Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Chapter 2 Breakfast in front of the TV ✔️

Harry Louiho nakrmil a dokonce ho donutil se i osprchovat, sice s pár škrábanci, kousanci a hlavně odmlouváním, ale nakonec ho dokázal umýt od té vší špíny, kterou kdo ví kde nasbíral. Když ho konečně celého umyl, včetně vlasů – což byl pro Louiho horor – zašel do svojí šatny, vytáhl svoje staré tepláky a huňatý, měkkoučký svetr a Louiho do toho nasoukal. Bylo mu to velké a to ho dělalo ještě víc rozkošným.

Harry měl v bytě jeden pokoj pro návštěvy, ale ty většinou neměl, tudíž pokoj byl téměř nedotknutý, rozhodl se z něho udělat provizorní Louiho pokojíček.

"Dobrou noc, drobečku," pohladil ho mezi ouškama, když ho konečně najezeného, umytého a převlečeného uložil do postýlky jako nějaké miminko (ovšem nestěžoval si, vždycky si přál mít děti). Než odešel do svého pokoje, věnoval mu malou pusinku do vlásků.

Jakmile se za kudrnáčem zaklaply dveře, Louis s patrným úsměvem na tváři se víc zakutal do vyhřátých peřinek. Tohle mu chybělo, teplo a sucho. Po dlouhé době se zase cítil šťastný a za to mohl děkovat jedině Harrymu, který právě dřimkal v pokoji vedle.

Avšak i tak mu něco chybělo. Objetí na dobrou noc. Když ještě bydlel ve svém starém domě s rodiči, byl zvyklý před spáním na vřelé objetí od paní Brownové. Lehce posmutněl, když si na tu stařenku, jež mu nahradila matku, vzpomněl. Co když už ji nikdy v životě neuvidí?

Sluneční paprsky ozářily skrze žaluzie každý koutek místnosti. Mladý milionář se právě s dobrým pocitem probouzel do nového dne, byl už zcela vzhůru, ale oči ještě nechal zavřené. Trošku ho překvapilo, když u svého trupu ucítil příjemné teplo, takové probuzení ještě nikdy nezažil.

Otevřel oči a pohled mu padl na malé koťátko s mírným rozcuchem na hlavě a sklopenýma ouškama. Byl tak nádherný, když spal. Jedním prstem přejel přes jeho lícní kosti až k narůžovělým rtům, u kterých se zastavil. Palcem zavadil o spodní ret. Jak se sem vůbec dostal?

"Dobré ráno," zašeptal do ticha. Začal se prsty hrabat v rozcuchaných vláscích mladšího, na oplátku se mu dostavilo spokojené předení, které mladší ze spaní vydával. Když viděl, že maličkému tvář zdobí velký nefalšovaný úsměv, musel se též usmát. "Vstávat," zašeptal mu do ouška a vyčkával, až na něj vykuknou ta nádherná modrá očka.

Louis ucítil příjemné teplo natisknuté na jeho záda a někoho hbité prstíky, prohrabujíce jeho vlásky, jež po ránu musely určitě být hnusně rozcuchané. Musel se usmát, bylo to tak příjemné. U svého ucha uslyšel chraplavý hlas, jenž ho donutil se plně probudit. Otevřel svá ospalá očka a první, co spatřil, byly dva smaragdy, které se do něj upíraly.

Vylekal se. Co tady dělá? "L-lou se o-om-omlouvá. Lou se sám b-bál," zašeptal červený snad až na zadečku a hanbou sklonil pohled k lemu peřiny, s kterým si hrál prstíky. Nad tím se Harry zasmál. Proč musel při všem být tak roztomilý?

"To je v pohodě, kocourku," věnoval mu jeden ze svých ďolíčkových úsměvů, jenž si Louis i hned oblíbil. Vždycky, když ten úsměv uviděl, se musel usmát taky. Byl to tak nádherný a zároveň nakažlivý úsměv, který vám den udělal lepším.

Chvíli si jen tak hleděli do očí a usmívali se na sebe jako dva blázni. Oba dva mysleli na to, jak ten druhý byl nádherný. Harry parkrát nenápadně sjel pohledem na úzké narůžovělé rty, jež ho tak moc lákaly. "Měli bychom vstávat," zašeptal poblázněný kudrnáč, čímž přerušil ten hezký moment. Musel to udělat, bál se, že by se neudržel a Louiho by políbil, to si nesměl dovolit; co kdyby ho vylekal a on by mu pak navždy utekl?

Vstal z postele, ignoruje fakt, že byl jenom v boxerkách a přešel ke své skříni. Louis ho celou dobu pozoroval. Jak si v rozlehlé skříňi vybíral oblečení, načež se do něho soukal.