Scarlett ✔️

24.

Nikdo nevěděl co dělat. Většina Placerů se vydala na večeři, někteří se je tak potloukají po Place. Newt odešel říct Albymu co se tady stalo.
Já se nenápadně vytratila Minhovi. A teď sedím opřená o zeď Labyrintu a čekám až uslyším Gallyho křik.

Je pravda, že ho nenávidím. Nedal mi jediný důvod k opaku, ale stejně mám pocit, že jsem se mohla víc snažit. Mohla jsem si s ním promluvit o Taylor. Mohla jsem něco udělat.

Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale prošvihla večeři jsem nestihla. Několikrát jsem spatřila Newta jak chodí sem a tam a všechny popohaní do práce.
Vsude už je klid a já se poslední 4 hodiny nehla z místa. Zvednu se na nohy a jdu. Prostě jdu až se zastavím před dveřma mediny. Přesněji před dveřma, za kterými leží Alby.

Zaťukám na dveře a vejdu.
,,Scarlett? Ty brečíš?" zepta se Jeff.
,,Cože?" sáhnu si na oči a zjistím že doopravdy brečím. Byla jsem duchem úplně mimo, že jsem si toho ani nevšimla.
,,Jsi v pořádku?" kývnu.
,,Nebyla jsi na jídle, už zase!" vytkne mi.
,,Potřebuju mluvit s Albym." ignoruji Jeffovu výtku.
,,Osamotě." chvíli se ani nehne, ale nakonec nám nechá volný pokoj. Stoprocentně jde za Newtem.

,,Scarlett, proč si tady?" sednu si vedle postele na židli.
,,Newt ti už asi řekl o Gallym. Přemýšlela jsem nad vším, co se stalo. A v tuto chvíli bych nejraději vypadla z tohohle strašnýho místa. Proto chci nějak pomoct, aby jsme se odsud dostali dřív." ušklíbne se a založí si ruce.
,,Jsi meďak, jak jinak bych jsi chtěla po... Ne! V žádným případě!" dojde mu o co ho vlastně žádám.
,,Alby! Prosím!" žadoním stejně.
,,Scarlett. Nemůžeš být běžec!" vsatnu ze židle.
,,Proč ne? Řekni mi jeden důvod? Už jsem v labyrintu byla a kdyby nebylo mě tak jsi ty i Minho mrtvej!" argumentuji, nadechne se na odpověď, ale nakonec nic neřekne.
,,Děkuji." vyjde z něj po chvilce ticha. Zvednu obočí, protože přesně nechápu za co on děkuje zrovna mě.
,,Zachránila jsi mě a já ti nepoděkoval. Víš moc dobře, že tě moc nemusím a nevěřím ti. Prostě si to nemůžu dovolit, ne poté co se stalo s Taylor. Vím, že to chápeš, jinak by jsi s tímhle nešla za mnou, ale za Newtem. Taky moc dobře víš, že by to okamžitě zamítl, jelikož je ovlivněnej citami k tobě." vysvětlí.
,,Ale já..." začnu protestovat.
,,Nech mě domluvit. Ale myslím že jestli se máme odtud dostat, ty a Thomas jste k tomu klíč." znovu se posadím a nechám ho pokračovat. Udivená jeho slovy.
,,Nevíš co se všechno stalo v labyrintu. Když mě rmut bodnul a já tam ležel, viděl jsem tebe a Minha. Rmut ho odhodil proti zdi, ale když jsi si stoupla mezi ně, úplně zamrzl a nechal vás být." zavzpomínám. Má pravdu. Nijak jsem nad tím nepřemýšlela a bězěla Minhovi napomoc. Sklonila jsem se k němu a kontrolova mu pulz, nikdy mě ale nedošlo, že Rmut odešel.
,,Co to znamená?" někdo vejde dovnitř a já se otočím. Jeff. A Newt. S Minhem.
,,Co tady děláte?" naštvu se a prudce vstanu. Chci se kolem nich protlačit ven, ale zastaví mě Albyho hlas.
,,Budu o tom přemýšlet." otočím se na něj a kývnu na znamení, že si toho vážím. Pak odpochoduju pryč, ale jak jinak mě dožene Minho s Newtem.
,,Scarlett?!" zastaví mě hlas, vydechnu a otočím se na ty dva s ironickým úsměvem.
,,Ano?" podezíravě si mě prohlídnout.
,,Jseš vpořádku?" zeptá se Newt.
,,Proč bych nebyla?" usměju se smad ještě víc, Minho se akorát zasměje.
,,To není odpověď a ty to víš." dodá.
,,Ještě něco? Ráda bych šla spát." Newt stále mlčí. Jako to dělá vždycky, když něco tuší.

,,Doprovodím tě." pohodím rameny na znamení, že je mi to jedno a vydám se k pokoji.
,,Doboru Miňonko!" řeknu zády k němu.
,,Dobrou Lettie!" protočím oči, to on však nemůže vidět, což mě mrzí.

Zastavím se před mými dveřmi a otočím se na Newta, který stojí u svých.
,,Newte? Proč mlčíš?" přijde ke mě blíž.
,,Přemýšlím." opřu se zádama o zeď.
,,O čem?" opře se o zeď naproti mě.
,,O tobě. Nemůžu na tebe přestat myslet." přizná se.
,,Chápu že se o mě bojíš, hlavně po tom všem s Gallym..." začnu, ale přeruší mě.
,,Já si právě myslím, že to nechápeš..." přejde ke mě a opře si ruce kolem moji hlavy a skrčí se, takže je stejně vysoký jako já. Polknu. Najednou je tu nějak vedro.
,,Nad čím Alby bude přemýšlet?" usměju se na něj.
,,Jestli si myslíš, že tímhle ze mě něco dostaneš, tak jsi na omylu." strčím mu můj obličej těsně před jeho.
,,Ale dobrej pokus." odstrčím jeho ruku a vejdu do mého pokoje.
,,Dobrou krasavče." uchechtne se.
,,1:0 pro tebe lásko, ale já na to příjdu." zavřu dveře a jdu rovnou do postele. Lásko? Na to bych si zvykla.
***
Ráno si obleču černé tepláky a bílé triko, které si zastrkam do kalhot. Když vycházím z pokoje, oblíkám si ještě Newtovu mikinu, kterou nosím už skoro pořád.

Udělám sotva pár kroků a zastavím se. Zaklepu na vedlejší dveře a samovolně se usměju, když vstoupím dovnitř.

Newt leží napůl na posteli a napůl na zemi. Panebože ten je roztomilej. Jak má po ránu ještě rozcuchaný vlasy, prostě..
,,Lettie, ty snad slintáš!" ozve se za mnou. Otočím se na Minha.
,,A ty jsi asi upadl z jahody." poplácam ho po rameni.
,,To už nezakecáš, Lett." protočím očima.
,,Tak jak to bude probudíš tady šípkovou růženku polibkem ty nebo to mám udělat já?" nadhodí. Podívám se na Newta. Ten zmetek už je vzhůru, poznám to podle toho úšklebku na jeho tváři.
,,Posluž si." mávnu směrem k Newtovi a opřu se o rám dveří se skříženýma rukama na hrudi. A pozoruji ty dva ťulpasy.

Když se Minho přiblíží, Newt to vzdá a odstrčí Minha.
,,Scarlett, co jsem ti udělal, že mi tohle děláš?" vstane a Minho mu rozcuchá ještě víc vlasy.
,,Jestli jsi chtěl pusu stačilo říct!" provokuju a za odchodu se směju.

Na chodbě potkám Albyho, kterej mě na moment zastaví.
,,Dnes svolám radu kapů a chci aby jsi tam byla. Chci slyšet vše o labyrintu a následně se rozhodnu." přikývnu na souhlas a mířím dál do jídelny, ale Alby jde jiným směrem.

U stolu už sedí Thomas s Chukem. Vezmu si rohlík se sýrem a jdu za nimi.
,,Čau kluci." Thomas se přesune na Newtovo místo a nakloní se ke mě.
,,Ano?" prohlídnu si ho podezíravě.
,,Stavil se tu nějaký Alby. Chce abych došel dneska na radu kapů." ukousnu si rohlíku.
,,Mě tam chce taky." odpovím a on posadí se na svoje původní místo.

Do dvou minut je tu Newt s Minhem.
,,V kolik je ta schůze kapů?" zeptám se jich. Oba na mě šokem zírají. Já si ale jím dál v klidu svůj rohlík.
,,Co je? To není žádnej chyták, jen se ptám." zkusím to znovu, když se ani jeden k ničemu nemá.
,,Po obědě. Dneska nejdu kvůli tomu do labyrintu." odpoví nakonec Minho, zvednu obočí.
,,Takže jestli to chápu dobře, víte to už delší dobu?" ujistím se.
,,Nejsi kapo, nemusíš to vědět." odpoví, já si jen nezaujatě kousnu do rohlíku.
,,Jak o tom víš když ne od nás?" dojde Minhovi. Vrazím mu do pusy můj zbytek rohlíku, aby už sklapnul a podívám se na Newta.
,,Alby je zpátky hlavní kápo a chce abych tam s Thomasem přišla." zamračí se.
,,A proč by to chtěl? Pravdu!" zamračí se Newt.
,,Chce abych mu řekla o labyrintu, aby se mohl rozhodnout..." ztichnu. Už teď jsem toho řekla příliš.
,,Rozhodnout o čem přesně, Scar?" zvednu se.
,,Už nejsi můj kapo, nemusíš to vědět!" vrátím mu stejnou minci, kterou na mě hodil předtím Minho. Taky se zvedne a podívá se mi do očí.
,,A jsi si jistá?" řekne to polohlasně, abych to slyšela pouze já.
,,Nejsem!" nechám ho vyhrát a odejdu rychle pryč na medinu s vědomím, že jsme oba mluvili o něčem jiném. Nebo možná taky ne..
Rovnou si to zamíří za Henrym, abych přemýšlela nad něčím jiným než Newt.