Scarlett ✔️

38.

POHLED NEWTA

,,Newte!" ohlídnu se za mě. Minho. Jak jinak. Přestanu si prohlížet prsten a schovám ho do kapsy. Donesli mi ho před pár hodinama. Čekal jsem zprávy o Scar. Jak je na tom. Jestli to přežije, ale jediné co se mi dostalo byl prsten, žádné vysvětlení. Byl trochu od krve, tak jsem ho umyl pod vodou a sednul si na mou postel. Od té doby jsem ho propaloval pohledem jako by to mělo Scar pomoct, jako by mi dal odpověď.

,,Co je Minho?" dojdu ke klukům. Sedí na postelích vedle sebe a naproti sobě a probírají, co všechno se stalo.
Tohle místo je divný, asi to bude znít divně, ale chybí mi Plac. Se Scarlett. Hlavně Scarlett. Achjo, nemůžu teď na ní myslet, musím se vzchopit! Koneckonců měl bych být hlavní kápo, i když tu funkci převzal spíš Minho.
Ne, že bych si stěžoval! Potřebujeme aby nás vedl někdo, kdo není zkompromitován. I když Minho a Scar si jsou taky celkem blízcí. Možná to umí líp maskovat.
,,Nechceš se k nám připojit? Přece jen jsi náš kápo." upozorní mě.
,,Ty by jsi měl být kápo." řeknu narovinu. Zadiví se. Zvedne se a stoupne si přede mne.
,,Newte já tě nechtěl.." zavrtím hlavou.
,,Ne! Hodíš se na to víc! Teď je to jiné, tohle není Plac! Zůstanu tvůj zástupce, ale.." přeruší mě.
,,Fajn! Beru to do doby než tu bude Scarlett, jestli si stále budeš myslet, že je to dobrý nápad, tak budem hlasovat!" zdůrazní. Už chápu. Nepřipouští si, že by Scar nebyla v pořádku. Myslí na to nejlepší.
Já to mám bohužel naopak. Myslím vždy na to nejhorší, co by se jí mohlo stát.
Nedokázal jsem jí ochránit před Gallym, před Henrym, před Rmutem.

,,Hej! Pojď se mnou!" kývne do rohu místnosti a vydá se tam.
,,Na co myslíš?" zeptá se šeptem.
,,Scar.." nechám větu doznít.
,,Bude v pořádku!" lehce se zamračím.
,,Jak to děláš, Minho? Jak dokážeš být tak pozitivní? Jediné, co mi běží hlavou, jsou věci, které se jí můžou stát!" usměje se. Zvednu obočí.
,,Ty to vážně nevíš?" zavrtím hlavou a založím si rice na hrudi.
,,Fajn. Popravdě? Já tu holku miluju! Zachránila mi život a jsme nejlepší kamarádi. Znám jí a věřím jí. Viděl jsem ji v akci. Dokáže se o sebe postarat a vždy ze všeho vyjde, dříve či později, živá." opřu se o zeď a poslouchám dál.
,,Ale ty? Vidíš úplně to samý. Rozdíl je v tom, že ty jí miluješ jinak než já. Bojíš se o ní. Každou vteřinu. Od doby, co přijela na Plac. Ty jsi jedinej komu opravdu opravdu věří. Mě samozřejmě taky věří, ale ne tolik jako tobě. Mě by svěřila svůj život do rukou, ale tobě svěřila svoje city.." přeruším ho.
,,Tak proč mi lhala o tom, že umíra a tobě to řekla?" Minho se plácne do čeka a prohrábne si vlasy.
,,To za vás dva mám dělat všechno!? Lettie si vybrala mě, protože ti nechtěla ublížit, nechtěla, aby jsi si musel projít stejným svinstevem, jako když umřela Tay. Věděla však, že to musí někomu říct, věděla že ten člověk s tím bude muset žít a nebude to moct nikdy nikomu říct, protože počítala s tím, že na to nikdy nikdo nepříjde. Ani nevíš jak moc jsem trpěl, když mi to řekla. Brečel jsem! A já nebrečím! Takže Newte tady vůbec nešlo o důvěru tady šlo o to, že radši ublížila mě a ne tobě!" zavřu oči. Představím si její obličej. Zavzpomínám, když poprvé přijela v Kleci. Myslel jsem, že je prázdná. Ona se však krčila v rohu, připravená na mě zaútočit. Usměju se. Minho má pravdu.
,,Máš pravdu! Opravdu jí miluju!" potvrdím jeho předchozí myšlenku. Minho jen kývne na znamení, že to není žádná novinka.
,,A ona tebe." doplní můj kamarád. Rychle otočím hlavu. Věděl jsem že jí miluju, i před tím než to Minho zmínil, ale nijak jsem neměl čas nad tím přemýšlet. Nikdy mě však nenapadlo, že mě miluje taky. Něco mezi námi začlo. Ale skončilo to dřív, než jsme měli možnost zjistit, co vlastně máme, co cítíme.
,,Nepřemýšlej nad tím Newte! Ty miluješ jí a ona tebe! To je prostě jasná věc stejně jako že moje jméno je Minho! Ale kamaráde, sice si nepamatuju, že bych měl kdy holku, ale přátelská rada? Hlavně už jí do frase řekni, že jí miluješ! Ve vteřině, co jí uvidíš." v kapse stisknu prsten a přikývnu.