Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Chapter 8 Park & lake ✔️

Věnováno Kikinka-M

Louimu se konečně už ulevilo a tak začal radostně poskakovat a běhat po Harryho bytě, který se jen smál a byl rád, že už byl Louis v pořádku. Louis vybíhal z ložnice do obývacího pokoje či kuchyně a zase zpátky. Několikrát se jen tak zastavil i v koupelně a u toho se smál, jak malé dítě. Byl rád, že nemusel ležet v posteli a mohl se volně pohybovat, aniž by se mu zatočila hlava či udělalo nevolno.

Samozřejmě si na nic z předchozího večera nevzpomněl, ale jen doufal, že neprováděl nic hrozného. Vzpomínal, jak se choval jeho Pán, když se opil a rozhodně takový nechtěl být ani za mák.

Harry měl stále dovolenou a tak se rozhodl spolu s Louim si udělat hezké odpoledne v parku. Mohli by jít na procházku a nadechnout se čerstvého vzduchu. Mohli by nakrmit kačenky a koupit si něco k jídlu. Prostě se projít, dělat něco jiného než jen sedět doma u televize nebo dělat nepořádek v kuchyni.

Louis si raději vzal Harryho beanie, aby mu nebyla vidět kočičí ouška a velkou mikinu, aby si pod ní mohl zamotat ocásek.

Na ulicích Londýna bylo celkem hodně lidí, i přestože byl všední den a většina byla v práci či škole. Louis se mezi tolika lidmi necítil dobře, stále jim nevěřil. Docela se mezi nimi motal, celé tělo se mu z nich klepalo. Všechny ty unavené, naštvané nebo ledově klidné obličeje mu naháněly hrůzu. Proto málem vyletěl z kůže, když ucítil kolem svého pasu silnou paži, přitahujíc si ho k tělu. Už už se chtěl ze sevření vyvléknout, ale jakmile ucítil tu povědomou vůni, kterou tak miloval, uvolnil všechny své svaly a úlevně vydechl, na tváři se rozprostřuje zářivý úsměv. Najednou mu ti lidé nevadili, když byl s Harrym, který měl kolem něho ochranou paži. Zády se opřel o jeho hruď a hlavu si položil na jeho rameno. Cítil se v této pozici dobře a v bezpečí; s Harrym se cítil v bezpečí.

Společně došli až k železné bráně, vstup do parku. Při otvírání a zavírání trochu vrzala, byla trochu rezavá a stará přes osmdesát let, ale i tak byla jedna z nejkrásnějších monumentů parku.

V parku bylo nádherně. Spoustu zelené trávy, stromů a čerstvého vzduchu. Bylo tam o mnohem hezčí ovzduší, což Louimu vloudilo na tvář ještě větší úsměv než dosud měl. Moc se mu v parku líbilo, v žádném nikdy nebyl, nebo si to aspoň nepamatoval. Na dobu, kdy byl ještě normální člověk jako každý jiný, si nevzpomínal, vůbec nic, měl v hlavě prostě černočernou tmu, a pak když se stal hybridem, ho rodiče nepouštěli ven z domu, natož tak Pán. Něco jako park neznal, ale moc se mu tam líbilo, byl rád, že se Harry rozhodl mu to ukázat.

"L-lou se tu lí-bí," zašeptal Louis spokojeně, rozhlížeje se nadšeně kolem sebe. Louiho úsměv byl nakažlivý, zanedlouho se na Harryho tváři objevil taky spolu i s ďolíčky. Byl rád, že je Louis šťastný – na tom jediném mu momentálně záleželo. Chtěl vidět ten úsměv od ucha k uchu, který dokázal rozzářit celý jeho den, chtěl v jeho očích vidět ty jiskřičky, co vždycky změnily smutnou, depresivní šedou v zářící modrou.

"To jsem rád. Taky se mi tu líbí. Když jsem byl malý, chodíval jsem sem hodně často. Je tady opravdu hezky. Spousty stromů, květin a čistého ovzduší. Snad nejhezčí místo v Londýně," zasnil se kudrnáč, stále přitisknutí k Louiho malému tělíčku a se svou paží pořád ovinutou kolem Louiho pasu.

Ptáčci zpívali a letmý podzimní vánek čechral listí na stromech a vlasy kolemjdoucích. I když bylo celkem chladno, kvůli blížící zimě, v parku bylo celkem hodně lidí. Narozdíl od těch, co potkali v centru, měli na tvářích spokojené úsměvy a vypadali přátelsky.

"Jůů, ka-čenky!" vyjekl šťastně Louis jako malé dítě, vymanil se z Harryho sevření a rozutekl se přes trávník plný kopretin rovnou k jezírku, kde plavala kachní rodinka, kterou Louis shledával velmi roztomilou. Klekl si k úplnému kraji a s ohromným úsměvem na tváři sledoval, jak si po vodě pluje máma kachna a za ní její malá káchňátka. Musel se zachichotat, když viděl, jaké neplechy její mláďátka dělala.

"Louisi!" zasmál se Harry a rozeběhl se za kotětem, v případě, že by se mu něco stalo a on by byl poblíž na pomoc. Uviděl Louiho sklánět se nad jezírkem a roztomile se chichotat. Louis prostě byl roztomilý při všem.

Zadíval se na oblohu. Slunce hezky svítilo, svými paprsky ohřívalo zemský povrch. Bylo dneska příjemné počasí; nepršelo a nebyla taková zima jako v předchozích dnech. Lepší den na vycházku si vybrat nemohl.

Najednou uslyšel žbluňknutí a chichotání ustálo. Rychle se zase zadíval na Louiho klečícího u jezírka, až na to, že tam žádný Louis klečící u jezírka nebyl. Místo toho tam byl obrovský kruh v jezírku. Vykulil oči. "Louisi!" vyjekl znovu, avšak tentokrát vyděšeně. Rozeběhl se směrem k místu, kde před chvílí Louis seděl. "Louisi!"

Z pod hladiny jezírka se vynořila promočená hlava s kočičími oušky. Louis se celý otřepal, aby vyhnal všechny kapky studené vody z oušek, a protřel si očka. Zadíval se na vyděšeného kudrnáče, který si značně oddychl, když zjistil, že se mu kocourek neutopil.

"L-lou... uklou-zl," zasmál se nervózně nad svou nešikovností. Nedokázal popsat, jak se to stalo, prostě se nakláněl nad kachničkami a pak najednou bum a byl pod vodou.

To už se rozesmál i Harry. Natáhl k Louimu pomocnou ruku, vytahuje ho na břeh. Byl celý mokrý a podle toho, jak se klepal, mu musela být zima. Harry ho vysvlékl ze své promočené mikinu a oblékl mu svoji suchou, s kapucí přes ouška. Louis se zachichotal a zachumlal do Harryho objetí, aby se navzájem mohli ohřát. Louis byl opřený zády o Harryho hruď, nohy natáhnuté před sebou, a Harry si opíral bradu o Louiho rameno.

"Není ti zima, prcku?"

"Lou n-není plcek!"

"Ale jsi," políbil ho Harry do vlasů.

Dokázali by ve společném objetí, navzájem se  zahřívajíce, vydržet celou věčnost. Avšak všechno dobré jednou končí.