnější černé tričko. Všechno položil na postel. Chystá se na večer, jestli dobře chápu.

„Běž se pořádně vykoupat." přikázal mi.

„Proč? Kolik je?" rozepsal jsem koukal po místnosti ve snaze najít čas.

„Dost, za hodinu jdeme. Mazej se okoupat a vyčisti si zoubky, ať je máš krásně bílé." vedle oblečení položil i moje řetízkové vodítko.

„Je to důležité?" zeptal jsem se asi hloupě, ale nechápu proč to musí být? Nebývá v barech šero?

„Dělej!" okrikl mě. To už jsem se na nic neptal, nechal jsem si sundat ortézu, vzal oblečení a zmizel v koupelně. Pořádně jsem se vydrbal. Oblečen v požadovaném oblečení i s perfektně vyčištěnýma zoubkama jsem se vratil k Danovi.

„Sedni." ukazal na postel, hned jak mě zahlídl. Posadil jsem se, Dan mi nasadil ortézu a pak začal česat ocásek. Zvědavě jsem na něho koukal. Hrabe mu? Nejsem výstavní kočka, můj ocásek je hezký i bez česání. Moment... Česat jsem se musel vždycky když přišli zájemci. O co jde?

„P-proč mě češeš?" strachem jsem se trošku zakoktal.

„Abys nedělal ostudu." odbyl mě. Fajn, takže to bude tak, že se mnou chce předvést. Jako na výstavě. Super, moc se těším...

„Fajn, půjdeme." zvedl se, načež mi zapl vodítko. Koukal jsem na svůj ocásek. Dal si fakt záležet, je tak hebký. Sám pro sebe jsem se usmál a následoval Dana dolů.

„Ještě si něco zkusíme." zastavil se v obýváku. Zmateně jsem na něho koukal. Zkusíme? Co chce zkoušet? Vždyť příjdeme pozdě, ne?

„Zkouška?" zasmál se právě příchozí Max. „Tak se předveďte." sedl si na gauč s tím svým debilním úšklebkem.

„Sedni." zavelel Dan a já ho hned poslechl. Nemám zájem o nové zranění, když mam jit do cizího prostředí, už stačí zlomená ruka. Seděl jsem hezky vedle jeho nohy.

„Hodny kluk. Vstaň a stoupni si přede mě." zase jsem udělal co chtěl.

„Dej mi pusu." kousek se ke mě sklonil. Musím ho poslechnout. Vnitřně jsem se oklepal. Postavil jsem se na spičky a dal mu malou pusu na rty.

„No ty jsi šikula." pohladil mě po hlavičce. Donutilo mě to se usmívat. Líbily se mi pochvály. „Tak něco těžšího." Stoupli jsme si před Maxe. Vyděšeně jsem po Danovi střelil pohledem, odpovědi mi bylo jen podrbání mezi oušky. „Sedni." hlavou hodil k Maxovi. Ne. Nebudu si mu sedat na klín, je to všech kreténů král...

„Kočko." zavrčel Dan, přičemž trhnul vodítkem. „Sedni." zopakoval. Nemám na výběr, co? Pobzdechl jsem si a obkročmo si sedl na Maxe. Jeho ruce mě okamžitě chytili za zadeček. Vymňouknul jsem, tohle ne!

„Zvykej si, tohle je normální, když si tě někdo vezme na klín." řekl Max a stiskl můj zadeček. Zasyčel jsem na něj, na to mi hned přiletěl pohlavek od Dana.

„Dej mi pusu, prcku." usmál se Max, hladíc mě po tváři. Fuj! Ani za nic. Navíc o tom ty nerozhoduješ.

„Šup." pobídl mě Dan. To jako vážně? Ať si naserou. Zapřel jsem se mu rukama do hrudi, abych se od něj udržel co nejdál. Nechci mu dávat pusu.

„Hej." Dan mě chytil za vlasy, čímž mě donutil zaklonit hlavu. „Něco jsem snad řekl, ne?" vrčel mi do ouška. „Nezlob, jinak si to pak odskáčeš." pustil mě.

„Čičiči." usmíval se na mě Max a chytl mě za obojek. Přitáhl si mě těsně k obličeji. „Sám, nebo to mám udělat já?" zazubil se. Ne já nechci. „Dobře." natiskl si mě na rty a brzo se mi násilím dostal i do pusy. Pokousal mi celý spodní ret. Vůbec se mi to nelíbilo, chtěl jsem se odtáhnout, ale držel ten proklatý obojek. Dan mě pohladil po ocásku, to měla být pochvala? Ucítil jsme Maxovu ruku zase na mém zadečku. Natiskl si mě blíž a narovnal se v zadech. V tom jsem slyšel otevření dveří.