Trochu (Ne)normální (opraveno)

XVII. My lovely kingdom

-Shiro na obrázku-

            Musel jsem rychle opustit tuhle nebezpečnou zónu. Hrozilo, že Hikary zavolala matce a ta se teď řítila ze sněmovny a potkat naštvanou diktátorku jsem vážně nechtěl. Proto jsem na sebe rychle hodil nějaké oblečení, trochu si upravil make-up a s letmým polibkem na rozloučenou se rozeběhl domů. Tam jsem hned padl na sedačku a čekal, až přijde můj bratříček a začne se vyptávat. K mému neštěstí nepřišel bratříček, ale někdo, koho jsem vážně nečekal.

„Natsuky-chan? Stalo se něco?" ozval se za mnou Shiro. Musel jsem vypadat velmi zvláštně, ale po tom, co se odehrálo, jsem měl na to plné právo. Proto jsem se otočil k němu a zadíval se na něj. Vždycky měl takový nevinný výraz, ale dneska mě zajímalo jen to, co měl v rukou. Gumový medvídci! Ihned jsem zaměřil cíl a skočil po nich. Jak se dalo čekat, oba dva jsme skončili na zemi, ale důležité bylo to, že jsem ukořistil medvídky!

„Jak málo stačí k dětské radosti," řekl s posměchem Shiro, když mě viděl, jak do sebe láduju medvídky jednoho za druhým.

„Já nejsem žádné dítě!" odseknul jsem a vyprsil se, abych vypadal ,dospěle'. „Jsem kultivovaný primát," odpověděl jsem tak vážně, až se on začal smát.

„A dej mi taky! Ať tě nebolej zuby, dámo!" zasmál se a vrhl se po mých medvídcích. Já se však odmítal vzdát své kořisti, a tak jsem se s ním začal prát. Medvídci skončily kdesi za námi a my se tady prali jak malé děti a řeknu vám, že se sukní se dost blbě kopalo. Nakonec jsem skončil udýchaný lopatkami na studené zemi a Shiro na mně klečel a taky rozdýchával naši rvačku. Najednou jsem si vzpomněl, jak na mně takhle seděl Ikaru. Musel jsem se pousmát, protože tenkrát ode mě dostal pořádnou slovní podpásovku. Hned jsem ale nahodil uražený výraz a složil si ruce na prsou.

„Pane, omluvte mě, ale za chvíli mám čajový dýchánek s madam Phantomhive a panem Jahodou." Tvářil jsem se velmi vážně a on mě se smíchem nechal vstát. Se zvednutou bradou jsem prošel místností a pak rychle sebral medvídky a pelášil nahoru do pokoje, kde jsem se zamknul. Za chvilku se ozvalo bušení na dveře a já se tiše chichotal (velmi mužné gesto). Po chvíli to ustalo a já se mohl s klidem odlíčit a převlíknout do domácího oblečení. Bože, ty korzety mě jednou zničí. Možná bych si je neměl tolik utahovat, ale to jsem pak nevypadal jako holka. My transvestity to máme ale těžký.

Zalezl jsem si do postele s počítačem a konečně se spojil se světem. Teroristický útok v Paříži, Láďa Hruška, TvTwix bombardují autobus, jak rychle zhubnout, Ukrajina v obležení rudé armády. Mno, zas tolik mi ty zprávy nechyběly. Pak jsem ale zahlídnul pozvánku na Pragofest. Že bych se konečně podvolil a ukázal světu, jaká jsem princezna, co umí jezdit na poníkovi? Ty idioti ve řídě nic nedokázali ocenit. No mohl bych to zkusit. Objednal jsem si lístky na dva dny a až potom se podíval na program. Craftcon, Leaguecon, Comicon, Advík a já nevím, co ještě všechno, to bude teprve zajímavé. Nakonec jsem skončil na anime portálu a do dvanácti večer jsem byl ponořený v Tokyo Ghoul. Potom jsem měl chuť jet do Japonska a vymlátit z těch animátorů další sérii.

Rychle jsem si skočil do koupelny a konečně se po tom celým děsivým dnu umyl. Vrrr, měl bych se ostříhat, už mě ty vlasy dost štvou, ale to bych pak byl princezna, které něco chybí a něco přebývá (jestli víte, co myslím). Po dokončení mé večerní hygieny a zkritizování mých tlustých stehen jsem zalehl spokojeně do postele, kde jsem okamžitě usnul.

...

Znáte ten pocit, když se probudíte před budíkem a už nemůžete usnout? Ano, tak to se přesně stalo teď mě. Hodina před budíkem, takže v pět. A co lepšího na práci máte po ránu, než vzít do ruky nůžky a hrát si s vlasy? Jop, jsem magor, ale kdo je na tomhle světě už dneska normální. Po tom, co jsem si ustřihnul dolní červený proužek, jsem si zkrátil ofinu po bradu. Ta pod lopatky se už nedala vydržet. Když jsem byl se svým výtvorem konečně spokojen, pořádně jsem se nalíčil a zase si nakreslil pod jedno oko kytičku. S tužkou na oči se vážně jinak kreslilo než s normální na papír, i když jsem byl ve třídě proslaven mými děsivými výtvory propiskou do sešitu. Nakonec jsem si nalepil do každého koutku oka kamínek a tmavě rudou rtěnkou si obtáhl rty. Dneska žádný líbání, ano Natsuky? Rozkázal jsem sobě a podíval se na moji poličku. Vážně bych si měl ty líčidla trochu probrat. Měl jsem jich víc než Yuki a to je co říct, jelikož je to prostě dámička. V tu chvíli mi to přišlo jako skvělý nápad, a tak jsem začal probírat svoje serepetičky. Nebudu vám popisovat, co jsem tam zajímavého objevil, snad jen to, že jsem našel moji dlouho ztracenou černou krajkovou stužku se zavěšeným medailonkem. Bohužel jsem musel jít potom vynést koš, ale co, náš dům byl zas o půl kila lehčí.

V pokoji jsem se konečně oblíknul do šatů s korzetem a přesně na čas, jelikož v tu chvíli mi zavřeštěl budík. Po jeho demolici pěstí jsem s taškou přes rameno seběhl schody a šel se v klidu nasnídat. Yuki a Annie jsou prostě ranní ptáčata, takže jsem se vůbec nedivil, že už dávno snídaly.

„Dobré ráno, dámy," pronesl jsem s úsměvem a zasedl za stůl, kde jsem měl už připravený chladnoucí čaj. Obě dvě se na mě otočily a udiveně se na mě zadívaly.

„Co tady děláš? Vždyť je teprv 7.05," řekla udiveně Yuki a upila si ze svého hrnku. Annie se zase sklonila k novinám a zamumlala něco na způsob „dobré".

„Eh, troch jsem si přivstal..." podrbal jsem se ve vlasech. Nezvyk, že se mi do prstů nezamotával ten můj ohon, ale jen malá oháňka.

„Trošičku... jo, říkal ti Subaru, že se možná bude stěhovat se Shirem?" řekla lhostejně Yuki a znovu se zakousla do topinky.

„Vážně? To mě tady nechá? Samotinkou samičku? To si s ním musím hned vyřídit!" Vstal jsem od stolu a už si to kráčel nahoru za bráchou.

„Prosím, ať není mokrá postel," houkla na mě mamka a já zklamaně zrušil plán „ryba na suchu". Rovnou jsem se vydal k němu do pokoje. Ležel se Shirem na jedné posteli s tím, že Shiro byl už vzhůru a jenom se mu nechtělo pryč z teplé náruče mého bratříčka. Jakmile mě zpozoroval strnul a chtěl asi vstát, ale já mu posunky naznačil, ať zůstane zticha a ať se ani nehne. Jenom kývnul a pozoroval mě. Já se proplížil k Subarovi a skočil na něj. On vyjeknul nastejno se Shirem, který hned na to spadl z postele na studenou zem a strhl sebou peřinu. Já mezitím začal bráchu lechtat a on již plně vzhůru vřeštil smíchy a snažil se bránit. Já měl ale navrch.

„Jak to, že jsi mi neřekl o tom, že se budeš stěhovat?" vrhnul jsem na něj zabijácký pohled a dál ho mučil.

„Jenom možná," vyjekl smíchy a prudce mě shodil ze sebe.

„Stejně jsi mi to mohl říct..." řekl jsem uraženě hned potom, co jsem se vyhrabal do sedu. To mě ale už z postele strhl Shiro a tentokrát mě začal lechtal on, což bylo přes korzet docela umění. Teď jsem zase řval smíchy já a snažil se ho odstrčit.

„Přestaň Shiro-chan!" vyjekl jsem a on toho nakonec nechal.

„Ale ty jsi mě vylekal a já spadl z postele." Tentokrát hrál uraženého on.

„Fajn, gome... nevěděl jsem, že tě takhle vylekám." Zasmál jsem se a vstal ze země.

„Kolik je?" zeptal se znuděně bráška z postele.

„Tolik, kolik včera touhle dobou..." odpověděl jsem nacvičeně a ušklíbnul se.

„Takže 7:15... nejede ti za chvíli bus?" řekl Shiro po zkontrolování mobilu.

„Už?!" vyjeknul jsem a hned běžel poupravit se do koupelny. Všechno ok a už jsem běžel ve steelkách na zastávku. Stíhal jsem to jen tak tak a do školy přišel akorát. Zasednul jsem do lavice a oddechnul si. Praštil jsem hlavou o lavici a na chvíli vypnul. To však přerušilo zavrzání dveří a příchod někoho, kvůli kterému všichni najednou ztichli. Otočil jsem se ke dveřím a tam, hádejte kdo. Ikaru, jak jinak. Všechny pohledy pak naopak probodly mě a nebýt sluchátek v mých uších, už bych se asi rozeběhl na záchod vybrečet se. Jen jsem si povzdechl a odvrátil zrak ode dveří. Takže to věděli. Určitě to byla ta kráva Hikary. Až ji uvidím, asi ji uškrtím. Vážně byla nemožná. Ikaru musel vážně hodně trpět. Upřímně jsem mu nezáviděl nic z toho, kromě čistého štítu, který měl.

Ano, měl.

opraveno 24.5.2016 - AzamiMitsu