Tomu se říká sebetrýzeň

1.3K 112 14
                                    

Birdie sice zvonil budík, ale ta ho vypnula a spala dál. Byla unavená, navíc se jí zdál hezký sen, nechtělo se jí vůbec vstávat. Spokojeně chrupkala. Nedocházelo jí totiž, co je za den. ,,Poběž! Už tu máme dárky!" zvolala Amy. Birdie zamžourala a přemýšlela, o jakých dárcích Amy mluví. Teprve když se probrala víc, došlo jí to. Vánoce! Její srdce zaplnila dětská nefalšovaná radost. Birdie vylezla z postele, oblékla si chlupaté ponožky a rozběhla se do společenské místnosti. V té rychlosti ovšem nevychytala zatáčku a díky chlupatým ponožkám sebou smýkla a spadla na zem.
,,Birdie!" křikl vyděšeně Josh a rozběhl se k ní. Birdie zvedla hlavu, i když by nejraději zůstala na podlaze.
,,Nic mi není," hlesla. Lhala a všichni to věděli, protože jí z místa mezi spánkem a obočím stékal čůrek krve.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

,,Merline, dítě moje milovaný," říkala Prýtová, když jí ránu čistila. ,,Musíš být na sebe opatrná, Birdie."
,,Já vím. Omlouvám se," pravila Birdie. ,,Těšila jsem se na dárky. Navíc za to můžou ty ponožky." Prýtová se zasmála a zavrtěla hlavou. Birdie nevěděla, jak to mají v ostatních kolejích, ale byla si jistá, že nikdo o své studenty nepečuje s takovou láskou jako profesorka Prýtová. Byla to ta nejhodnější žena pod sluncem!
,,Joshi, svěřuju ti její život na starost." Josh se zapřísahal, že na Birdie dá pozor.
,,Děkuju vám za záchranu života," pravila Birdie. Prýtová mávla rukou, že to nestojí za řeč a doporučila jí, aby si ránu čas od času natřela hojivou mastičkou z heřmánku. Pak Prýtová studentům popřála hezké Vánoce a odešla. Birdie si na svůj klín položila svou birmu Vrnilku a začala ji hladil.
,,Tohle se mi teda moc nepovedlo, co?" poznamenala. Josh odvětil, že se o ni hrozně bál.
,,Hlavně jsme tím zbytečně přišli o čas. Už jsme dávno mohli mít dárky rozbalené," pravila Amy, ale neznělo to vyčítavě, spíš byla pouze nedočkavá.
,,Já se ještě pomazlím s Vrnilkou, začněte s rozbalováním. Doženu vás," slíbila Birdie.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Oblékla si kabát a vydala se ven. Šla pomalým vycházkovým krokem, nebylo kam spěchat. Sníh nebyl nijak hluboký, ale zima Birdie byla. ,,Lístek už na cestu má, lístek už na cestu má-á-á. A já jsem vosk," prozpěvovala si.
,,Víte o tom, že již Beatles nevystupují?" zeptal se hlas. Birdie se otočila ke Snapeovi čelem.
,,Jak víte, že si zpívám písničku od Beatles?" opáčila.
,,Vždycky si zpíváte písničku od Beatles," odvětil Snape. Birdie se zasmála. Měl naprostou pravdu.
,,To kvůli tatínkovi. Je mudla a řekněme, že má Beatles tak moc rád, že mi je zpíval místo ukolébavek."
,,Co se vám stalo?" zeptal se Snape a pohledem zkoumal její zranění skryté za mudlovskou náplastí.
,,Tohle?" otázala se a ukázala ke své hlavě. ,,To nic není. Řízla jsem sebou o zem."
,,Řízla?" zopakoval Snape a pomyslel si, že dnešní mládež užívá podivný slang.
,,Uklouzla jsem a spadla," opravila se Birdie.
,,Nevím, jak vám to říct, slečno Nestová," začal Snape vážným tónem. ,,Když jsem vám říkal, že jste lehkovážná ke svému životu, nemyslel jsem, že to dovede k dokonalosti a pokusíte se zabít znovu."
,,Vždyť to nic není," zahihňala se Birdie a mávla rukou.
,,Uhodit se do hlavy považujete za nic?! Kdyby vám teď měli amputovat nohu, nejspíš byste se tomu zasmála a řekla byste si: c'est la vie! Nebo byste se začala radovat, že vám ještě jedna noha zbývá."
Birdie se zatvářila víc než pobaveně a v další sekundě se hlasitě rozesmála. ,,Vy jste hlupáček," poznamenala tak něžně, že jí to oslovení Snape MUSEL odpustit. ,,Tohle je přesně ten důvod, proč vás mám ráda."
,,Kvůli mému realistickému nahlížení na svět?"
,,Ne," zavrtěla hlavou Birdie. ,,Kvůli tomu vašemu přístupu. Jak se mermomocí bráníte jakémukoliv štěstí. To se mi zdá jako určitý druh masochismu. Odpírat si štěstí - to je sebetrýzeň."
,,A to na mně máte ráda...?" otázal se Snape. Nechápal její logiku uvažování.
,,Přesně tak. Líbí se mi, že mě varujete, protože na sebe nejsem opatrná... A přitom sám se ke své duši chováte mnohem ošklivěji než já ke svému tělu."
,,Tyhle řečičky o duši na mě nezkoušejte!"
,,Já na vás nic nezkouším. Pouze vysvětluju, proč vás mám ráda."
Snape začal couvat. ,,Tohle se mi nelíbí, slečno Nestová. Okamžitě mi přestaňte projevovat své sympatie." Birdie popostoupila o krůček blíž ke svému profesorovi jen proto, aby viděla hrůzu v jeho očích. Přesně to se taky stalo. Snape se sice snažil nedat na sobě znát strach, ale jeho malé ucouvnutí a výraz ve tváři mluvily samy za sebe.
,,Bojíte se?" zeptala se pobaveně a bojovala, aby se nerozesmála.
,,Nebojím se, pouze je mi to nepříjemné, když se ke mně chováte tak..."
,,...přátelsky?" dokončila za něj a Snape souhlasně přikývl. ,,Pane profesore," oslovila ho smířlivě, ,,vždyť víte, že zas tak moc vás ráda nemám." Vydržela to přesně tři a půl vteřiny, než se hlasitě rozesmála. ,,Omlouvám se. To se nedá... Nemůžu lhát. Mám vás děsně moc ráda," řekla, když popadla dech a otřela si slzy, které jí od smíchu vytryskly z očí. Snape tuto situaci pozoroval s odtažitostí. Dokonce uvažoval, jestli se Nestová nezbláznila. Nerozuměl lidem obecně, ale Nestová pro něj zůstávala záhadou.
,,Zakazuji vám, abyste říkala, že mě máte ráda," pravil přísně a nenápadně znovu ukročil dozadu. Birdie k sobě pevně přimkla rty a rukou naznačila, že si ústa zamyká na sedm západů. ,,Správně," odsouhlasil její chování. ,,A nyní se každý z nás vydá jiným směrem." Birdie přikývla. Oba chvíli čekali, až ten druhý udělá krok, aby se přizpůsobili. Takže oba vykročili ve stejnou chvíli a stejným směrem. ,,Merline," zamumlal Snape naštvaně. ,,Kam máte namířeno?" zeptal se. Birdie ukázala na zamčená ústa a bezradně pokrčila rameny, protože přece nemůže nic říct. ,,Neskutečné, vskutku neskutečné. Víte co, Nestová? Já jdu k severní stráni, takže vy si běžte kamkoliv jinam." Birdie mu zasalutovala a vydala se za Hagridem.


Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️Where stories live. Discover now