9.

1.9K 85 2
                                    

Vystřelím do sedu. Zdál se mi hrozný sen. Spíš noční můra. Znovu a znovu mi před očima umíral Ben a já ho nemohla zachránit. Nakonec jsem byla zpátky v kleci, a pak jsem se probudila.

Prohrábnu si vlasy a spustím ruku na postel. V ten moment si uvědomím jednu zásadní věc. Newt už v posteli neleží. Vlastně se nenachází vůbec ve stejné místnosti jako já.

Odhodím deku stranou, kterou si ani nevzpomínám, že bych jí od Newta dostala. To ale nebyla moje priorita.
Nazuju si boty a vyjdu ven. Trochu se zaklepu, přes den je tu sice vedro, ale rána jsou tu chladná z předešlích nocí. Chybí mi moje mikina. Ta je teď, ale někde hozená v praní nebo možná dokonce i vyhozená. Nevím, co s ní udělali, ale bylo mi to jedno. Stejně bych ji nemohla už dál nosit. Připomínala by mi Bena ještě víc než teď.

Chvíli zvažuju, že si půjčím tu deku, ve které bylo příjemné teplo, které bych momentálně uvítala, ale nakonec si to rozmyslím a rychle přeběhnu do jídelny.
,,Co tak brzo Lett?" zeptá se Pánvička s vřelým úsměvem na tváři.
,,Tak zaprvé neříkej mi Lett. Nikdy! A zadruhé nemůžu spát." v jídelně bylo jen pár kluků. Všichni ostatní si ještě dávali na čas a pěkně vyspávali, ale kdo by se jim divil. Teprve se začalo rozednívat.
,,Noční můra?" přikývnu na souhlas.
,,Budu hádat... o Benovi?" chvíli přemýšlím. Můžu lhát, ale k čemu? Proto opětovně přikývnu.
,,Neber si to tak. Udělala jsi co jsi mohla. Všichni to víme." falešně se na něj usměju.
,,Změna tématu. Tady máš snídani, kterou mi nákazal udělat extra pro tebe, Jeff." uchechtnu se a převezmu si misku s rohlíkem.
,,Díky." poděkuju, on jen pohodí rameny.
,,Není problém." a odejdu. Sednu si k jednomu volnému stolu a že jich tu je dost.
V misce je pouze bílý jogurt. Rychle to do sebe naházím společně s rohlíkem a špinavé nádobí odnesu Pánvičkovi do kuchyně.
,,Vynikající. Doufám, že jsi se moc nenadřel při přípravě." rozesměje se.

Trochu mi škubne v zádech, až se musím přidržet umyvadla, abych se nenatáhla na zem.
,,Jsi vpohode?" podepře mě hned Pánvička.
,,Jo, jen jsem si nevzala prášky proti bolesti." zašklebím se bolestí.
,,Prášky? Kolik?" sklopím zrak. ,,Lett, kolik?" podívám se mu do očí.
,,Já nevím. Tři?" řeknu spíš jako otázku, ale Pánvička nade mnou jenom potřese hlavou.
,,Byly v mikině, ale ta nevím kde teď je. Půjdu se zeptat Jeffa nebo Clinta, kam ji dali." odůvodním své chování.
,,Mám jít s tebou?" zavrtím hlavou.
,,Máš tu ještě práci. Pak se stavím." zkoumá mě pohledem a přemýšlí jestli říkám pravdu nebo ne.
,,Slibuju." ujistím ho.
,,Tak fajn." odsouhlasí, já se usměju a pomalu odejdu.

Bolí to čím dál tím víc. Nebolí mě ani tak záda, ale spíš můj bok, do kterého mě Gally kopnul a pak náraz do stromu. Je to takové škubání. Silné škubání.
Dojdu na ošetřovnu. Otevřu dveře. V místnosti jsou ale čtyři lidé. Jeff s Clintem a Alby s Newtem.
,,Ehm... promiňte. Nechci rušit." když se zavírám dveře, zastaví mě Albyho hlas.
,,Jen pojď dál. Stejně s tebou potřebuju mluvit." zvednu obočí, že nachápu proč by chtěl mluvit zrovna se mnou. Nepatrně se rukou opřu o postel, aby nikdo nepoznal mojí bolest. Ještě k tomu Alby, který mě zrovna moc nemusí.
,,Chci, aby jsi přišla po snídani na zasedání kapů. Chceme slyšet i tvoji verzi toho, co se stalo, aby jsme mohli Gallyho potrestat či nikoli."
,,Měli by jsme ho vyhnat." zavrčí Newt. Alby ho spraží pohledem.
,,Porušil pravidlo: Nikdy neubliž jinému placerovi." dodá Newt.
,,Nemůžeme si být jistí, co se stalo." Newt si založí ruce na hrudi.
,,Že nemůžeme? Vždyť jsme ho slyšeli. Já a Minho, jak se přiznal. Myslím, že je to očividný. Mě snad věříš, nebo ne?" Alby se otočí zpátky na mě.
,,Jak jsem řekl, nejsme si jistí, proto chceme slyšet i tvoji verzi, takže si, Scarlett, pořádně promysli, co nám řekneš." najednou mám sucho v puse. Nechce mě tu, to je očividné. Raději by vyhnal mě než Gallyho, i když porušil pravidla on ne já. Je jasné co po mě chce. Abych řekla, že se nic nestalo, že jsem si to udělala sama. Jinak mi tu pěkně zavaří. Nějakou chvíli na mě zírá. Já však sjedu pohledem na Newta, který se dívá do země s nepřítomným výrazem.
,,Samozřejmě." odpovím a Alby se usměje. Přišel blíž a poplácal mě po zádech. Schválně. Věděl, že to mě to bude bolet. Trochu se přikrčím, ale snažím se nedat na sobě znát jak moc mi tím dotekem ubližuje.
,,To rád slyším. Až vyběhnout běžci do Labyrintu, tak s Pánvičkou přijdi. On ví kam." kývnu a dál se k tomu nevyjadřuju.

Alby odejde z místnosti. Posadím se na postel čelem k měďochům a Newtovi, který stále skenuje zem.
,,Scarlett, proč si vůbec přišla? Práce ti ještě nezačala." teď už všichni přesunuli pohled na mě. Včetně Newta.
,,No já jsem se přišla zeptat, kde skončila moje mikina. Mám v ní prášky na bolest." řeknu trochu nervózně, protože očekávám stejnou odezvu jako u Pánvičky.
,,Bože Scarlett. Proč si nepřišla dřív? Jsi jak malý dítě! Myslel jsem, že jsi dost stará a zodpovědná na to, aby jsi si vzala léky." zakroutí nade mnou hlavu Jeff.
,,Promiň." řeknu.
,,Mě se neomlouvej, mě to nebolí." uchechtne se nade mnou, když mi podá prášek.
,,Tady máš vodu a zapij to. Mikinu jsme vyhodili..." do řeči mu však skočí Newt, který do teď mlčel.
,,Můžu se tam se Scarlett stavit, aby si je mohla vzít." Jeff jen kývne. I kdyby sdílel jiný názor než Newt stejně by ho neřekl z prostého důvodu, měl z něj autoritu, ale kdo by se divil, Newt byl druhý ve velení. Kdyby chtěl mohl by lidi zavírat do díry jen proto, že se na něj špatně podívají. Jenže tohle byl Newt. Znám ho sice krátce, ale není namyšlený, aby tohle udělal, i kdyby mu Jeff řekl, že s ním nesouhlasí, Newt by to přijal a vyslechl ho, ale tak jako to vím já, to ví i Jeff a proto má k Newtovi autoritu. Ví, že Newt dělá vše z nějakého důvodu, Jeff by ho s tím neobtěžoval, někoho by tam poslal, ale když se Newt nabídl, proč by mu v tom měl bránit?
,,Když ti to nebude vadit." Newt se rychle podívá na mě a pak zpět na Jeffa.
,,Nebude." potvrdí.

Scarlett ✔️Where stories live. Discover now