Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Chapter 1 First meeting ✔️

Byl den jako každý jiný. Harry Styles, osamocený milionář, šéf firmy jeho otce, se zrovna vracel domů z kanceláře. Byt měl až moc prázdný, věděl, že na jednoho člověka byl moc velký a že by ho měl s někým sdílet, ale neměl s kým.

Vzhledem k tomu, že se narodil do bohaté rodiny a tudíž celý svůj život měl peněz jako smetí, všichni okolo jím pohrdali a brali ho za nenasytného snoba bez srdce, proto nikdy nezažil pravou lásku. Avšak Harry takový doopravdy nebyl, nebyl bezcitný boháč, jenž slovo 'láska' či cokoliv s tím společného nikdy neměl ve svém slovníku. Chtěl poznat pravou lásku, opravdu chtěl, ale nevěděl, jak ji najít.

Procházel se po kraji Londýna, skoro až mimo, kde už v tuhle pozdní hodinu téměř nikdo nebyl. Byl již ze své práce velmi unavený, pořád samé konference a podepisování dokumentů, už ho to nebavilo, nejradši by s tou prací sekl, ale nemohl, nechtěl zklamat svoje rodiče. Při cestě málem usnul, teď se proklínal za to, že si radši nezavolal taxi nebo aspoň svoji limuzínu. Od domu byl ještě jeden blok.

Rozhodl se, že si cestu výjimečně zkrátí a proto místo, aby jako normálně šel dál rovně podél hlavní cesty, zabočil doprava. Byla to malá tmavá ulička, ve které ještě nikdy nebyl.

Bylo tu celkem chladno. Kudrnáč si ruce schoval do kapes a více se zachumlal do své zateplené bundy, přehozené přes sako, jež bohužel musel každý den nosit do práce.

"M-meow," zaslechl tlumeně. Zastavil se a rozhlédl se kolem, nic ani nikoho neviděl. "Meow," ozvalo se znova. Harry se otáčel, za účelem najít zdroj mňoukání. Zahlédl slepou uličku mezi domy. "Meow." Byl si jistý, že ty zvuky šly od tamtud.

"Haló?" Harry se rozešel směrem k popelnicím. Hned jak se ozval, mňoukání utichlo. Popošel ještě dál do nitra tmavé uličky. Všiml si malého třesoucího se klubíčka. "Ahoj," přišel ješte blíž a klekl si do stějné úrovni, aby s maličkým mohl navázat oční kontakt. Byl velmi drobný ale zato pohledný, to šlo vidět i v tom šeru, přes hlavičku měl přehozenou kapuci od lehké mikinky a nohy si objímal blízko u trupu. Celý se klepal, chudáček, musela mu být zima.

Natáhl k němu ruce, ale on ucukl a odtáhl se, co nejdál mohl. "Ne... neboj se mě, nechci ti ublížit, chtěl bych ti pomoct," pokusil se ho uklidnit, s klidem a něhou v hlase a jemně se na něj usmál. Znovu se natáhl. Očekával, že neznámý zase ucukne, ovšem zaskočilo ho, když se nic takového nestalo. I Louiho to zaskočilo, normálně by před cizím dotekem utekl, dotyčného by poškrábal či pokousal. Od té doby, co ho Pán začal znásiloňovat a ubližovat mu, se od lidí radši držel dál. Bál se jich. Bál se, že každý je stejný a jediné v co byli schopní, bylo ubližovat nevinným koťátkům.

Tenhle se ale zdál jiný. Smaragdové oči mu svítily něčím, co Louimu dodávalo pocit bezpečí, svítily něhou a nutily Louiho do nich bez mrknutí zírat, hypnotizovaly ho. Tmavé vlásky kroutící se do jemných prstýnků se jevily poměrně roztomile, nevinně. Nedokázal na neznámém kudrnáči najít žádnou známku zvrhlé povahy. Připadal mu jako anděl a ty byli přece hodní, že ano?

Harry mu sundal kapuci z hlavičky, aby si ho mohl prohlédnout celého. Značně se vyděsil, když spatřil to, co spatřil a spatřit zřejmě neměl. S vykulenýma očima se lehce odtáhl a zalapal po dechu. Tohle nečekal. Hlavou mu začaly projíždět proudy myšlenek. Jeho musel mít, o něho se musel postarat, ať to stálo, co to stálo, pomyslel si. Byl výjimečný a výjimečná stvoření potřebovala extra péči, extra pozornost.

Louis stáhl ouška k hlavičce a schoulil se do ještě menšího klubíčka. Vypadal při tom strašně roztomile. Možná se spletl, možná kudrnáč byl jako ostatní a teď když věděl, kdo Louis doopravdy byl, ublíží mu, protože byl jiný. Byl nestvůra, jež si zasloužila trpět.