Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Chapter 11 New friend

Věnováno emfelie

"Jsem Niall." Vysmátý blonďáček se otočil od svého plného talíře a natáhl ke kotěti ruku. Louis si nedůvěřivě prohlédl jeho dlaň. Co po něm chtěl? Neměl rád seznamování s novými lidmi, celkově neměl lidi rád. Co když jen hrají, že jsou milí, ale doopravdy jsou zlí a chtějí mu ublížit? Tady tenhle ťulpas ale vypadal, že je opravdu milý a chce se s ním kamarádit. Nevypadal na někoho zlého, ani nevypadal na dobrého herce.

Louiho dobře vyvinutý a citlivý čich ucítil silný pach smaženého kuřete. Nakrčil nosík. Úplně mu to nevonělo.

"L-lou," vydechl. Usoudil, že by si měl s blonďákovou rukou potřást. Nejistě stiskl jeho dlaň a sledoval jeho reakce, ten se ale jen usmál a lehce potřásl s brunetovou drobnou ručkou.

"Chceš s tím pomoct?" poukázal na kávovar a Louis souhlasně přikývl. Možná se to zdálo jako lehká prácička, ale pro něho to bylo nové, komplikované.

Niall s uchechnutím přešel ke kávovaru a pouhým jedním zmáčknutím tlačítka spustil kávovar. S úšklebkem se podíval na Louiho, ten zčervenal až po kořínky brunet vlásků. Tušil, že to je lehké zapnout, ale že až tak? To bylo trapné.

"Kdy si sem vůbec přišel? Co tu děláš?" započal Niall konverzaci, zatímco kávovar hlasitě pracoval na kafé. Byl celkem vtěrka, avšak Louimu to kupodivu nevadilo. K Niallovi to celkem i sedělo.

"L-lou pžišel s Harrym," odpověděl stydlivě.

"Se Stylesem?" podivil se, "jsi jakože jeho... sekretářka?"

"P-řítel."

Niall se zakuckal, málem se udusil chlebíčky, které pojídal – trochu jedl jako prase. Kašlal a u toho se bušil pěstí do hrudi, aby zase nabral k životu důležitý kyslík. "C-cože?!" zasípal vysokým hláskem.

Louis pokrčil rameny. Nevěděl, co by mu měl na to říct.

"Styles si někoho našel?! Ty a... a on? On? Jak-? Co-? Mluvíme o stejněm Haroldu Stylesovi? Jak jste se potkali? I když nedivím se mu, jsi takový malý, roztomilý a srandovně mluvíš. Ale prostě jak?" mlel páté přes deváté. Nemohl to pochopit. Vždyť to snad musel být jeho první vztah. Nikdo nikdy neviděl pana Stylese s někým a teď si najednou přivedl toho roztomilého modroočka.

"L-lou neví."

"Noo, to je jedno. Třeba když se ho zeptám, odpoví mi – ale o tom silně pochybuju. Proč tak divně mluvíš? Mluvíš jako Vinetou. A proč máš tu beaine, to ti to Styles dovolil?"

"Aby Lou ne-nebyla zima?" zalhal nejistě. Nikdy neuměl lhát.

"Ale prosím tě," mlaskl nesouhlasně a natáhl se k Louimu, "vždyť je tu teplo, vždyť se musíš v té beanie uškvařit." Chytil Louiho šedou beanie, aby ji mohl stáhnout.

"N-ne!" pokusil se ho včas zastavit, ale bylo pozdě. Než se nadal, beanie byla pryč a jeho ouška venku. Niall vytřeštil oči a na pusu si přitiskl ruku. Šokovaně si prohlížel chlupatá ouška, která se Louis ještě rychle snažil schovat před blonďákovýma modrýma očima, avšak to bylo beznadějné, Niall viděl víc než dost. Chvíli ani nedutal, Louis se obával, že ho teď ze strachu zbije či shodí z okna, ale on jenom stál a pohledem hypnotizoval ten zázrak před sebou.

"Oh můj bože," vydechl. Volnou ruku natáhl k Louiho hlavě. Ten čekal nejhorší, takže se přikrčil a oční víčka k sobě křečovitě stiskl, avšak Niall mu nehodlal nic provést. Jak by mohl něco udělat tak nevinnému stvoření? Bříšky prstů jemně pohladil kočičí ouška, což Louiho trošku vykolejilo z míry. Vážně čekal pěst v obličeji.

Louis se zadíval na jeho výraz. Byl stažený v překvapené grimase, ale pomalu se mu na tváři zase začal tvořit úsměv. "Ty jsi hybrid." Tuhle větu už jednou Louis slyšel – vzpomněl si na tu noc, kdy se poprvé potkal s jeho kudrnáčkem. "Četl jsem pár fantasy knih o hybridech jako si ty, ale nevěděl jsem... nevěděl jsem, že někdo takový opravdu existuje. To jsi se tak už narodil? A co tvoji rodiče... ti jsou taky takoví? Panečku."

"M-moji rodiče jsou nolmální, o-oni do Lou píchali takové injekce a pak se z Lou stalo tohle," vysvětlil. Zdálo se mu, že tohle byla snad ta nejdelší věta, jakou kdy řekl.

"Vážně? Takže jsi se tak nenarodil? A- a- Styles o tom ví?" Louis jen stydlivě přikývl.

"A máš i... ocásek?" Louis se místo odpovědi otočil a zpod Harryho mikiny vytáhl svůj huňatý ocásek. Za zády uslyšel nadšené zalapání po dechu.

"Louis?" Oba dva chlapci se otočili za překvapeným chraplavým hlasem. Harry, který dosud stál ve dveřích, se vydal za svým kocourkem, aby se ujistil, že je v pořádku. Zdálo se mu, že ve své kanceláři čeká na Louiho moc dlouho a proto se rozhodl ho raději zkotrolovat. Aniž by řešil Irovu přítomnost, sevřel ztuhlého kocourka v pevném objetí. Musel si oddychnout, když zjistil, že mu nic není, i tak ho ale překvapilo, když uviděl, jak neznámému blonďákovi ukazuje svoje kočičí ouška a ocásek.

Niall se culil, když viděl, jak pan Styles je ochranářský a majtenický, jak Louiho pevně svírá v objetí a ujišťuje se, že je v pořádku. Takhle ho ještě nikdy v životě neviděl, ale přišlo mu to jistým způsobem roztomilé a vyjímečné.