Trochu (Ne)normální (opraveno)

XXIV. We are young, but we have heart

            „Miluju Bubble tea," pronesla šťastně Mia, když jsme procházeli Palladiem s plastovými kelímky plnými kuliček, želé a čaje s dokonalou chutí.

Usmál jsem se a kývnul. Vždycky jsem toužil si tohle užít s někým, koho považuji za kamaráda, což se nám s Miou po opuštění Václaváku povedlo. Nějak jsem nedbal na to, že ji znám velmi krátce, ale její kamarádská otevřenost mě k ní táhla a nechtěla pustit.

„Tak a teď..." Mia se dramaticky odmlčela, „ jdeme nakupovat!" zavelela a se zdviženou pěstí se rozeběhla k jezdícím schodům, které ovšem nejely dolů, ale nahoru. Musel jsem se zasmát, když rozrážela rusky mluvící překvapené bábinky chrlící za ní nadávky. Ona na to však nedbala a už na mě zezdola mávala, ať si pospíším. Zasmál jsem se a se smíchem se hnal proti proudu naštvaných lidí. Na chvíli jsem skončil vedle Mii, která se smála a táhla mě do NewYorkeru. Je pravda, že naše rozhovory byly velmi jednoduché a to v podobě smíchu nebo vtípků.

Chvíli jsme jen tak bloudili mezi oblečením a komentovali příšernou módu Facebook holčiček. Ale pak se začala Mia prohrabávat regály k oblečení, na které byste si ani nevzpomněli. Skoro jsem ani nemrkl a už se mě ptala, kolik mám v pase.

„Chceš mi snad kupovat sukni?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím, když mi ukazovala kostkovanou skládanou sukni podobnou těm, co se nosí v anime.

„No jsi snad transvestita, ne?" zeptala se mě nevinně a vtiskla mi sukni do ruky a hned na to jednoduchý korzet z falešné kůže. Ona sama si vytáhla něco jako křiváka z falešné kůže a legíny s galaxií. Ale protože jako já nesnášela nosit jenom legíny, tak si k tomu ještě vzala černou nařasenou sukni.

„Fajn, teď vezmeme útokem nějakou kabinku!" zavelela a zamířila ke kabinkám. Ovšem všechny až na jednu byly obsazené. Už jsem chtěl nabídnout, že počkám venku, než si to zkusí, ale ona se rozhlídla, jestli nás někdo nesleduje, a vtáhla nás oba do té malé kabinky.

„Problém?" zeptala se se smíchem, zatímco ze sebe sundávala koženou bundu a černou mikinu. „Nebo se snad stydíš?" zasmála se a bez rozmýšlení si sundala tričko. Trošku jsem se zarazil.

„To bych se měl spíš ptát já tebe..." polkl jsem a s trošku růžovými tvářemi odvrátil pohled od její krajkové černé podprsenky.

„Vždyť je to stejný jako plavky..." pronesla a už se soukala do legín. Počkat, to už si stihla sundat kalhoty a kanady? Oh god... Povzdechnul jsem si a začal se taky z toho zimního oblečení soukat. Proč musela být taková zima?

Sundal jsem si tričko a otočil se do zrcadla. Mia byla už hotová a musím říct, že jí to dost seklo. Usmál jsem se na ni, ale ona se na mě podívala s ustaraným výrazem.

„Já myslela, že jdeme nakupovat a né se učit anatomii..." Asi bych se zasmál, kdybych si nevšiml mých vylezlých žeber. Já zapomněl... „Ty jsi anorektik? A já o tobě měla tak dobrý mínění..." povzdechla si a natáhla ke mně ruku. Prsty přejela po vystouplých žebrech, div pod jejím dotekem nezachrastila. Její dotek byl tak studený, až jsem se musel zatřást. Hned stáhla ruku a natěsnala se do rohu kabinky, jakoby čekala výprask. „Promiň... nechala jsem se unést, ale je mi... tě líto..." sklopila hlavu a já se s otázkou v očích k ní přemístil. Zvedla ke mně hlavu a pak se na mě vrhla a pevně mě objala. „Ty máš už pokročilou anorexii," zašeptala mi do hrudě a já jí nejistě objetí opětoval.

„J-já...." zlomil se mi hlas. Nechtěl jsem, aby to někdo věděl a hlavě viděl. Do očí se mi zase nahrnuly slzy a já si musel její teplé tělo přitáhnout blíž k sobě. Zabořil jsem hlavu do jejích vlasů a zadusil slzy. Její přítomnost mě uklidňovala a naplňovala jakousi energií. „Já chtěl být jenom hubený..." zašeptal jsem a ona se ode mě odtáhla. Chtěl jsem si ji přitáhnout zpátky, ale její oči řekly ne.