Nestihne moji duši zmar

722 80 1
                                    

Birdie se probudila a první myšlenka, která ji navštívila, zněla: Byl jen sen! Birdie se polekala. Jistě, bylo to možné, že se jí to pouze zdálo. Zvedla se do sedu, promnula si oči a teprve poté vstala z postele. Potichoučku docapkala ke dveřím, ještě tišeji otevřela a podívala se do obývacího pokoje. Nebyl to sen, uklidnila se v duchu. Severu Snape byl živý. Ležel na pohovce, přikrytý dekou, na hrudi mu spala Vrnilka. Ústa měl pootevřená, vypadal vtipně. Takhle vůbec nebyl děsivý, jak se jinak snažil působit.

Severuse probudilo podivné škrabkání na bradě, trhl hlavou a otevřel oči. Trochu se polekal, když na sobě uviděl chlupatou kočku, která ho zkusmo packala po tváři. ,,Huš," zahuhňal tiše. Kočka sice seskočila, ale tvářila se, že to bylo její osobní rozhodnutí, které nijak neovlivnilo Severusovo odhánění. Když se trochu probral, uslyšel hluk. Narovnal se do sedu a pohlédl do kuchyně. Birdie něco kuchtila, stála zády k němu a s tanečními kroky a pobrukováním míchala něco v míse. Měla na sobě růžové kraťásky, takže byly vidět její bělostné nohy. Byť už byla dospělá, neměla typicky ženské křivky, ale i tak to byl velice hezký pohled. Severus chtěl odvrátit zrak, ale bylo něco uchvacujícího na tom jejím houpání boky a dalším tanečním vrtění. Přitom by se těžko daly ty pohyby nazvat ladnými... Avšak mělo to v sobě nádech roztomilosti. Navíc ty nohy samy o sobě byly prostě líbivé. Pohled na ženu mu připomněl, že je někdy příjemné být naživu. Už zapomněl, jaké jsou pozemské touhy. Nenápadně vstal a zmizel v koupelně. Musel si dát studenou sprchu, aby Nestovou dostal z hlavy.

,,Dobré jitro," pozdravila ho Birdie, když přišel. Místo odpovědi jen zabručel jako medvěd. ,,Připravila jsem vám snídani." Chtěl odvětit, že nemá hlad, jenže byl hladový. Kývl hlavou, to znamenalo: Děkuji, rád posnídám. Usedl ke stolu a pustil se do míchaných vajíček. Občas se napil kávy. Celou tu dobu seděla Birdie kousek od něj, loket na stole, hlavu opřenou o ruku, oči upřené na Severuse. Snažil se to ignorovat, ale nakonec stejně přecedil skrz zuby: ,,To budete sledovat, jak snídám?"
,,Já to stále nedokážu pobrat," řekla Birdie, ,,vy jste prostě zpátky." Samozřejmě na něj koukala stále. Severus došel k závěru, že se prostě bude muset smířit s jejím dozorem. ,,Jaké to je?" zeptala se po chvíli.
,,Vychladlé," odvětil Snape stroze.
,,Já myslela po smrti," pravila Birdie.
Severus přestal jíst, odložil příbor, napil se kávy. Teprve po všech těchto úkonech odvětil: ,,Nepopsatelné."
,,Nepopsatelné v dobrém nebo špatném slova smyslu?"
Natáhl se pro ubrousek a otřel si koutky úst. ,,V tom nejlepším slova smyslu," pravil.
,,Nejlepší pro všechny?"
,,Pro ty, kteří chtějí," odpověděl tajemně Snape. ,,Pro ty, kteří dokáží uznat své chyby a umí sami sobě odpustit. A přijmout nekončící radost."
Říkal to všechno chladným vyrovnaným hlasem, ale ta slova sama o sobě byla tak pozoruhodná, že jejich význam hřál a dojímal. Birdie si byla jistá, že teď Severus nemluvil sám za sebe, ale za všechno to, co je živým skryto. On sám by nic takového neřekl. A kdyby přece jen, tak by se o své zážitky nedělil s ní, ale třeba... bůhví... s rychlovarnou konvicí.
,,Zlobíte se?" zeptala se. Severus vzhlédl od kávy, tázavě pozvedl jedno obočí. ,,Na mě, za to, co jsem způsobila," dovysvětlila tišeji. Dlouho se na Birdie koukal a zvažoval, co odpovědět.
,,Ne, nezlobím se," řekl nakonec a usrkl kávy.
,,A..." začala a nevěděla, zda se má ptát. Bála se totiž odpovědi. ,,Jsou tam zvířata?"
Severuse Snapea tato otázka překvapila. Jeho reakce byla avšak naprosto neuvěřitelná. Usmál se, jen krátce, snad na půl vteřiny.
,,Nebojte, Nestová. Jsou tam," ujistil ji.

Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️Where stories live. Discover now