Jak Snape mrzimorskou slečnu nenáviděl ✔️

Na hřbitovech je spousta ,,zvědavců"

Birdie šla poprvé na setkání Křikova klubu poslední týden v listopadu. Seděla vedle Hermiony Grangerové, moc se s ní neznala, byla totiž o rok mladší a navíc byla z Nebelvíru. Z druhé strany vedle Hermiony seděl slavný Harry Potter. Birdie nechtěla nijak poslouchat, ale občas Harryho zaslechla, jak něco šeptá Hermioně. Byl značně rozrušený. Zněl paranoidně. ,,Vím, že to je Dracova práce," říkal své hnědovlasé kamarádce. Grangerová se ho snažila uklidnit a špitala věty ve stylu: ,,Harry, nemáš žádný důkaz. Nemůžeš takhle obviňovat Malfoye. Musíš se na to dívat racionálně a v klidu."
,,Ne, Hermiono," trval na svém Harry Potter. ,,Ty to nevidíš, ale já jo. Já vím, že to má na svědomí Malfoy. A Snape v tom jede s ním." Birdie zbystřila. Neměla by se míchat do cizích záležitostí. Neměla by poslouchat cizí rozhovory. Jenže Snapeovo jméno ji zaujalo natolik, že nastražila uši, aby slyšela víc. Ale v tu chvíli přišla Potterova zrzavá kamarádka a s Grangerovou už v rozhovoru o Malfoyovi a Snapeovi nepokračovali. Po zbytek večera se Harry Potter věnoval pouze té zrzavé dívce. Birdie se na sebe trochu zlobila, protože její zájem o profesora Snapea už narušoval její hodnoty a přesvědčení.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

O pár dnů později Birdie seděla venku a kreslila podzimní krajinu. Najednou zahlédla chlapce. Poznávala tu platinovou blond. Malfoy. Ihned si vybavila Potterova slova. Něco prováděl a Snape mu v tom měl pomáhat. Přemohla ji zvědavost. Zvedla se a vydala se nenápadně za ním. Musela si dávat skutečný pozor, protože se Malfoy čas od času otočil, jestli ho náhodou někdo nesleduje. Jeho ostražitost byla skutečně podezřelá (i když byla oprávněná v tomto případě). Malfoy zmizel v Zapovězeném lese. Birdie ani na chvíli nezaváhala. Mířila za ním. Kráčela hlouběji a hlouběji. Jenže se jí Malfoy ztratil z dohledu. Birdie se zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Neviděla konec lesa. Sáhla do kapsy kalhot a zaklela. Nenosila s sebou hůlku, když chodila kreslit. Tak teď už byl skutečně důvod k panice. Přesto zkusmo ještě ušla pár desítek metrů. Znovu se zastavila. Teď už ji nikdo nenajde. Umře tady. Všichni budou kroutit hlavami a říkat si: ,,Kam mohla zmizet? Určitě nešla do Zapovězeného lesa, vždyť to bylo takové chytré děvče." Jiní budou povídat, jaká je jejího života škoda, protože měla těsně před dokončením školní docházky. Má jít? Má zůstat na jednom místě? Birdie začínalo být do pláče. Posadila se ke stromu, do klína položila podložku s obrázkem a rukama si objala kolena. Teď už to bylo jasné. Skutečně umře.
,,Už jsem si myslel, že vám jeden trest stačil," pronesl Snape. Birdie se rozbušilo srdce. Pár metrů od ní stál její profesor lektvarů a obrany proti černé magii. Je zachráněna! I když podle jeho výrazu to vypadalo, že není zachráněna nadlouho. ,,Máte vůbec pud sebezáchovy?" otázal se, ale byla to spíš řečnická otázka. Přesto Birdie odpověděla: ,,Nejspíš ne."
,,Vstaňte, Nestová, než nachladnete."
Birdie se zastyděla. Tohle bylo prostě špatné. Tolik problémů během posledního roku na bradavické škole, to nevypadalo dobře. ,,Omlouvám se, pane profesore," řekla tentokrát skutečně zahanbeně. ,,Tohle jsem vážně přehnala."
,,Vy umíte uznat svou chybu? To je novinka," pronesl sarkasticky Snape. Birdie byla příliš zaujatá vlastním pocitem viny, než aby se mohla zaobírat jeho ošklivými poznámkami. ,,Kdybych vás neviděl, jak mizíte v lese, nikdo by vás už nikdy nenašel."
,,Byla jsem prostě jen zvědavá..."
,,Na hřbitovech je na milión zvědavců jako vy."
,,Víte, pane profesore, já bych teď ocenila, kdybyste si mě přestal dobírat," požádala Birdie velice vážným tónem, který málokdy používala. ,,Je mi to líto. Uznala jsem, že mé chování nebylo vhodné, to by snad mělo stačit."
Snape byl překvapen její reakcí. Nikdy ji neviděl v takovém rozpoložení. Přednesla své argumenty jako dospělá žena, ale zároveň bylo vidět, jak je celou tou situací rozrušená. Nemyslel si, že se to někdy stane, ale pocítil zahanbení. Severus Snape se na okamžik cítil jako skutečný hlupák a bezcitný mizera. Jak jí vůbec mohl takhle vynadat? Nejspíš se bála, možná byla i v šoku. On sám jí nadával, protože věděl, jak je les nebezpečný a že se jí skutečně něco mohlo stát. Severus Snape nechtěl, aby se Nestové něco stalo.

▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓▒░▒▓

Když došli k hradu, Snape pohlédl na Birdie, které měla skloněnou hlavu jako hříšnice čekající na rozhřešení. ,,Tentokrát to nebudu řešit, slečno. Myslím, že jste se sama vytrestala dostatečně," pravil. Birdie rozpačitě vzhlédla.
,,Takže mě necháte žít?" zeptala se tichounce a ani to nevypadalo, že by vtipkovala.
,,Se stylem, jakým se vrháte do nebezpečných situací, si brzy úmrtí zapříčiníte sama," odvětil Snape chladně, přesto v tom Birdie cítila špetku přívětivosti. Jako kdyby jí tím chtěl říct: ,,Ty holka pitomá, buď na sebe příště opatrná."
,,Děkuju za záchranu, pane profesore."
Snape zavrtěl hlavou a odpověděl: ,,Zmlkněte, Nestová. Kdybych vás tam nechal zemřít, mohli by mě zavřít do Azkabanu za zanedbání péče o studenta. Nic víc v tom nehledejte. Chráním si tím vlastní krk."
Birdie věděla, že to tak není, ale nechtěla ho naštvat. Tak se jen vděčně pousmála a řekla: ,,I tak děkuju."