Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Významem překvapení je překvapení

Birdie na Křiklanův vánoční večírek šla ve svých oblíbených šatech s mašlí. Měla ze sebe dobrý pocit, připadala si hezká. Sice neměla doprovod, protože Josh na poslední chvíli onemocněl, ale nevadilo jí to. Potloukala se vyzdobenou místností a ochutnávala různé dobrůtky. Jakožto ,,osamělá dáma" měla možnost pozorovat celý večírek s odstupem. Mohla si lépe všímat různých maličkostí. Grangerová se schovávala na různých místech, pobíhala sem a tam a krčila se. Birdie napadlo, že asi hraje na schovávanou se svým doprovodem. Harry Potter se toporně plouhal sálem a své společnici (blonďaté dívce z Havraspáru) se nevěnoval.  Křiklan zářil radostí a pýchou. Se všemi si potřásal rukou a vítal je. Bylo to úsměvné, jak moc si zakládal na prestižních známých. Birdie si sedla k volnému stolu a napila se nealkoholického vína.
,,Málem jsem vás nepoznal, slečno," pravil hluboký hlas. Birdie se podívala na Snapea a její duše se zachvěla radostí. Neřekl to, ani se tak netvářil, ale Birdie moc dobře věděla, že to byl kompliment. Vykouzlila na tváři nejrozkošnější úsměv, jakého byla schopná. Než na to stačila něco odvětit, Snape se otočil na podpatku a zamířil za Potterem. Ve skutečnosti se nechtěl zamotat do rozhovoru s Nestovou, protože ho mírně vyvádělo z míry, jak jí to sluší. Takováhle krása by měla být zakázaná! Severus Snape nebýval rád, když viděl někoho takhle nestoudně pěkného. Nepřinášelo mu to potěšení. Naopak - zlobil se na Nestovou, že mu takhle pletla hlavu. Na tohle neměl ani čas, ani náladu, ani k tomu nebyl oprávněn takhle o ní přemýšlet, protože byla studentka a vůbec - vyhnal všechny úvahy o Nestové z hlavy!

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

,,Počkejte, pane profesore!" zavolala za ním. Snape však kráčel dál. Nehodlal se s ní bavit. Dojde jí to a přestane se snažit ho zastavit, myslel si. To se ovšem v Birdie velice zmýlil. Místo toho, aby se otočila a vrátila se k ostatním, začala utíkat. Poznal to podle hlasitého klapání lodiček. Snape na vteřinu zavřel oči a proklínal všechny bohy a bůžky. Pokusil se zrychlit, už byl přece skoro u svých komnat! Natáhl se po klice a otevřel dveře. Vítězství! Najednou kolem něj něco blonďatého prosvištělo dovnitř. ,,Ufff... Asi jste mě neslyšel, běžím za vámi celou cestu," řekla zadýchaně Birdie. Tohle už byl jasný naschvál! Snape to věděl, nebyl přece hloupý. Nestová musela dobře vědět, že se s ní nechce bavit. Musela dobře vědět, že ji slyšel a schválně ji ignoroval.
,,Tohle už je na výsost neslychané, slečno Nestová," pravil Snape. ,,Nacházíte se v mých komnatách. Tohle je místo, kde žiju. Tady by neměl být nikdo kromě mě."
,,Je škoda, že jste se nezastavil na chodbě, mohli jsme to vyřešit tam," přitakala Birdie. ,,Ale já se s tím nějak poperu, nebojte. Důvěřuju vám. U někoho jiného bych se možná v soukromých komnatách bála, ale..."
,,Bohové, zmlkněte, Nestová!" zarazil ji otráveně Snape. ,,Co jste mi chtěla? A pospěšte, chci, abyste co nejdřív zmizela."
,,To je pro vás, pane profesore," řekla Birdie a podala mu zářivě žlutou krabičku. Snape si ji podezíravě změřil pohledem.
,,Co to je?" zeptal se.
,,Překvapení," odvětila s úsměvem Birdie. Kdy se to vůbec stalo, že začala vypadat k světu? Copak i dřív bývala takhle pěkná? Znovu Snapea zahltila vlna zloby.
,,Co to je?" zopakoval pomaleji a s výhružným podtónem Snape.
,,Víte, to vám nemůžu říct. Překvapení je překvapením díky tomu, že se předem neprozrazuje..." začala sáhodlouze vysvětlovat Birdie.
,,Zmlkněte, děvče pošetilé," zasyčel a vytrhl jí krabičku z rukou. Něco si pro sebe začal naštvaně mumlat a bojoval se stuhou. Otevřel krabičku a nevěřícně hleděl na dar. ,,Děláte si ze mě legraci, slečno Nestová?" otázal se, aniž by odtrhl oči od darovaného předmětu.
,,Ne, pane profesore. Myslela jsem, že by se vám to mohlo hodit," odpověděla Birdie. Snape z krabičky vyndal malý modrý míček.
,,Co to, proboha, je?" Birdie se potutelně usmála.
,,Musíte ten míček vyhodit do vzduchu," pobídla ho. ,,Je to takové..."
,,Hlavně se neopovažujte použít slovo překvapení!"
,,Prostě s tím hoďte."
,,Nehodlám tady házet míčem jako malé děcko, slečno Nestová. Nejsem totiž dítě již poměrně dlouhou řadu let," oznámil jí zamítavě a přitom se velice mračil. Birdie si z jeho špatné nálady nic nedělala, stále se usmívala. Hrozně se totiž těšila, až Snape zjistí, co mu vlastně dává.
,,Tady nezáleží na věku. Musíte ten míček vyhodit do vzduchu," trvala na svém Birdie. Snapeovi došlo, že nemá cenu oponovat, protože by se mohlo stát, že by se s ním Birdie dohadovala po zbytek života. Protočil oči v sloup. Tohle bylo tak trapné, pomyslel si. Vyhodil míček do vzduchu. V nejvyšším bodě, těsně než začal padat zpátky, se zastavil ve vzduchu a rozplynul se. Místo něj nad nimi poletoval modrý ptáček. ,,To je salašník," poznamenala.
,,Co s tím mám dělat?" otázal se Snape a zamračeně se zadíval Birdie do tváře.
,,Starat se o něj," odpověděla prostě.
,,Já ho ale nechci," řekl skoro až dětinsky Snape. Birdie se zasmála a pokrčila rameny.
,,Tak s tím vám nepomůžu. Už je jen a jen váš."
,,Za co mě trestáte, Nestová?"
Birdie několikrát zamrkala. ,,Zájem o vaši osobu považujete za trestání? To je smutné," pronesla s mateřskou starostlivostí. ,,Hezké Vánoce, pane profesore," popřála mu, rozloučila se a odešla. Severus si sedl do křesla a dobrých deset minut pozoroval salašníka, jak si poletuje sem a tam.
,,Jestli očekáváš, že ti dám nějaké jméno, tak se mýlíš," pověděl salašníkovi. Salašníkovi to nejspíš bylo jedno. Severus Snape měl poprvé od svých školních let na starost nějaké zvíře. Nevěřícně zavrtěl hlavou a nalil si sklenku vína. ,,Společník, budeš prostě Společník," dodal po chvíli. ,,To nezní zas tak špatně, ne?" odtušil a tázavě pohlédl na salašníka, ten mu samozřejmě neodpověděl. ,,Je mi jedno, co si myslíš. Prostě jsi Společník a basta," rozhodl Snape.