Cinderella /Ben Hardy

Little Hardy

,, Um restauraci?" zadrbu si prsty na bradě a dobře vím kam tímto míří.,, Ano, restauraci." protáhne toto slůvko znovu a naléhavě udělá krok blíže.,,Nebo bys raději někde do baru?" zakousne se zevnitř do spodního rtu, jako by ho chtěl sníst. Netuším co je s tímhle chlapem a kousáním rtů z vaty, ale je to něco co k němu patří, stejně jako dýchání. Krok, není krůčkem, ale jak bych řekla po Bettynsku, pořádným krokanecem. Kro-KANEC . Chápete ten dvojsmysl.,,Nene, v normálním baru jsem byla naposledy v patnácti a podstrčili mi tam do coly několik panáků, tudíž jsem si uřízla pěknou ostudu." vychrlím ze sebe jako chroptící chýše celou větu a všimnu si jeho pobaveného úsměvemu. Mám pocit, že se celou dobu baví. Mnou a cvičením, mnou a zbrklostí, mnou a nešikovností.

,,Um fajn, to byla delší odpověď než jsem čekal-" zasměje se neslyšně a zkryje svůj úsměv zaťatou pěstí.,,každopádně kousek odsud je jedna restaurace, takže -" začne znovu s nabídkou a mě dojde, že z toho se tak nevykroutím, ale Selene - Sam, by mě zabil, kdybych nedorazila na jeho nové číslo.,,Bene, já na večer něco mám. Nezlob se." zastavím ho s ohrnutým rtem a smutným obličejem. Je jako dítě, kterému sebrali na písku lopatku, asi není zvyklí na odmítnutí, ale každý má jiné starosti. Já mám přátelé a on rozhodně také, navíc soudě novému parfému, který ráno smrděl po celém bytě a rovněž novému negližé, ho čeká perná noc, na kterou by se měl připravit.,,To nic. Chceš někam alespoň hodit?" zhoupne se v kolenou a prsty si strčí hluboko do kapes. Možná je to silný výraz, ale opravdu vypadá jako by byl zklamaný, že jsem řekla ne. Zřejmě ještě o Bellyných plánech neví, jinak by už byli dávno spolu.,,Potřebovala bych hodit za kamarády, mají dneska vystoupení." nadvzdnu koutky stažených úst.,,A kde?" ptá se ihned pohotově a oči se mu rozšíří.
,,Bar Black Rose." sklopím oči k jeho i mým nohám.

Pamatuji si takové cvičení ze základky, kdy jsme si něco říkali o mluvení těla a speciálně o špičkách noh. Když jsou špičky úplně do strany vzpomínám si, že dotyčný jedinec se s vámi nechce již bavit, naopak když má špičky od sebe v pozici baletky, dává vám najevo, že jste příjemní a pouští si vás k tělu. Jen kdyby se tam něco říkalo o špičkách, které jsou skoro už na těch vašich a s mými černými polobotkami je propletený, jelikož stojí blíže, než bylo předepsáno v učebnicích etikety.,,Neříkala jsi, že jsi v baru byla jen jednou?" zašklebí se nad tím, jak mě touhle připomínkou doběhl, ale to se škaredě plete.,,Říká se tomu bar, ale v soboty a neděle to bar není. Nikdo tě do pití ani tance nenutí, tedy až na Samuela-" usměji se nad svými zkušenostmi.,,a všichni se tam moc bavíme." mrknu spokojeně a modlým se, aby mě tam už konečně odvezl a dále se nevyptával.,,No tak, to bych rád viděl. Zábava i bez alkoholu."

Cože? Jak jako rád viděl. Znám ho dva dny! Nemůžu mu představit mou rodinu, převážně muže, kteří se převlékají za ženy.
,,Nebo je to snad uzavřená společnost?" povytáhne obočí, když se mu dlouho nedostává odpovědi.,,N-není, jen - nemáš nic proti gayům?" skousnu si ret v očekávání toho nejhoršího. Většinou se neshledávám s lidmi podobného názoru na mé přátelé. Tedy spíše druhou, ale zato více láskyplnou rodinu. Neříkám, že chvíli se v jeho tváři neobjevuje překvapení, ale po chvíli vidím, jak se mu ve tvářích tvoří ďolíčky od úsměvu.,,Nemám a pokud je to to, co si myslím, tak tam půjdu velmi rád. Mě se už nezbavíš Betty." luskne mi prsty kousek před obličejem, počemž si tašku na jeho rameni poupraví, aby se nezařezávala.
Nic jiného mi nezbývá, když chce jít, tak mu nemohu bránit. Sorry Bello! To on. Měla by sis ho už vychovat.

S Benem si znovu zahrajeme hru labyrint všemi chodbičkami jako předtím, přičemž blondýn vedle mě, se s každým druhým pozdraví jim známým gestem, nebo slovním pozdravem. Je nyní mým vzorem toho, jak se chovat mezi lidmi. Je tak klidný a vyrovnaný, že i kdyby se někdo na něho jen křivě podíval, obdaruje ho výrazem:'Já jsem někdo a ty nic' a přejde tohoto jedince jako trávník, na který by se nemělo stoupat.