Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Chapter 14 Louis?!

Kudrnáč běžel přelidněným Londýnem, nejrychleji jak jen mohl. Bylo mu jedno, že do všech narážel a lidé se na něho otáčeli. Po tvářích mu tekly vodopády slané vody, ani se nepokoušel je setřít, a hlavou se mu výřily nespokojující myšlenky.

Hned jak neznámý muž vyslovil tu větu, vystřelil ze své kanceláře jako šíp, neřešíc svou práci ani Natalie volající jeho jméno. Bylo mu všechno a všichni jedno. Jediný, kdo ho teď zajímal, byl Louis. Doufal, že bude v pořádku. Napadaly ho ty nejhorší scénáře. Louis ležící na zemi v kravé louži a s prázdným pohledem. Všechno v bytě rozbité a Louis nikde. Všechny představy ho nutily zrychlit. Co když bude pozdě?

Bylo mu ze všeho na zvracení, měl chuť jít spáchat sebevraždu. Co by dělal bez svého Louiho? Asi by se podřezal nebo by skočil z okna. To se prostě nemohlo stát. Konečně našel své štěstí, světlo, smysl života a rázem mělo zmizet. To by psychicky nedal. Louis byl jeho slunce.

Celý svůj život hledal někoho, jako byl Louis. Malý, roztomilý, na objetí přímo dělaný – takový plyšový medvídek. S hezkým úsměvem a zářícíma očkama. Harry se do něho zamiloval hned po pár dnech strávených s ním a to je co říct vzhledem k tomu, že hledal toho pravého či pravou již několik let. Sice Louis nebyl normální člověk, ale to by přece lásce bránit nemělo. Žili v 21. století, v dnešní době bylo možné cokoliv, tak proč by nemohl být s lidským hybridem? Láska je láska. Lásce se bránit nedá, ať už jste v jákékoli situaci.

Zabočil za roh. Už jenom dvě ulice, uklidňoval se. Přímo sprintoval, když na konci ulice zahlédl vysoký dům, ve kterém měl byt. Tep se mu každou chvílí zrychloval z toho všeho adrenalinu. Měl hrozný pocit, že Louiho v bytě nenajde, že po něm nezbyde ani mastný flek. Musel ale doufat, že tam bude, že ho bude moct obejmout a políbit. Udělal by cokoliv jenom, aby ho tam našel.

Snažil se dopředu vytáhnout klíče z kapsy saka. Ruce se mu ze strachu klepaly, ale nakonec dokázal klíče vytáhnout a odemknout vstupní dveře. Do domu vletěl jako rychlá voda, málem se na schodech přizabil.

"Louis?!" vykřikl do bytu, hned jak odemkl dveře od jejich bytu. Doufal v odezvu, v cokoliv, jenom ne v ticho a prázdný byt.

***
Zase trochu zmatená, krátká kapitola bez děje. Hhh. Hlavně mě za to neukřižujte. Psala se mi tahle část trošku těžce a nejsem s ní úplně šťastná. No, doufám, že to není tak hrozné.

Ještě se nedozvíte, co se stalo s Louim. Budu zlá Mordy a nechám vás čekat další dva dny. Muhaha.
Asi jsem si právě vykopala hrob, ale já prostě musela.

Mordy.^^