Scarlett ✔️

37.

Chodba vede doprava i doleva, tak Minho vybere jeden směr a všichni se vydáme za ním.
Dojdeme nakonec a před námi se objeví další dveře. Minho je opět otevře a vstoupí.
,,Už aby byl konec!" řeknu si v hlavě. Celá místnosti je skleněná. Nejde však vidět skrz. Jako by byla něčím zakrytá. Dotknu se jí a z ničeho nic vidím lidi na druhé straně. Někteří nás pozorují a něco si každou chvíli zapisují. Většina však sedí za počítačem a nevěnují nám ani špetku pozornosti.
Jak vůbec vím co je to počítač?

Odstoupím od skla o dva kroky vzad, ale naneštěstí do někoho vrazím.
,,Pro.." začnu se omlouvat a otočím se.
,,Newte!" vyvalím na něj oči. Nepochopí mé chování, ale radši to přejde.
,,Co Minho myslel tím, že umíráš?" zeptá se místo toho.
,,Znáš Minha," mávnu nad tím, ,,ten toho nakecá!" dokončím větu. Při mé věčné smůle mě píchne v místě zranění, tak se za něj chytnu a syknu. Newt si toho okamžitě všimne a podívá se na mě s otázkou v očích. Snažím se rychle zmizet, ale pevně mě chytí za ruku, až to trochu zabolí, a bez zeptání mi vyhrne triko. Když však uvidí ránu, triko začne vyhrnovat výš a výš, aby zjistil jak moc je to vážný. Rozhlédnu se po ostatních a naštěstí nám nikdo z nich nevěnuje pozornost.

Vrátím pohled Newtovi, který se na mě dívá s pohledem, který nevím jak rozluštit. Smutek, vztek, lásku, bezmoc a mohla bych pokračovat.
,,Proto jsi se se mnou rozešla?" má slabý hlas, skoro ho až přeslechnu. Začnu si vymýšlet výmluvy, abych to nějak zamluvila, ale jakmile mi hlavou proběhne, že bych musela říct: ,,Rozešla jsem se s tebou, protože tě prostě nemiluji!" tak jsem si uvědomila, že už nemůžu dál lhát. Taky nevím, co jiného než lež říct, tak mlčím. Newt si to však přebere i z mého mlčení.
,,Scar.." začne, ale ta věta nijak neskončí. Ani on neví, co mi vlastně říct.
,,Proč? Proč jsi mi zlomila srdce?" vyhledá můj pohled, z kterého se nemůžu ani hnout a vyklopím mu pravdu.
,,Taylor. Nechtěla jsem, aby jsi si tím musel projít znovu.." zamračí se na mě. Teď už konečně rozpoznám jeho pohled. Je naštvaný. Na mě.
,,To sis myslela, že pak jako zmizíš a já nikdy nezjistím pravdu!? Do frase, Scarlett!" řekl mi celým jménem, to musí být pěkně rozzuřenej. Zkousnu si ret.
,,Takhle jsi si to přesně představovala!" rozluští mé zkousnutí rtu. Ale je jen dobře, že je naštvaný. Bude to tak jednodušší.
,,Nemysli si, že když se na tebe zlobím, tak to bude míň bolet!" jak to dělá? To najednou umí číst myšlenky?
,,Jak?" prohrábne si zoufalostí vlasy.
,,Jak dlouho jsme nejlepší kamarádi!? Umím v tobě číst! Ale v poslední době očividně ne.." zavrtí hlavou a odejde. Dívám se za ním, už se chystám vydat za ním a omluvit se, když uslyším střelnou ránu.

Všichni se okamžitě skloní. Rozhlédnu se kolem. Stach. Narovnám se jako většina Placerů a snažím se zjistit o co jde. Někdo ve předu začne křičet. Holka. Theresa!
Protlačím si cestu. Mám strach. Před chvíli tudy prošel Newt. Měla jsem být rychlejší a zadržet ho. Cítím jak se mi obtížněji dýchá. Myslím, že na mě jde panickej záchvat. V mém momentálním stavu to není zrovna ideální.
Dojdu do předu a uvidím zrzaté vlasy.
,,Newte!" křiknu na něj. Otočí se na mě s prázdným výrazem. Stejný měl, když umřel Alby. Stejný bude mít, až umřu já.
Doběhnu k němu a vezmu ho za ruce, má je ale lepkavé. Skloním zrak. Krev!? Podívám se mu do očí a začnu si ho prohlížet, on však jen prstama zvedne můj obličej k němu a zavrtí hlavou. Pokusím se ho políbit, on však uhne a podívá se dolů. Zaměřím svůj pohled stejným směrem a na zemi spatřím Chuckyho.
,,Chucky!" kleknu si na zem a vezmu ho za ruku. Pousměje se na mě.
,,Scarlett. To je v pořádku! Vůbec to nebolí." skápne mi slza z oka. Druhou rukou si ji setřu a zvednu pohled na Jeffa. Zavrtí hlavou.

Pohled mi spadne zpátky na Chuckyho.
,,Moje pravá kapsa!" zvednu obočí. Nechápu ho.
,,Vytáhni ji." udělám tak a vytáhnu stříbrný prsten s křišťálově modrým malým kamínkem. Je nádherný.
,,Našel jsem ho, když jsem přijel Klecí na Plac. Byl ve stejné kapse jako jsi ho teď vytáhla. Nevím, kdo mi ho dal, ale vždycky když mi bylo smutno a ty jsi nebyla poblíž, tak jsem ho vytáhl a měl pocit, že jsi zase se mnou!" už se ani nesnažím brečet.
,,Chci aby jsi ho měla! Cokoliv příjde teď, musíš přežít Scarlett! Pro nás ob.." zavře oči. Taky je zavřu a dám mu pusu na čelo. Někdo mě zvedne na nohy. Minho. Kývne doprava.
Podívám se tam a spatřím Gallyho.
,,Měla jsi pravdu! Nejsi s nima, ty by jsi mě nikdy nedonutila zabít Chucka. Nebo jakékoliv dítě. Promiň mi to Scarlett!" zvedne pistol k hlavě a připraví se vystřelit. Já se rychle otočím a obejmu Newta. Uslyším výstřel a dalších několik. Newt si se mnou dřepne znovu na zem. Zavřu oči a modlím se, aby už byl konec. Víc už toho nezvládnu.

,,Nebojte! Už jste v pořádku, ale musíme jít, než Zlosyn pošle posily!" křikne někdo. Pomalu se začneme zvedat. Já však věnuju pozornost jedině prstenu v mé dlani. Newt skloní pohled a prsten mi vezme a navlíkne mi ho na pravý prsteníček, když se tak stane, projede mnou divný pocit. Jakoby se tohle už někdy stalo. Zvednu k němu pohled. Myslím, že má stejný pocit. Prohlíží si prsten. Je mu povědomí.

Konečně se však podívá do mých očí. Naše oči se střetnou. V tu ránu se mi podlomí nohy. Začnu padat k zemi. Kolem pasu ucítím pevný stisk, ale pak už mám černo.