Cinderella /Ben Hardy

He plays with me like a child

Ben se z toho chladu, který se díky dešti čím dál tím víc rozmáhá, jemně ošije a křiví zhnuseně svůj obličej.,,To už zase prší? " protáhne svou otázku frustrovaný a zřejmě ani nečeká odpověď odemě a jen nerozhodně pozoruje cestu k jeho autu. I já si na neexistující kalkulačce dokáži spočítat, že během těch několika pár metrů, předpokládám BĚHU k autu nevyvázneme zcela suší. Jenže odpověď na jeho prihlouplou otázku musím říct.,,Um, no žijeme v Londýně, v Anglii víš." protáhnu slůvka tak, aby jej trochu vytočily a když na mě otočí svůj zakboněný obličej, skousnu si mezi zuby prst, při omluvném úsměvu. Chtěla jsem ho jen poškádlit, jen malinko-,,Tady chce být zase někdo chytřejší než já, že Bettynko." skoro až čarovně se zasměje a já z toho smíchu dostávám strach. Co se bude dít?,, Tak copak s tím uděláme?" promne si dlaně a ten pohled, kterým na mě kouká, mě nutí se ošít a couvat hlouběji do chodby. Rty jsou přesto však zkroucené do úsměvu a já se celá chvěji nad tím co udělá. Naprosto zbožňuji, když se takhle škádlíme. Nic lepšího vlastně ani být nemůže, tedy může, ale to lepší jsem prozatím ještě neokusila.

Ben krůček po krůčku, pomaličku a elegantně přibližuje své dokonale tělo ke mě a já jelikož nechci couvat až zpět ke dveřím, ze kterých jsme před pár minutami úspěšně utekli, se již zastavuji a čekám se zatajenym dechem na to co tenhle nesmírně voňavý jedinec udělá.,,Víš Betty, tak jsem si říkal-" tahá svá slova až na střechu.,,Že by sis ten deštík mohla okusit na vlastní kůži!" dodá tak rychle a než mi jeho slova je mozek vůbec schopen pochopit, jednu ruku na Ben pod mými koleny, druhou pod ramenem a vysazuje si mě na rameno, kde jsem rázem zavěšená jako kus plápolajícího hadru, nebo jako ryba na suchu, která se sebou bez úspěchu cuká. Suchá zem, v tomto případě Ben, je plně rozhodnut to rybce za ta slůvka spočítat a i přes mě holčičí pištění mě nese ven. Jednou rukou si mě podpírá pod zadkem a při chůzi si se mnou pohazuje jako bych byla peříčko. Ještě si ke všemu píská, ten tupec si píská, aby mě naštval!

,,Bene okamžitě mě pusť, okamžitě!" kvílím tak, že to musejí slyšet i Jane a všichni ostatní, ale jeho rozhodnutí nehodlá dle jeho povýšeného úsměvu změnit.,,Benjamine!" zvýším hlas, když jsme již na prahu dveří. Když vykouknu v mezeře mezi rukou a tělem, zjišťuji, že ten déšť je ještě silnější než byl a jeho intenzita se stupňuje. Na sucho polknu a boky se mi zachvějí nad tím, co se mu právě povedlo nedopatřením udělat. Na pár vteřin, možná setin vteřiny, se při neopatrném zacházení s mým pozadím, o kterém nechci vědět v jakém je nyní stavu, zda je lem šatů vyhrnutý úplně nebo jen kousek, tak či tak, jednoduše na tu setinu vteřiny se palcem dostal do míst, kam by se jako 'bratr' rozhodně dostat neměl. Jeho palec měl právě teď rande s mými tangy, na tom vůbec nejvíc nejcitlivějším místě, které jako žena mám. Myslíte si, že se Hardy alespoň dokáže omluvit? Ehm, zatím nic neslyším, takže asi ne. Přijde mu úplně normální, sahat do zakázaných míst, přijde mu naprosto v pořádku mě mít přehozenou přes rameno jako hadrovou panenku a přijde mu skvělé mě vynést ven, abych se pořádně nacucala vodou jako houba a smát se tomu na celé kolo.

Jen co cítím to první mokro za krkem a na zádech začnu sebou mlátit jako zběsilá.,,Pusť mě! Dělej! " mě snažení je marné, zcela.

,,Není to úžasný!" zatočí se mnou a rozesměje se na celé kolo.,,Tak osvěžující pocit!"

Ano a taky super mrazivý pocit, který se mi dostává úplně všude a já se zhrozím, když z konečků vlasů vidím téct provázky vody.,,Bene budu úplně zmáchaná." kňournu smutně a přestávám se strategií boje, to že jej svými mini ručičkami plácám do zad a považuji to za velké silné rány, Bena zřejmě vůbec neobtěžuje.,,Tak tě usuším." opáčí jednoduše, přičemž vyjekne jakmile, se mnou poskoci do jedné z větších kaluží.,,Budu nemocná!" sakra, pomalu mi dochází argumenty.