Scarlett ✔️

27.

,,Slyšel jsem co se stalo!" vtáhne si mě do objetí Henry hned, co dojdu s Newtem, Albym, Minhem a Tomem na ošetřovnu.
,,Jsi v pohodě?" pošeptá mi do ucha.
,,Jo jsem." odtáhnu se s úsměvem.

,,Ehm, taky jsem zaslechl, že přijela holka?" ptá se mě dál, ale Newt promluví dřív, než stihnu potvrdit jeho domněnku.
,,Co tady vůbec děláš? Myslel jsem, že tě už ráno propustili." otočím se a spražím Newta tak nenavistným pohled, že ho to umlčí.
,,Jo, je to pravda. Jmenuje se Theresa. Možná bych se měla jít za Jeffem podívat, jestli nepotřebuje pomoct." vydám se ke dveřím.
,,Vždyť už jsi přece běžec." začne zase rýpat Minho. Prudce se otočím. Přivřu na ty dva beučouny oči.
,,Ty a ty. Se mnou!" ukážu na ně prsten a vydám se po schodech dolů, až ven na Plac. Ani si nezkomtoluju, jestli mě opravdu následují.

,,To snad nemyslíte vážně?! Co vás žere?" vyjedu na oba, když jsme v dostatečné vzdálenosti od Dvora a od zvědavých uší.
,,Tak co třeba začít tím, že budeš každej den chodit do labyrintu?" založí si ruce na hrudi Minho a zvedne obočí připravenej na hádku číslo dvě.
,,Myslela jsem, že jsme tohle už vyřešili, Minho!" nadechne se a spustí.
,,Ne nevyřešili! Jen odložili! Nevidíš co se tady děje!? Málem jsi umřela, tak 20 minut zpátky! Alby si myslel, že tě Tvůrci nenechají zabít. Zřejmě se spletl! Proč mě prostě jednou v životě, jen jednou, nemůžeš poslechnout!?" zamračím se.
,,Od tý doby, co tu jsi, jsi už několikrát málem umřela.. Hádej co!? Tam venku se to může stát skutečností! A já nechci, aby se to stalo!" protočím oči. Moc to zveličuje.
,,Vážím si toho Minho, ale radši umřu při.." nestihnu to doříct.
,,Tuhle větu už radši ani nedokončuj." promluví poprvé Newt a následně odejde. Podívám se na Minha se zvednutým obočím.
,,Co mu je?" zeptám se.
,,Do frase, Scarlett, co bys řekla že mu je!? Má tě rád a ty řekneš že radši umřeš... Máš pravdu, teď jsi běžec, proto takhle mluvit nesmíš, chápeš? Už to, že jsi běžec, je pro nás těžký a ty tohle na to? Myslíš si, že tě nechci venku, proto že si nemyslím, že najdeš cestu ven? Ne, nechci tě venku, protože vím, že cestu ven najdeš, ale za jakou cenu? Toho se bojím!" a taky odejde. Já tam stojím jako opařená. Frase, já jsem tak blbá! Praštím se do hlavy a začnu si v duchu nadávat.

Rozhodnu se jít najít Newta. Jak jinak začne pršet. To už je snad taková naše věc. Řešit věci venku za deště. Aspoň vím, kam ho jít hledat.
Zamířím do lesíku. Projdu ho křížem krážem, několikrát, ale nenajdu ho. Není tu.

Po dvou třech hledání to vzdám a jdu se převléct do suchého oblečení do svého pokoje.
Otevřu dveře a sundám si promočenou mikinu. Přejdu k provizorní skříni, kde mám všechny moje věci.
,,Omlouvám se." vyjeknu leknutím a prudce se otočím. Naštěstí je to jenom Newt. Sedí na moji posteli
,,Newte, do frase, to mi nemůžeš dělat! Ne potom všem s... s Gallym." odmlčím se. Prohrábne si vlasy, má je trochu vlhké, přece jen byl venku! Ale oblečení má suché.
,,Promiň." přejdu k němu a dřepnu si před něj se zmateným výrazem, který je smad už můj všední.
,,Proč se pořád omlouváš? To já bych se měla omluvit!" položím mu ruce na nohy.
,,Kdysi jsem býval běžec." zvednu obočí.
,,Ty?" přikývne a zadívá se do země.
,,Ano. Chtěl jsem najít cestu ven. Tak strašně moc jsem to chtěl, že mi asi po roce došlo, že cesta ven nevede. Těžce jsem to nedával, v té době přijela Taylor, sice jsem ti řekl o její době tady, ale nebyla taková hned od začátku. Byli jsme nejlepší kamarádi. Potom jsem k ní začal cítit něco víc, nevím, ten den co jsme zjistili, že vběhla do lybyrintu, šel jsem jí hledat. Nemohl jsem jí najít a v té chvíli jsem se špatně rozhodl. Najednou se mi vrátili všechny moje pocity předtím než přijela, nemohli jsme najít cestu ven, Taylor nebyla k nalezení, byl jsem zoufalej, vyšplhal jsem na jednu z liján, myslel jsem si, že je to proto, abych měl lepší výhled, ale když jsem spadnul dolů a následně strávil měsíc na marodce se zlomenou nohou, uvědomil jsem si, že jsem se chtěl zabít." začnou mi téct slzy, ale poslouchám dál.
,,Zapíral jsem to, i před sebou, ale.. bylo to těžký. Našteští mě našel Alby a zachránil mi život. Tak strašně mu dlužím. Proto když jsi se vrátila z labyrintu a měla úplně stejný pocit, zalha... Ty brečíš?" všimne si, když přesune svůj zrak ze země do mých očí. Setřu si slzy, kleknu si na kolena a narovnám se. Tím se vyskytnu pár centimetrů od Newta. Ale nezůstane to tak dlouho. Zvednu svoje ruce a položím mu je na tvář.
,,Tak moc mě mrzí, co jsem rámo řekla." zašeptám předtím než přitosknu svoje rty na jeho. Než všal stihne jakkoliv zareagovat, jako by mnou projel blesk a odtrhnu se od něj.
,,Do frase, promiň! Já.." vstanu ze země. Newt mě však vezme za zápěstí a stáhne mě dolů. Dopadnu přimo na něj obkročmo. Obmotá si ruce kolem mého pasu a přitáhne si mě ještě blíž. Hledíme si do očí, ale ani jeden se nepohne. Napodobím jeho gesto a obmotám si moje ruce kolem jeho krku a tím si zase přitáhnu blíž jeho. Dotýkáme se trupy a naše rty dělí sotva pár centimtrů. Nevydržím to a sjedu pohledem první přímo na jeho rty. Pak vrátím zrak do jeho očí. Vidím v nich vítězství, že odolal. Ale ne moc dlouho, jelikož se rychle nahne a překoná zbytek místa mezi námi. Trochu se tím rychlím pohybem musím zaklonit.
Vjedu mu prsty do vlasů a zatahám mu za ně. Jemně. Frase, já zbožňuju jeho vlasy. On neváhá využít sitiace a vjede mi dlaněmi na zádech pod triko. Usměju se do polibku. Odtáhne se a opře si čelo o moje.
,,Do frase!" zamadává stále se zavřenými oči. Odlepím své čelo od jeho a trochu se vzdálím. Tím ho donutím otevřít oči.
,,Co mi to děláš, Scar? Tohle přece nemůžeme!" přemlouvá spíš sám sebe. Políbím ho na krk.
,,Pravidla.." na druhou stranu.
,,Alby.." chci ho znovu políbit, níž ale pustí mě v pase a chytne můj obličej do dlaní. Přitáhne si ho ke svému a znovu mě políbí. Naše jazyky se srazí. Tentokrát neváhám já a vjedu Newtovi pod triko. Dotknu se jejo horké jemné kůže. Zakloní mi hlavu a přesune své polibky na můj krk. Stáhne mi triko z ramene kousek níž a věnuje mi malý polibek.
Zvedne hlavu a podívá se mi do očí a já jemu. Chystám se ho znovu políbit, když někdo zaklepe na dveře. Oba se prudce otočíme za zvukem.

,,Scarlett! Jsi tam?" podívám se zděšeně na Newta, ten se ale začne smát. Přiložím mu na pusu ruku, aby ho nebylo slyšet a odpovím.
,,Jo, ale teď se převlíkám! Potřebuješ něco?" to Newta rozesměje ještě víc. Vražedně se na něj podívám.
,,Možná bych ti měl pomoct s tím převlíkáním." zašeptá a začne mi vyhrnovat stále vlhké triko z deště.
,,A neviděla jsi Newta? Alby bude dělat v jídelně prohlášení o té nové holce a nikde ho nemůžem najít!" zjišťuje dál Minho.
,,Neviděla!" křiknu, když vstanu z Newta.
,,Tak rychle dojdi!" poslouchám vzdalující kroky. Newt se zase usměje a vsatne taky.
,,Proč se furt směješ?" zeptám se ho. Pohodí rameny, protože jsi roztomila, když se snažíš vymyslet výmluvy." zavrtím nad tím hlavou a u toho se pousměju. Má pravdu, moje výmluvy jsou jeden velký špatný vtip.
,,Nechceš pujčit něco sichýho? Asi takhle nechceš jít před 60 kluků." zvednu vyzývavě obočí.
,,A co když chci?" založím si ruce a čekám na jeho reakci. Rychle mě políbí.
,,To nych pak musel za Albym a povědět mi jak jsi mě tu před chvíli zneužila!" usměje se roztomile.
,,Víš, že jsme v mým pokoji?" hraju dál jelikož oba moc dobře víme, že se převleču tak jako tak.
,,Víš že mi Alby věří víc než tobě?" zvedne na mě taky vyzývavě obočí a čeká.
,,Radši mi dej to suchý triko!" vzdám se po chvíli mlčení. Vítězně se usměje.
Dojde ke dveřím a vyjde ven, aby mi mohl donést siché triko. Otevře je, ale zarazí se. Stáhnu obočí a vykouknu ven na chodbu, abych zjistila, proč tu stojí a ani se nehne.

,,Newte! Tebe bych tu ani za nic nečekal!" řekne ironicky, o stěnu naproti opřenej, Minho.
,,Minho!?" zeptam se zmateně. A můj výraz je zpět!
,,Scarlett! Tak co, jakou výmluvu tam hodíš?Ty ti tak jdou!" zkousnu se do rtu. Rozhodnu se mlčet, to bude nejlepší.
,,Museli jsme si promluvit!" odůvodní nakonec Newt s klidným hlasem.
,,Tak promluvit? Dobrý Newte, já se ale stále těším na výmluvu Lettie." přesměruje svůj pohled zpátky na mě.
,,Ale fakt! Řekl jsem jí o dni, kdy Tay vběhla do labyrintu." Minha přejde sranda a vrátí pohled Newtovi. Chvíli mu hledí do očí a snaží se přijít na to, jestli říká pravdu.
,,Neříkala jsi, že se převlíkáš?" znovu sjede pohledem na mou osobu.
,,Jdu si půjčit od Newta suchý tričko." oba si nás naposled přeměří pohledem.
,,Za 5 minut v jídelně!" přikývnu a zapluju zpátky k sobě. Sundam si mokré tepláky a natahnu si černé legíny. Newt mi mezitím donese suché bílé tričko a jde napřed, aby Alby neměl nějaký podezření jako Minho. I tak si myslím, že nám to moc nezbaštil.
Tricko si v pase uvážu na uzel a doběhnu do jídelny. Potichu vklouznu dovnitř.

Všech 7 kápů stojí vedle sebe v řadě a Alby vysvětluje celou situaci ohledně nové dívky. Stoupnu si vedle Thomase a snažím se poslouchat, co přesně říká.
,,Kde jsi byla, sis!?" ušklíbne se Tom, ale stále má pohled přišpedlený na Albym. Zkousnu si ret a pohledem najdu Newta.
,,Řešila jsem něco s Newtem." řeknu. Tom se pousměje.
,,To bych řekl! Nespustil z tebe oči, co jsi sem vešla." konečně otočí hlavu na mě, a tak udělám to samé.
,,Frase!" zanadávám potichu.
,,Co je?" nechápe Tom.
,,Když Theresa přijela, našla jsě v kleci papírek." zvedne obočí.
,,Co na něm bylo napsaný?" vyzvídá.
,,Mám ho v kapse od mikiny. Asi bych pro měj měla dojít!" přemýšlím stále nahlas a jeho otázku úplně vyignoruju.
,,Půjdu s tebou!" pomalu se začneme přesouvat k východu, ale tak aby jsme na sebe neupozornili.

Když stojíme u dveří, někdo je prudce otevře, až musíme rychle zacouvat, abychom nespadli na zem, a vběhne dovnitř. Je to Theresa.
,,Stephane! Mio!" chytne nás každého za jednu ruku. V momentě, kdy se nás dotkne její ruka, se mi hlavou začnou vířit vzpomínky. Je toho však moc a podlomí se mi nohy, Tom je na tom úplně stejně. Spadneme na zem vedle sebe. Zavřu oči. Slyším hlasy. Nejsem si ale jistá jestli je to v mojí hlavě nebo to jsou mí kamarádi. Jediné na co se však dokážu soustředit jsou střípky mého bývalého života, které se prolínají tak rychle, až...