Chapter 3 Superhero ✔️

1.7K 101 28
                                    

"Loui, budu muset jet nakoupit. Zůstaneš tady nebo pojedeš se mnou?" zeptal se Harry, připravuje se odjet do nákupního centra. Vůbec se mu tam nechtělo, nenáviděl nakupování, ale musel koupit nějaké ty kočičí pochoutky, aby mu kocourek neumřel hlady.

"Lou zů-stane," odpověděl mu Louis ležící na gauči. Sledoval nějakou animovanou pohádku, co v televizi zrovna jela. Nebyl to žádný zázrak, ale dalo se to, i když to bylo spíš pro holky. Byl tam takový kočičí superhrdina, s oušky a ocáskem a choval se jako typický kocour. Třeba by taky mohl být superhrdina... ale neměl žádný oblek ani masku a nevěděl, jak se správně chovat nebo co dělat. To mu však nebránilo v uskutečnění jeho nápadu, který se mu před chvílí vnukl do mysli.

Hned, jak se za kudrnáčem zaklaply vchodové dveře, zvedl se z pohovky, televize zapnutá nezapnutá, a vběhl do Harryho ložnice, ve skříni tam určitě něco najde, nějaký ten superhrdinský oblek. Otevřel již jmenovanou skříň a začal se v ní přehrabovat, bylo mu jedno, že dělal nepořádek, však ten se potom uklidí.

Vtom na dnu objevil něco černého, co by se mu mohlo hodit.

Mezitím Harry, vůbec netuše, co jeho kocourek doma vyváděl, nasedl do svého černého mercedesu namířeno přímo do obchodního centra.

Venku bylo hezky; svítilo sluníčko a ptáčci zpívali, žádné známky po mracích či dešti, jak to v Londýně bývalo zvykem. Stáhl si okýnko a nechal vítr příjemně ovívat jeho kudrnaté vlasy. Za jízdy si ještě nasadil sluneční brýle, aby ho slunce nepálilo do očí.

Zastavil na celkem zaplněném parkovišti a vešel do obchodu. Tohle bude ještě dlouhý den, pomyslel si s povzdechem.

Nejdříve zašel do obchodu pro mazlíčky, kde koupil spousty pochoutek pro svého kočičáka. To byl horor. Nevěděl, co za příchutě nakoupit, nevěděl, co Louis měl rád. Nakonec se rozhodl pro pár balíčků masových kapsiček, ke kterým ještě přikoupil malou modrou mističku, aby měl Louis z čeho jíst.

Když i s plnými taškami v rukách procházel kolem obchodu na oblečení, všiml si kočičího chlupatého oblečku s kapucí, na které byla malá kočičí ouška. Bylo to jako dupačky, akorát že ve větší velikosti. Jak by v tom asi vypadal Louis?

Vešel do obchodu a hned začal hledat Louiho velikost. Nevěděl jaká to byla, ale tipl si, stačilo jen doufat, že se trefil. Obleček zaplatil – byl poměrně levný – a konečně odešel pryč z toho to přelidněného nákupního centra.

"Loui, jsem doma!" zakřičel do domu, ještě ve dveřích. Zavřel za sebou vchodové dveře a zul svoje nedávno zakoupené chelsea boots.

Vešel do kuchyně, kde na kuchyňskou linku položil tašky s nákupem. Chtěl začít vybalovat, ale zastavil se... kde byl Louis? Proč neodpověděl, když na něho zavolal? Nechal nákup nákupem a přes liduprázdnou chodbu přešel do obývacího pokoje. Pohovka byla prázdná, Louis nikde, avšak zato televize jela stále dál. Vzal ovladač a jedním zmáčknutím červeného tlačítka ji vypnul. Nastalo hrobové ticho, nic nebylo slyšet, jen Harryho zrychlený dech. Začala se ho zmocňovat panika.

"Loui!" zvolal do nitra bytu, ale bez odezvy.

Vyběhl z obývacího pokoje směr jeho ložnice. Rozrazil dveře dokořán, doufaje, že Louis tam bude. Jeho skříň byla otevřená a na zemi bylo rozházené oblečení, ale Louis nikde.

Vběhl do Louiho pokoje, ale ani tam nebyl. Zbývala už jenom koupelna. Jestli ani tam nebude... Docela mu na tom maličkém záleželo a to se znali jenom necelé dva dny.

Louis byl něčím výjimečný, a tím nemyslel jen jeho kočičí ouška s ocáskem. Možná to bylo tím, jak byl okouzlující. Ty jeho výrazné, nebesky modré oči, takhle výraznou barvu očí ještě nikdy předtím neviděl. Možná tím nevinným pohledem, ta nevinnost, co z něj vyzařovala – ten roztomilý rozcuch a vždy lehce pootevřené rtíky, úplně žádající o polibek. Ten roztomilý jazyk těla; jak vždycky sklopil ouška a ocásek omotal kolem svého těla, když se bál nebo něco provedl. Byl prostě dokonalý.

"Oh můj bože, Louisi!" zaklel, když vešel do koupelny. Nevěděl, jestli to bylo tím, že před chvílí málem dostal infarkt z kocourkového odchodu nebo tím, co právě viděl. Chytl se za srdce a hlasitě oddechoval. Hrozně se mu ulevilo. Oslovený se na něj otočil a nevinně usmál.

"Co to tady provádíš?!" Dostal se mu výjimečný pohled. Louis měl na sobě oblečené černé krajkované kalhotky a nadkolenky – též černé a krajkované – jež musel vyhrabat někde ze dna skříně, a na horní části těla černý pletený svetr. Na obličeji měl napatlaný černou barvou na pleť – co měl Harry koupené na Halloween – obrys superhrdinské masky. Vypadal v tom roztomile, to ale nevysvětlovalo, proč to udělal.

"L-lou nechtěl..." provinile sklopil pohled ke svým bosým chodidlům, ale hned nato ho znovu zvedl k Harrymu, na tváři se mu rýsoval pyšný úsměv, "Lou su-perhrdina!" Harry se tomu musel zasmát. I když se na Louiho kvůli tomu nepořádku trošku zlobil, přišlo mu to tak rozkošné. Na něho se zlobit moc dlouho nedalo.

"Pojď půjdeme to smýt," povzdechl si již s úsměvem na tváři a přešel k Louimu blíž.

"Nee, Lou ch-chce být superhr-dina," posmutněl Louis. Tohle všechno přece nedělal jen proto, aby hned, jak Harry přišel domů, mu to smazal. Chtěl si hrát na superhrdinu...

"Louisi," vydechl, "to oblečení si můžeš nechat, jelikož v tom vypadáš děsně roztomile," – a sexy, dodal v duchu, i když si chtěl za takové uvažování vrazit pár facek – "ale tu barvu z obličeje bychom měli smýt." Louis se otočil k zrcadlu, aby se mohl na sebe podívat. Uviděl chlapce s ouškam rostoucíma z mírného rozcuchu a modrýma očkama obkreslenýma černou lajnou. Asi měl pravdu, asi by měl smýt tu barvu a nechat si jenom to oblečení. Kývl hlavou na souhlas.

Harry chytl Louiho na bocích a posadil ho na pračku. Louis se trochu zavrtěl, ale jinak ani nezadutal. Za chvíli už mu starší začal obličej utírat vlhkým ručníkem.

"Víš, o tom, že superhrdinové tohle nenosí?" uchechtl se vyšší z nich s pohledem zaměřeným na obličeji druhého. Přišlo mu to srandovně roztomilé. Louis chtěl vypadat jako superhrdina, ale oblekl si krajkované spodní prádlo. Kdy koho tohle mohlo napadnout? To musel udělat naschvál, rošťák jeden.

"A-ale Louimu se to lí-bilo," uculil se nevinně a našpulil rtíky.

Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️Where stories live. Discover now